Učitelé a žáci v rané historii Magicu

Milí čtenáři, v těchto dnech začíná škola, a tak jsme si řekli, že bychom pro vás mohli připravit krátký speciál zaměřený na téma učitelů a žáků v historii Magicu. Pojďme se tedy společně podívat na několik příběhů.

Zajímaly by vás příště novější učitelsko-žákovské dvojice z moderních sad, třeba ze Strixhavenu, Tarkiru nebo Innistradu? Dejte vědět v komentářích pod článkem nebo pod příspěvky na Facebooku či Instagramu.

Možná to povede k dalšímu článku: „Učitelé a žáci v moderní historii Magicu“. 😉

Tocasia, Urza a Mishra

...aneb jak to celé začalo.

Nelze asi začít jinak: u počátků příběhu postavy, která ovlivnila dějiny světa Dominaria jako nikdo jiný. Tocasia byla archeoložka ve službách Argivianské říše, které byli do učení svěřeni Urza a Mishra, synové bohatého argivianského šlechtice. Tocasia oba chlapce přivedla k lásce k artefaktům a historii, která vzápětí u obou nabrala jiných podob dle povah chlapců – chladně metodický Urza se zamiloval do zkoumání pozůstatků Thranů, zatímco emocionální Mishra si oblíbil prastaré legendy fallajiských nomádů, kteří expedici pomáhali. Pod jejím vedením bratři nalezli pozůstatky thranské ornitoptéry a po úspěšné rekonstrukci objevili značky, jež je dovedly až k jeskyním Koilosu. Tam nalezli thranský silokam, který se po doteku (dodnes se neví, kdo se jej dotkl jako první) rozpadl na Kámen moci a Kámen slabosti, z nichž si každý z bratrů vybral jeden. To aktivovalo staré thranské strážce a chlapcům se podařilo uniknout jen o vlásek. Od té doby z toho, co se odehrálo, vinili jeden druhého. Obviňování přešlo ve rvačku, kterou musela Tocasia přerušit. Po návratu do tábora se bratři zcela odcizili a přestali spolu komunikovat. Urza v té době také dal kamenům jejich jména dle jejich účinků. Jednoho osudového večera vtrhl Mishra k Urzovi a požadoval, aby mu jeho kámen vydal – tentokrát však rvačka přerostla v boj, při němž oba bratři použili své kameny jako zbraně. Tocasia se marně snažila chlapce uklidnit – paprsky z kamenů se střetly a v následném výbuchu byla zničena Urzova chýše a Tocasia přišla o život.

Tocasiina smrt byla definitivní tečkou za bratrským vztahem Urzy a Mishry; cenu zakrátko zaplatil celý kontinent Terisiare, zatažený do nemilosrdné Války bratrů (Brothers' War), která skončila povznesením Urzy na sférochodce a zahájila konflikt, který se táhne, respektive táhnul, už pět tisíc let.

Jodah, věčný arcimág, a jeho učitelé a žáci

....aneb jak to pokračovalo.

Po konci Války bratrů a katastrofálním výbuchu sylexu, který zničil ostrov Argoth a postupně uvrhl Dominarii do Doby ledové, začali dominarijští objevovat taje magie a zacházení s manou. V době známé jako Doba temna byla však magie ještě považována za kacířství. Mladý muž jménem Jodah tehdy putoval po jihu rozbité Terisiare v doprovodu svého prvního učitele, potulného mága Vosky, samouka ovládajícího pyromagii. Jodah již tehdy, aniž by to věděl, využíval bílou magii k posílení svých léčivých lektvarů, alabastrových toniků Alabaster Potion. Jodah se později ocitl uprostřed intrik dvou znepřátelených institucí – Konklávy mágů a Města stínů. V Konklávě byl přijat do učení Mairsilem Falešníkem, samozvanou hlavou tohoto místa, který uvěznil zakladatele a svého učitele Lorda Itha. Mairsil Jodaha naučil o existenci pěti barev magie, ale ve skutečnosti chtěl s jeho pomocí otevřít bránu do Phyrexie, temné říše – jako kdysi Jodahův praděd (a Urzův vnuk) Jarsyl. Jodah nakonec společně se Simou, kouzelnicí z Města stínů, Mairsila porazil a osvobodil Itha. Posléze odešel se Simou do Města stínů, kde se nakonec stal arcimágem a vůdcem celé školy. Jeho náhodná koupel ve Fontáně mládí během Doby temna způsobila, že prakticky nestárnul – a tím pádem musel sledovat, jak kolem něj jeho milí umírají.

