Back to the Magic (po 21 letech)

Před 30 lety, v roce 1995, jsem začal hrát Magic: the Gathering. Řada z nás, co jsme u fantasy karetní a sběratelské hry Richarda Garfielda zakotvili, měla jako odrazový můstek Dračí doupě. Byl jsem na tom stejně. Dračák byla česká fantasy hra na hrdiny vycházející z americké Dungeons and Dragons. Tou se Richard Garfield, autor Magiců, inspiroval při tvorbě první zásadní karetní a sběratelské hry. Když jsem se k Magicu dostal já, byla aktuálně na trhu 4th Edition, pro pařany vycházel časopis Legenda a my kvůli Magicům jezdili do centra Prahy do klubu Warlord. Svatostánku vévodil prodejní pult s deskami a herna, kde se nás mladší a nezkušené pokoušeli osvačit ti starší a protřelejší. Internet byl v plenkách, karty se směňovali pouze z ruky do ruky, ceník jsme znali pouze jeden – ten z Legendy.

Na Magicu mě fascinovaly ilustrace a fakt, že v každém balíčku najdu jiné karty, což mě přinutí k interakci s dalšími hráči. S Magicem jsem vydržel až do roku 2002, kdy jsem většinu karet rozprodal, Legendy skončily bůhví kde a mně zbyla jen dvě malá fotografická alba s kartami, k nimž jsem choval silnější sympatie než k těm, co jsem směnil za peníze.

Návrat k Magicu začal v oblíbené hospodě

Můj neočekávaný návrat k Magicu začal nenápadnou zmínkou v říjnu roku 2023 v mé oblíbené žižkovské hospodě, že někde vzadu parta kluků hraje nějaké karty, ale mariáš to není. Šel jsem se tam podívat a viděl čtveřici třicátníků, kteří měli na stole dual landy z Revised Edition, a po dotazu, kolik nyní stojí, říkali, že něco kolem 10 tisíc.

Díky internetu jsem se zorientoval v pražských prodejnách, zjistil ceny nových i starých boosterů a kusovek, na eBayi si prošel nabídky starých dobrých karet za mimořádně vysoké ceny včetně sealed (nerozbalených) produktů. Ceny mi vyrazily dech, doma jsem měl ulito pár zbylých karet z přelomu století (Time Elemental, zbytky z 4th Edition, Ice Age, Mirage a Visions), kterých jsem se nechtěl zbavit. Zjistil jsem, že se v listopadu téhož roku bude v Praze konat Eternal Weekend, na který dorazí ikonický ilustrátor Mark Poole. Vzal jsem tehdy 5letého syna a vyrazili jsme.

Nakoupil jsem pár levných Revised karet, něco si nechal podepsat, pak se ke slovu přihlásila nostalgie a já se rozhodl, že jednou posbírám kompletní Ice Age edici. Potkal jsem zde i amerického ilustrátora Kena Meyera Jr., s nímž jsem později pro Najádu připravil tematický článek.

Budget Elves třikrát dostali od fritky

Ohledně hraní jsem nejprve zjistil, že tu existuje formát Legacy, jenže karty do něj jsou příliš drahé, navíc jsem se neorientoval v nekonečném počtu edic, které v něm lze hrát. Dozvěděl jsem se o Pauperu, formátu z common karet, a Commanderu pro čtyři hráče. Nejvíc mě však oslovil Premodern, edičně ohraničený formát vracející se k magicové éře, kterou jsem už dříve prožil, a k designu karet, k nimž chovám největší sympatie a nostalgii. Po několika měsících jsem postavil budget Elves a vyrazil na první turnaj do pražské Najády. Psal se začátek roku 2024.

Třikrát jsem dostal od fritky, ale komunita mě bavila a přijala, na facebooku jsem se seznámil s Michalem Black Knight Černým a později jsem se dostal do společenstva Blanických rytířů. A jen tak mimochodem jsem k Magicu po dekádách zpátky přivedl i kamaráda Jirku Špinku a spolužáka ze střední Martina Bednáře.

O pár měsíců později se v Praze schylovalo k evropskému turnaji v Premodernu a všichni jsme v tom zas byli až po uši.

Můj návrat k Magicu po tak dlouhé době odrážel všeobecné změny ve světě, společnosti a ekonomice. Dříve se chodilo nahlížet do desek například do Warlordu, kde svačili starší, zkušenější a motivovanější hráči. V té době se ceny zveřejňovaly maximálně tak v časopisu Legenda, jehož poslední stránky jsme netrpělivě vyhlíželi a sledovali, jak si naše karty vedou. Pochopitelně jsme doufali, že jejich cena oproti předchozímu období stoupne.

