„Magic byl první a nejlepší,“ říká Jesper Myrfors, ilustrátor a umělecký šéf prvních edic fenomenální sběratelské karetní hry

Nebýt Myrforse, který se v temné edici The Dark zpodobnil jako bílý naháněč čarodějnic (Witch Hunter), vypadaly by pilotní edice Magicu jinak. Myrfors se postaral o design jednotlivých barevných rámečků karet, spolupracoval na podobě rubové strany, která je neměnná dodnes. Ilustroval vůbec první kartu, zeleného Ironroot Treefolka (se stejným vizuálem vycházel od Alphy po čtvrtou edici). Myrfors dále navrhl původní podobu krabičky startéru, vyvedenou v odstínu archaické hnědé barvy.

Nadto Myrforsovy ilustrace zdobí mnoho ikonických karet: bílé základní země – pláně, dual landy Bayou, Scrubland, Tropical Island a Tundra, země destruující Armageddon, požírače artefaktů Atoga, Goblin Kinga nebo stále potřebné ničení artefaktů za jednu zelenou manu Crumble.

Myrforsův podpis je ikonický, připomíná staré runové písmo. Každý klasický Magicář hned ví, která bije. Opomenout nesmíme ani Myrforsovy alterované karty a v neposlední řadě posty na sociální síti Facebook, kde se vyjadřuje ke své profesní kariéře a politice. Právě tyto příspěvky mě přiměly autora kontaktovat a věnovat mu na webu Najády tematický článek.

Magic: The Gathering v Kristových letech

První Alpha edice Magicu vyšla 5. srpna 1993, letos tomu tedy bude 33 let. Kromě Richarda Garfielda, mozku celé hry, lze za druhého nejdůležitějšího člověka, který hrál prim ve vizuální složce, označit právě Jespera Myrforse. Magic designoval v době, kdy se ilustrace kreslili na papír a ve velikosti 1:1 skenovali a upravovali ve Photoshopu. (Jen tak pro zajímavost, první digitálně vytvořená karta byla Circle of Protection: Black, kterou pro edici Beta vytvořil… Hádejte, kdo? Bingo! Jesper Myrfors.)

Vizuály na jednotlivých kartách měly zaujmout jednoduchostí a nápadem. Dnes je stejně velká plocha kartičky zaplněna digitální smrští a člověku z toho jde hlava kolem. Dříve stačil Goblin King s výhružným výrazem či nebezpečně se cenící Atog s děsivým chrupem, naběhlými žílami na fialové hlavě a rozevřeným zubatým ostřím.

Ačkoliv je dnes společnost Hasbro, majitel Wizards od the Coast, kteří mají vývoj Magicu na starosti, někde jinde a karetní hru bere z velké části jako dojnou krávu, rubová strana karet je stále stejná. I to je odkazem na práci Jespera Myrforse, který ji spolu s Christopherem Rushem, autorem ilustrace k legendárnímu Black Lotusu, vytvářel.

Když si můj nyní osmiletý syn před dvěma roky vybíral z karetních her, která ho bude více bavit a zaujme ho, po prvotních Pokémonech, u nichž vydržel jen pár dnů, dal přednost Magicu. Vzal jsem ho na Eternal Weekend, kde byl Mark Poole a Ken Meyer Jr., a zde odstartoval náš zájem o ilustrátory. Pro Najádu jsem před dvěma roky připravil materiál věnovaný Kenu Meyerovi Jr., nyní dostává prostor „otec zakladatel“ Jesper Myrfors. Materiál s ním vznikl částí z dostupných online článků a příspěvků a díky původnímu rozhovoru, který jsme vedli po e-mailech. Před časem mi navíc udělal radost syn, který ve škole do dotazníku uvedl, že až bude velký, rád by byl kreslířem Magicu. Pojďme si tedy představit jednoho z těch nejdůležitějších v historii hry.