Jodah následně Město stínů proměnil ve Školu neviděného, vzdělávací instituci pro mágy. Během Doby ledové sehrál důležitou roli u mnoha událostí, včetně seslání tzv. „Světokouzla“, které započalo opětovné ohřívání a tání. Speciální vztah měl s Jayou Ballard, někdejší studentkou, která však školu opustila a stala se námezdní kouzelnicí. Právě Jaya sehrála v tomto příběhu neméně důležitou roli. Po druhé porážce Mairsila a jeho sluhy, nekromanta Lim-Dûla, agentů temných sférochodců Leshraca a Tevesh Szata, byla Škola neviděného zničena a Jaya se stala sférochodkyní… aby o pár tisíc let později sama posloužila jako mentorka Chandře Nalaar. Také Jodah přežil až do dnešních dní a zapojil se do odrážení poslední invaze Nové Phyrexie; v této době už opět působil jako učitel a hlava jedné z tolarianských akademií na Dominarii.

Urza, Barrin, Teferi a Tolaria

Kromě moderního Puštíkova (Strixhaven) bychom sotva hledali lepší příklad kouzelnické akademie než ty Tolarijské. Byla založena Urzou sférochodcem jako místo pro učení těch nejlepších a nejnadanějších z celé Dominarie, avšak se skrytým úmyslem – najít a vyvíjet co nejlepší obranu proti Urzovu arcinepříteli: Phyrexii a jejímu pánu Yawgmothovi. Mezi prvními učiteli akademie byl i Barrinallo, uprchlík uniknuvší před Dobou ledovou z království Kjeldor. Později přijal jméno Barrin a stal se prvním arcimágem akademie, druhým v hierarchii pod ředitelem Urzou.

Jak by vám řekli na Dominarii: pokud je v něčem zamotaný Urza, je celkem jasné, že katastrofa na sebe nenechá dlouho čekat. Agenti Phyrexie infiltrovali akademii a při mohutném útoku zabili téměř všechny. Urza, ve snaze katastrofě zabránit, použil sestrojený stroj času a vyslal do minulosti stříbrného golema Karna, svůj výtvor, aby zabránil zabití Barrina a jeho přátel. Karn uspěl, ale za cenu výbuchu, který způsobil tolarijskou časovou katastrofu, zahubil mnoho studentů a proměnil ostrov v nebezpečnou džungli časových zón. Jedním ze studentů byl v té době i Teferi, mladý chlapec zachycený v bublině pomalého času, s hořícím pláštěm. Teferi byl zachráněn a ačkoli o tom nevěděl, stal se sférochodcem, který sehraje důležitou roli v další historii Dominarie: od událostí bloku Mirage, přes účast (byť velmi krátkou) v Invazi a řešení dominarijské časové krize, až po finální invazi Nové Phyrexie o několik tisíc let později.

Tolaria sama takové štěstí neměla. Katastrofy ji stíhaly dále a dále: útok Phyrexianů z bubliny rychlého času, phyrexianská invaze… nakonec byl ostrov a vše na něm zničen zoufalým Barrinem, který postupně přišel o vše – manželku, dceru, své studenty i víru v Urzu.

Urza, Gerrard a Odkaz

Cože jsem to říkal o tom Urzovi? Jedním z jeho projektů byl i takzvaný projekt Pokrevních linií, v němž se snažil pomocí genového inženýrství vypěstovat co nejlepší bojovníky proti Phyrexii. Phyrexia se bohužel o projektu dozvěděla a zakročila. Gerrard Capashen, potomek několika rodových linií z Benalie, byl zachráněn stříbrným golemem Karnem, součástí Urzova Odkazu: sbírky artefaktů, která měla jednou pomoci Phyrexii porazit. Gerrarda později dostal do opatrovnictví sidar (vojevůdce) Kondo z Jamuraay, s jehož rodinou vyrůstal.

Zajímavost: Vizuál postavy Gerrarda byl inspirován ilustrací karty Master of Arms.

Kondo poslal mladého Gerrarda do učení k Multanimu, maro‑kouzelníkovi a duchu pralesa Yavimaya. Pod Multaniho vedením se Gerrard naučil mnohé o světě a také se spřátelil s dalšími studenty: kočičí bojovnicí Mirri a elfem Rofellosem z Llanowaru (který nakonec naučil i Multaniho svému odlišnému pohledu na svět). Všichni pak společně sloužili na létající lodi Weatherlight.

Poté, co byl Rofellos zabit při pomoci šlechtici Crovaxovi, dalšímu členu posádky, na Urborgu v boji s Gallowbraidem a Morinfenem, Gerrard zjistil, že se tak stalo kvůli němu a jeho napojení na Pokrevní linie. Měl už dost toho, že kvůli němu umírají lidé, a Weatherlight opustil.

Žil pak nějakou dobu v hlavním městě Benalie, než jej zkontaktovala posádka Weatherlight se zprávou, že její kapitánka Sisay byla unesena. Gerrard posbíral starou posádku a vydal se na umělý svět Rath Sisay zachránit. Byla to však léčka a po příletu na Rath byla Weatherlight přepadena a všechny artefakty Odkazu ukradeny, včetně golema Karna. Po mnoha peripetiích se Gerrardovi podařilo artefakty získat zpět a vrátit se oklikou na Dominarii, kde celá posádka sehrála opět klíčovou roli v porážce phyrexianské invaze. Gerrard se tu také poprvé setkal tváří v tvář se svým „praotcem“ Urzou. Ve finále se Urza, Gerrard, Karn i Odkaz obětovali, aby zničili Yawgmotha, pána Phyrexie. A z jejich spojených duší a podstat vznikl Karn, sférochodec.

