Recenze: Atentát na Hitlera

„Je 20. červenec 1944. Čerstvě povýšený plukovník a válečný veterán šlechtického původu Claus von Stauffenberg přijíždí do Vlčího doupěte nedaleko Rastenburgu; hlavního vojenského stanu Adolfa Hitlera. Po několikahodinovém letu si stihne akorát převléct košili, ale brzo je vyrušen a nucen chvátat na poradu vysokých důstojníků a představitelů nacistického Německa. Po příchodu do poradní místnosti na sebe poutá obdivnou pozornost. S páskou přes oko a amputovanou rukou je takřka všem jasné, že nedorazil nějaký ubohý úředník, ale válečný hrdina. Stauffenberg si odloží opasek a čepici. Přistoupí ke stolu s dokumenty konference, nad kterým se již zlostně ohýbá v poslední době čím dál neklidnější Hitler."

Atentát na Hitlera je kooperativní hra zasazená do reálií doby Druhé světové války. V tomto případě může být slovo „kooperativní“ lehce zavádějící, protože velmi dobrý zážitek nabízí i sólo hra, což je ideální např. při učení pravidel. Všechny postavy i události ve hře vychází z reálných základů. Deskovka nic neparoduje a ani necenzuruje. Fikce zde mnoho prostoru nedostává. Každá nová session historické události pouze vykládá po svém a v jiných souvislostech.

Na první pohled by se mohlo zdát, že kvalitní dojem může zanechat pouze ve znalcích zmíněného období, ale opak je pravdou. Reálie a události jsou velmi chytře pojaty a zasazeny do mechaniky hry. Historik-začátečník je během chvíle nasát atmosférou a často se přistihne s potřebou dohledávat si, zda se skutečně to či ono stalo. Doporučit by se tak dala jak odborníkům, kteří si opráší své znalosti; tak školákům, kteří začínají do tématiky teprve pronikat.

Už na samotném začátku je historie chytře předkládána. Jeden až pět hráčů začínají svou cestu výběrem jedné z karet tzv. spiklenců, za které jednají. V případě sólovky si budoucí konspirátor zvolí karty dvě. Každá představuje reálnou postavu historie, jejíž cesta byla více či méně spojená s protinacistickým odbojem. Rozhodovat se tak dá na základě sympatií, či pragmaticky dle výhod a schopností, jež každá z nich vlastní a jež jsou pro každou kartu rozdílné. Hráč si může zkusit roli některého z civilistů, členů Wermachtu, nebo rozvědky, které dohromady spojuje dříve či později vzniklý odpor k tehdejšímu zrůdnému režimu a vůdci.

Příběhy postav uvedených na hráčských kartách jsou tím prvním impulsem k chuti dohledávat si podrobnější informace s otázkami ve stylu: „Vážně tenhle člověk existoval? Opravdu je jeho příběh založený na realitě“ Internetový vyhledávač se často stane příjemným doplňkem celkového zážitku.

Poté nastává příprava herní desky. Je rozdělená do několika částí a období, které zdařile kopírují průběh války. V prvním období se všichni hráči ocitnou na berlínském vlakovém nádraží, kde plán začíná. Postavy nejdříve cestují napříč Berlínem a Německem. Navštěvovat mohou zásadní města a úřady. Podívají se tak kromě Mnichova, ústředí Gestapa, i do dalších stěžejních míst nacistického Německa jakými jsou např. Orlí hnízdo, Norimberk, či vojenské muzeum. V pokročilejších obdobích se otevírají další lokace jako Rakousko, Československo, Polsko, Francie, Rusko, ale i speciální lokace v podobě koncentračních táborů.

Na každé ze zastávek mohou za akční body (tři za kolo) sbírat žetony vybavení, které jsou stěžejní pro splnění jednoho z dvanácti dostupných plánů atentátů. Každý z nich potřebuje jiná vybavení. Některá jsou nezbytná, některá pouze zvyšují šanci na úspěch. Chcete uskute mičnit plán na odstřelení Hitlera? Pak budete muset nejdřív v jedné z lokací najít zbraň. Chcete vůdci umístit bombu pod jeho pracovní stůl? Klidně, ale je dost možné, že se skrývá v lokaci na opačné straně mapy. Anebo zvolíte sofistikovanější plán a rozpoutáte státní převrat? Pak budete potřebovat vládní podporu v podobě podpisů a zároveň se také nacházet v konkrétní lokaci.

"Stauffenberg si pod stůl odloží svůj kufřík a s vážností ve tváři se věnuje programu. Hlavní slovo má cholerický vůdce. Naklání se nad masivním dubovým stolem, vykřikuje, práská rukama do plánů, kterých se poté křečovitě drží, jako by jejich obsah chtěl v tu samou chvíli zničit i vlastnit zároveň. Nikdo si nedovolí promluvit, pokud není tázán, ale v místnosti neustává cvrkot. Do prostorného pokoje každou chvíli přibíhají další a další asistenti důstojníků. Vždy svému nadřízenému něco zašeptají do uší, načež důstojník v největší tichosti a velkém spěchu odchází. Tyto situace už nikomu nepřipadají ani trochu zvláštní."