Se svačením je konec, nastoupil internet a srovnávače

Se svačením je konec. Nastoupil internet, ceníky, srovnávače a nabídky a poptávky v online prostoru. Proto mě nepřestává uchvacovat možnost jít si zahrabat do jedné pražské prodejny, kde se najde solidní kousek za 5, 10 či 20 Kč do všech formátů, tedy i do Premodernu, kterému holduji. K tématu sběratelství a monetizace karet jsem před časem připravil třídílný tematický článek (I, II, III), který vyšel na webu Najády. A i na vzrůstající ceně premodernových karet je zřejmé, že se formát stává oblíbenějším a nejhranější karty (staples) čím dál nedostatkovějším a dražším zbožím.

Arty a design edic z 90. let jsou jedním slovem úchvatné. V době, kdy si můžete vše naklikat na Cardmarketu či tuzemských online obchodech, o všem rozhoduje už pouze výše vašeho bankovního konta (když jsem začínal, byl jsem závislý na dárcích rodičů a drobných financí z brigád). Kouzlo Magicu je tedy částečně to tam. Když je člověk v produktivním věku, nemůže a nebo ani nechce trávit čas krkolomným dostáváním se k chybějícím kartičkám takzvaně face to face, tedy směňovat je z ruky do ruky. Ale i tací se najdou a i mezi nimi mám dobré známé. Tímto zdravím Michala Black Knight Černého, který pro hezký Premodern land nejen přes plot skočí, ale dokonce skočí v Liberci na autobus a vydá se kvůli němu do pražské hrabárny. Obdiv hraničící s mánií.

Premodern: Art, nostalgie a Magic, který byl ještě v pořádku

Proč jsem se nakonec rozhodl hrát právě Premodern? Kvůli artům, edicím a herním mechanikám, které si pamatuji ještě z přelomu 90. a nultých let. Spolu s novějšími edicemi se nové mechaniky významně rozrostly a kupříkladu na Legacy formát bych si vůbec netroufnul. Kompetitivní deck by vyšel na desetitisíce, jak se ale formát rozrůstá o nové edice, nedržel bych s nimi zkrátka tempo. Pro Premodern u mě navíc hrála výraznou roli nostalgie, návrat do časů, kdy magicový svět a stav businessu byl dle mého ještě v pořádku. Sem tam sbírám i nějakou oldschool kartu, abych si udělal radost (landy z Alphy, Bety, Unlimited a podobně).

S Magicy jsem seznámil i v té době ještě 5letého syna a musím konstatovat, že v konkurenci s Pokémony to u něj hra od Richarda Gardfielda vyhrála na celé čáře. Při návštěvě Eternal Weekendu v listopadu roku 2023 v Praze instinktivně sáhl po třetoedičním Fire Elementalovi a bylo vymalováno. Když byl letos na skautském táboře a jako téma měli kelty a druidy, obstaral jsem mu Ley Druida.

Když jsem pro změnu recenzoval snímek o vytrvalostní plavkyni, narazil jsem na to, že nebezpečný vodní tvor s dlouhými žahadly, Man-o'-War, je vyobrazen na portalovské edici Magicu. Magic je součástí popkultury a nedá se říct, že mu musí přijít na chuť jen vyznavači fantasy (čtenáři Tolkiena, Zeměplochy a podobně).

Je to o lidech, které cestou potkáte

V návratu k Magicu pro mě ale byla zásadní komunita. Parta podobně smýšlejících lidí, které spojuje Magic, ale i další záliby. Například podobný věk, radosti a starosti. Bez komunity by pro mě návrat k Magicu nebyl vůbec možný. Nikdo neřeší, jak dobře nebo špatně hraju, hlavní je nadšení, zápal a karty v deskách na případnou směnu či prodej. V nedávné době jsem si oblíbil Madness deck, zkusil si černo-modrý kontrol nebo budget verzi Terravore.

Jak jsem si postupem času uvědomil, návrat k Magicu není pro mou generaci ničím překvapivým. Když jsem se opětovně nořil do opojného světa Richarda Garfielda, všímal jsem si dalších, kteří mne následují. Jim je věnována následující anketa. Jirku Špinku znám nejdéle, ještě v Horních Počernicích jsme pařívali Magicy za hudebního doprovodu skupiny Offspring nebo tekno sound systemů. Schopný hrát s čímkoliv, ale nejvíc mi zatápí s gobliny. S Martinem Bednářem jsem chodil na střední. Pamatuju si ho jako milovníka fritky, kde vítězoslavně zabíjel Fork, v současnosti mě trápí deckem Stasis.

Mirek Malý se se mnou seznámil před rokem na Facebooku, protože kvůli místu bydliště komplikovaně sháněl hráče, ačkoliv byl ochotný nasednout do auta a strávit v něm i dvě hodiny. Obrovský srdcař, který mi daroval podepsaného Deranged Hermita!