Karn, Mirari, Jeska a Mirrodin

Jak vidíte, Karn je vlastně částečně stále Urzou, respektive kouskem své podstaty. Proto se opět není čemu divit, co následovalo: Karn po svém povznesení stvořil umělý svět Argentum jako svůj nový domov a začal experimentovat s různými sondami a technologiemi, aby na něj dokázal přivést život. Jednou z takových sond byl objekt zvaný Mirari, o který se vedly boje na postapokalyptické Dominarii, na kontinentu Otaria. Nedokonalost Mirari způsobovala, že z něj prýštila mana – ta jednak ve všech tvorech vyvolávala touhu jej vlastnit, jednak „plnila touhy a přání“, avšak takovým způsobem, že to jejich nositelům nikdy nepřineslo nic pozitivního.

Do konfliktu kolem Mirari bylo zataženo několik stran, klíčovou roli ovšem sehrál barbar Kamahl z Pardie. Kamahla a jeho sestru Jesku učil trpaslík Balthor. Když Kamahl podlehl vlivu Mirari, bylo to až strašlivé zranění, které v amoku způsobil vlastní sestře, jež mu nakonec dovolilo se z jeho kouzla osvobodit. Jejich učitel Balthor se nakonec obětoval, aby Kamahla zachránil před nočními můrami ve službách merfolčího intrikána Laquata. Balthor byl poté oživen proti své vůli, nicméně se vymkl kontrole Kabalu a jal se pomstít Laquatovi. Podruhé se tak během krátké doby setkal s Kamahlem a poprosil jej, aby jej zbavil utrpení – což barbar nakonec váhavě učinil.

Kamahl se zřekl barbarských zvyků a začal se učit druidským zvyklostem pod vedením nantuko‑mudrce Thrisse. Zraněná Jeska byla zajata Kabalem, který ji přetvořil ve smrtící bytost jménem Phage. V následujícím konfliktu se Kamahl potkal s Balthorem potřetí, tentokrát jako s duchem, jenž mu pomohl definitivně si podmanit Mirari a nepodlehnout jeho kouzlu, aby měl moc vykonat to, co mu bylo předurčeno. Trpaslík za to ovšem zaplatil třetí, a tentokrát definitivní, smrtí, když byl jeho duch zničen během Kamahlova výcviku ve chvíli, kdy Mirari naposledy ovládlo jeho mysl. Stejně jako dříve s Jeskou se jednalo o moment, kdy Kamahl učinil poslední nezbytný krok na další úroveň svého ovládání. Po následujících událostech, zahrnujících zrození a smrt falešné bohyně magie Karony (právě rukou Kamahla, mečem z Mirari), se Jeska konečně povznesla a stala se sférochodkyní, kterou Karn, jenž shledal, co Mirari způsobilo, odvedl s sebou na Argentum, aby ji naučil všechno, co sám znal.

Mirari vzal s sebou a proměnil jej ve stříbrného golema jménem Memnarch, kterého nechal jako strážce a správce na Argentu. On sám pak s Jeskou odešel cestovat po Multivesmíru. Memnarch, jenž se ve snaze napodobit svého učitele a „otce“ Karna pokusil řídit svět po svém, však způsobil další krizi, de facto vedoucí až ke znovuzrození Phyrexie.

Poměrně rychle se zjistilo, že pokud se Karn pokoušel Jesčinu ohnivou povahu jako mentor a učitel zkrotit, ne nutně se to povedlo. Jeska jednala s Teferim a jeho partou velice vznětlivě, Karnovo zmizení jim dávala za vinu, a při zavírání ostatních zlomů na Dominarii neváhala násilím přinutit k pomoci půlelfku Radhu z Keldu, čímž nevratně poškodila její latentní sférochodeckou jiskru. Nakonec ovšem při památce svého bratra Kamahla a mentora Karna učinila správnou věc, s použitím vzpomínky na dobu, kdy byla bohyní Karonou, zavřela všechny zlomy napříč Multiversem a spustila tak událost zvanou Náprava, která nenávratně změnila povahu sférochodeckých jisker.

A tím bychom byli na konci dnešního vyprávění o učitelích a žácích. Jak vidíte, jen v historii Dominarie jsme jich našli hned několik, i když to většinou neskončilo šťastně. Samozřejmě to není všechno, z moderního Magicu bychom mohli vzíti něco z historie akademie Puštíkov (Strixhaven), vztah mezi Narset a Velkým učitelem Ojutaiem, tragické začátky Jace Belerena jako žáka sfingy Alhammarreta, Odrica a Thalii na Innistradu… ale o nich třeba až zase za rok.

Autor: Honza Adam
Titulní grafika: Filip Kevély