Během každého kola se hráč rozhoduje, jakým úkonům bude věnovat své akční body. Bude se skrývat před očima nacistických pohlavárů? Bude investovat do tahání tzv. karet spiklenců, poskytujících nejrůznější bonusy a zejména plány atentátů? Bude sbírat potřebné vybavení? Anebo se snad rozhodne páchat protistátní činnost? Možností je dostatek, ovšem s tím stoupá i obtížnost provedení atentátu.

Samotná obtížnost je totiž jedním z hlavních parametrů. Na poli deskovek se jedná skutečně o těžce dohratelný kus. Správná strategie je důležitá, ale faktor štěstí zde má velkou roli. Mnohokrát se může stát, že i s dobrou strategií nedojdete do zdárného konce. Paradoxně s tím ale neklesá zábavnost a požitek ze hry. Vždyť i v realitě bylo na Hitlera spácháno několik atentátů, přičemž žádný úspěšný (i když takřka zázračně) nebyl, a to se zde daří věrně kopírovat.

Průběh není založen pouze na bezduchém přesouvání figurek a sbírání komponentů. Na mapě je umístěno šest nacistických pohlavárů vč. Hitlera. Pokud se některý z konspirátorů ocitne ve stejné lokaci, jeho schopnosti budou zásadně negativně ovlivněny a plán se tak stane čím dál obtížnějším.

Po odehrání všech akcí hráč sejme jednu z karet událostí. Tyto zásadně ovlivňují další průběh, ale i nepředvídatelný pohyb nacistů po mapě. Zároveň jsou rozděleny do jednotlivých období, která sice otevírají další možnosti, ale po dobrání všech karet hra neúspěšně končí. Jedním z vtipných WTF momentů je chvíle, kdy se atentátník domnívá, že se mu momentálně v lokaci Norimberk nemůže nic stát, vzhledem k tomu, že jsou všichni ostatní nacističtí pohlaváři rozesetí daleko od konspirátora. Ovšem pouze do chvíle, kdy si vytáhne kartu „Sjezd strany“, která přetáhne všechny nácky do zmiňované lokace, což může mít katastrofální dopad na další průběh.

Pokud má hráč smůlu nebo postupuje nerozvážně, získává body podezření a brzy se tak může ocitnout i ve vězení. V takovém případě se stává terčem neúprosného vyšetřování, ze kterého vede cesta ven pouze obtížně. Nelze čerpat další akční body a namísto nich se nalízávají karty výslechu, které často zhatí veškeré dosavadní plány a snažení.

Jak válka postupuje, vzrůstá i paranoia a agrese samotného vůdce. Ten se začne obklopovat čím dál hustější vojenskou podporou a díky tomu se šance na provedení atentátu může stát jednoduše nemožnou. Ovlivňuje i samotnou obtížnost. Její původní hodnoty si totiž hráči mohou na začátku nastavit dle svých zkušeností.

Celkový vizuál je velkou předností. Zpracování komponentů odpovídá standardům na scéně a ceně. Deska je z pevného kartonu, skládaná ze čtyř čtvercových částí. Pouze ledabylou manipulací může dojít k poškození mezi spoji; stejně jako u konkurence. Kvalita karet je dobrá a graficky překvapující zejména z hlediska vizualizace reálií. Příjemně působí zpracování herních kostek se sexy takřka ostrými hranami a solidní váhou. Naopak mínusem jsou papírové žetony vybavení, které se na začátku pokládají lícem dolů na desku. V balení se nenachází náhradní žetony, co by mohly zastoupit ty, které se časem někam zatoulají, či poškodí, což je velká škoda. V případě ztráty jednoho z nich je vhodné z důvodu zachování fair play nahradit všechny ostatní nějakým vlastním DIY materiálem.

Velkým plusem je, že obtížnost hratelnosti nijak nekoresponduje s obtížností pravidel. Česká verze je velmi srozumitelná i pro začátečníky, i nervóznější člověk do nich lehce naskočí za pochodu. Není nutné takřka nikdy zásadně dumat nad složitými mechanikami a během pár kol už se do pravidel ani nepodíváte. Hra je určená až pro pět osob, ale z důvodu časové náročnosti jednotlivých kol se nejlepší zážitek dostaví nejspíše v partě cca 2-3 lidí.

"Po několika minutách je i Stauffenberg vyzván k telefonu s neodkladnou záležitostí. Se zadumaným pohledem přikývne, pomalu odstoupí od stolu a rázně mizí pryč. Zbývá osmnáct minut do 13 hodin. Vlčím doupětem se ozve výbuch. Stauffenberg opouští brány stanu.

Druhý den je obviněn z nezdařeného pokusu o atentát na Hitlera, který z něj jako jediný vyšel pouze s drobnými oděrkami, a popraven."

Atentát na Hitlera není revolucí na poli deskovek. Jedná se ale o překvapivý počin, s nímž se dá strávit spousta hodin zábavy; a to jak u pokročilých, tak i začínajících hráčů schopných ocenit kreativně pojaté zpracování reálných skutečností.