Martin Vojtovič pochází ze stejné obce jako já a podobně jako já po dlouhých rocích zakotvil v Premodernu. I v tomto případě zafungovaly sociální sítě a my se 1. září 2024 sešli naživo, abychom v předvečer prvního školního dne rozpoutali souboj dvou mágů. Vzpomněl si na mě a přinesl mi originálního tokena, který se váže k evropskému Premodern turnaji konanému vloni v Praze.

Tyto a další drobné zmínky dokazují, že Magic: the Gathering rozhodně není jen o vášnivých hrách a potištěných papírcích různé hodnoty, ale především o lidech a kamarádství.

Anketa s těmi, co se vrátili k Magicu

Co tě přivedlo zpátky k Magicům?

Mirek Malý: K Magicům jsem se vrátil po úrazu v boxu, kdy jsem dva měsíce nemohl skoro nic dělat a zatoužil jsem si opět zahrát s kamarády. Bohužel, v té době se moje parta rozpadla a neměl jsem s kým hrát. Proto jsem hrával online, ale není to takový. Je to taková „klikačka“, která se s papírovou hrou nedá vůbec srovnávat.

Martin Bednář: Kolem roku 2010 jsem potkal nové přátele a jeden z nich byl v kontaktu s Magic komunitou CEML (Czech Elite Magic League). A zakrátko jsem komunitu začal navštěvovat. Samozřejmě jsem se divil, jak moc se Magic změnil a stal se mnohem komplexnější hrou s hromadou nových karet, mechanismů, abilit, interakcí, atd. V tu dobu vycházela edice Zendikar. Členové CEML komunity jsou většinou dlouhodobí a velmi pokročilí, zkušení hráči; já naproti tomu jsem amatér, takže většinu her jsem se herně moc nechytal, ale stejně to byla skvělá zábava.

Martin Vojtovič: Nejprve jsem si chtěl jenom z nostalgie postavit balíček, který jsem dřív hrával. Pak jsem se dozvěděl, že někteří moji kamarádi se MTG také věnují. Je to skvělá příležitost, jak se znovu potkat při něčem, co nás baví. Zároveň nyní nemusím řešit, které karty si můžu dovolit. O to víc mě hraní baví.

Jiří Špinka: Zpátky k Magicu jsi mě přivedl ty. Ještě na základce jsme spolu karty často hrávali a občas i něco vyměnili. Tuším, že to byl rok 1996. A pak mi prostě jednou pípla zpráva na Messengeru a Lukáš se mi po 20 letech ozval. Slovo dalo slovo a domluvili jsme si první setkání. Tenkrát jsi s sebou přinesl album s kartami a vyprávěl mi o tom, jak jsi začal karty opět hrát. Ve mně to škublo stejně jako v mládí. No a po 14 dnech jsem u tebe doma seděl se svým prvním balíkem.

Po jak dlouhé době jsi se k MTG vrátil a jak jsi na to reagoval?

Mirek Malý: K papírovému Magicu jsem se vrátil po dvaceti letech. Docela jsem koukal, jak se všechno změnilo a kolik přibylo nových edic. Za mě vycházelo pouze pár setů do roka a k tomu jsme si dokupovali boostery. Poměrně dlouho mi pak trvalo, než jsem se do toho opět dostal. Na trhu bylo strašně moc produktů a já jsem nevěděl, kde mám začít. Proto jsem projížděl internetem a hledal různá videa a články.

Martin Bednář: S Magicem jsem začal na základní škole v Praze, asi v roce 1995. Frčela 4. edice, Ice Age, Chronicles a Fallen Empires, později pak Mirage, Tempest, Urza blok… Moje nejcennější kartička byla nejspíš Fork. Hrál jsem víceméně jen se spolužáky ve škole o přestávkách a sem-tam s kamarády mimo školu. Řekl bych tak kolem toho roku 1998 (osmá, devátá třída) už jsme moc nehráli, přišly jiné zájmy. Na střední jsem si zahrál snad jen párkrát s tebou, jinak nic. Takže se dá říct, že jsem se ke kartám vrátil a začal jsem se jim více věnovat cca po 12 letech. Byl to trochu šok, jak moc se vše změnilo. Je až neuvěřitelné, co se Wizardům povedlo, je to vlastně geniální; obyčejné papírky proměnit na cenné zboží s multimilionovou hodnotou.

Martin Vojtovič: Vrátil jsem se po 17 letech.

Jiří Špinka: Jestli správně počítám, vrátil jsem se k Magicu po více jak 20 letech. No abych pravdu řekl, dost se mi změnil život. Začal jsem opět žít Magicem, což  je velká věc. Jinak jsem byl dost překvapený, co se vývoje Magicu týče. Když jsem začal hltat informace zpětně, co se týče edic, pravidel a formátů, byl jsem trochu zmatený. Časem jsem si ale udělal v informacích přehled.

K jakému formátu tě to herně přitáhlo a proč?

Mirek Malý: Nejvíc mě to asi přitahovalo k Premodernu, protože jsem vlastnil hromadu starších karet a při hraní jsem vzpomínal na staré dobré časy.

Martin Bednář: Staré karty pro mě mají největší kouzlo, takže upřednostňuji formáty, kde si zahraju Premodern karty. Dále mě baví různé funny formáty, drafty, tribal decky a samozřejmě Commander.

Martin Vojtovič: Premodern, protože navazuje na Extended, který jsem hrál v minulosti. Také proto, že edice, které během mojí pauzy vyšly, nemám šanci a ani nechci dohnat.

Jiří Špinka: Když jsem se dozvěděl, že existuje formát Premodern, volba byla jasná. Karty mi jsou nejbližší, jde z velké části o karty z edic z mého mládí. S Magicem jsem tenkrát končil spolu s edicí Mercadian Masques.

Magicy nejen hraješ, ale i sbíráš? Jaké edice a proč?

Mirek Malý: Já spíš Magicy hraju, ale chtěl bych posbírat všechny čtyři „The Lord of the Rings Commander Decky“ a ještě pár karet z této edice, protože rád čtu a mám rád Pána prstenů.

Martin Bednář: Opět zmíním staré edice, hlavně asi z nostalgie – mají pro mě zkrátka největší kouzlo. Alpha, Beta, Unlimited a P9 jsou samozřejmě mimo moje možnosti. Teď třeba kompletuji Urza's Sagu.

Martin Vojtovič: Jen karty ve starém provedení.

Jiří Špinka: Magicy převážně jen hraju, jsem hlavně hráč. Samozřejmě jsem si ale vytvořil takové malé album. Jsou v něm oblíbené karty, které většinou v balících nehraju, ale vždy mi byli blízké (například Gilded Drake, Yawgmoth's Will, Time Warp, Demonic Tutor). Prostě krásné karty s nadčasovým artem. 

V posledních rocích se řeší politika firmy Hasbro, která značku Magic: the Gathering vlastní. Firma vydává až 6 edic ročně, kromě fantasy světa Magicu se zde objevuje Jurský park, Fallout, Transformers, Final Fantasy a další. Nové karty mají nižší hodnotu, staré mohou ztrácet kvůli reprintům, případně banům. Jak se na tu situaci díváš?

Mirek Malý: Je to velká škoda, protože tím hra ztrácí svoje původní kouzlo. Měla svůj vlastní svět a svůj příběh, kolem kterého se to točilo. Hasbro se raději vydalo cestou peněz a ve vidině větších zisků začalo chrlit víc a víc edic, aby přilákalo i fanoušky jiných světů. Nehledě na ztráty hodnot starších karet, které dostaly reprint. Ohledně banů bych byl opatrnější. Spíš než zakázat nějakou kartu, zkusil bych se zamyslet nad tím, jestli by spíš nešla omezit například na počet kusů v balíčku.

Martin Bednář: Myslím si, že asi většině starých hráčů-sběratelů se to nelíbí. Jako sorry, ale proč do geniálního světa Magicu cpát Pána prstenů, Transformers a proboha Fallout? Osobně mám moc rád Tolkienův svět nebo Fallout, ale cpát to do Magicu je pro mě úplně zcestný, tedy osobně to vnímám jako kastraci Magicu jen za účelem zisku. Reprinty a bany jsou věčné téma, jsou a budou, těžko k tomu něco dodávat. Nikdo nechce být v pozici člověka, který prodal barák, aby si koupil Black Lotuse na investici a oni mu ho další den reprintnou. Samozřejmě, s nadsázkou řečeno, haha.

Martin Vojtovič: Beru to jen tak, že díky tomu jsou některé karty levnější nebo je možné pořídit a hrát výrazně levnejší reprinty. I když se mi tolik nelíbí.

Jiří Špinka: Politiku firmy Hasbro plně chápu. Je to jejich marketing a myslím, že to dělají správně. Je to prostě byznys. Tlačení nových edic a produktů je v dnešní době klíčové. Nemám na to vyloženě žádný názor, nevadí mi to. Myslím, že v dnešní době Magicu si každý najde své. Jediné, co bych možná uvítal, je třeba jednou za pár let vydat edici, kde budou karty, které se nebudou v budoucnu reprintovat. To by dalo kartám šmrnc a sběratelskou hodnotu.

Autor: Lukáš Král