Cornish College, „ďábelská“ hra Dungeons and Dragons a Wizards of the Coast

Jesper Myrfors se narodil v roce 1964 ve Švédsku do rodiny důstojníka Královského švédského námořnictva a novinářky. Když mu byly dva roky, rodina se přestěhovala do severoamerického Washingtonu. (Ačkoliv Myrfors žije v USA šedesát let, ponechal si švédské občanství a jeho dcera Seraphia, která se zde narodila, byla vychovávána s plným vědomím švédských kořenů.)

V roce 1979 Myrforse nadchla hra Dungeons and Dragons, pomyslný předchůdce Magicu. Myrfors mohl díky DD plně rozvinout svou představivost, navíc hra podporovala zájem o historii a mytologii. Na druhou stranu byla na trh uvedena v době, kdy katolické Spojené státy strašily satanismem, tudíž Myrfors a další vyznavači hry museli čelit řadě předsudků. Konzervativní katolíci totiž společnost strašili, že Dungeons and Dragons je ďábelskou hrou, která je hrozbou pro víru. (S touto zkušeností se Myrfors později vyrovnával v rozšiřující sadě Magicu The Dark.)

Myrfors získal titul bakaláře výtvarných umění v oboru ilustrace na Cornish College of the Arts v Seattlu, kde ho profesoři demotivovali řečmi, že se jako fantasy výtvarník nikdy neuživí. To ambiciózního a nadšeného autora vyprovokovalo k tomu, aby jim dokázal opak, a Myrfors proto oslovil společnost Wizards of the Coast, aby využila jeho služeb při tvorbě RPG her Talislanta a Primal Order.

25 autorů, 50 dolarů a žádný počítač

Po původním oťukávání se Jesper stal uměleckým ředitelem Wizardů, kteří mu předestřeli nový úkol: podílet se na vzniku zbrusu nové sběratelské karetní hry Magic: The Gathering. Myrfors se pustil do práce. Zavrhl původní myšlenku Wizardů využít pro ilustrace karet již hotová umělecká díla a vytvořil tým 25 původních autorů Magicu, z nichž některé znal ze seattleské školy (Anson Maddocks, Andi Rusu). Myrfors své rozhodnutí zdůvodnil tím, že zaplacení nových děl a tvůrců bude levnější. Jednotliví autoři dostali 50 dolarů v hotovosti, 50 dolarů v akciích a k tomu 50 uměleckých tisků každého díla, které pro původní edici Alpha ilustrovali. Zadání pro jednotlivé karty bylo obecné: Myrfors jednotlivým tvůrcům po telefonu četl seznam dostupných karet a oni si vybírali, které by rádi ilustrovali. Podmínku měl Myrfors jedinou: díla nesměla vzniknout na počítači.

Na vzniku Magicu pracovali zapálení srdcaři dnem i nocí. Myrfors pionýrské časy na svém Facebooku popsal následovně: „Vášeň nelze předstírat. To je rozdíl mezi zaujatou tvorbou a produktovou prací. Stejný pocit nezažijí lidé v managementu, kteří se jen snaží dostát povinnostem vůči akcionářům a nemají skutečný zájem podílet se na tom, jak dílo vzniká.“

První karta Magic: The Gathering je na světě!

Ironroot Treefolk byla první ilustrace, která pro Magic: The Gathering vznikla — a stál za ní Jesper Myrfors. Autor dokončil zelený okraj karty a chtěl vidět, jak v něm bude vypadat ilustrace. Byl to test, aby se zjistilo, zda okraj funguje. Myrfors v příspěvku vzpomíná, že v té době nemohl jen tak online hledat patterny, které by v rámečku otestoval. Ironroota namaloval, naskenoval, upravil barvy a umístil jej do rámečku. Z výsledku byl dle vlastních slov nadšený. Následně mu přicházely objednané ilustrace k dalším kartám; skenoval je, upravoval barvy, vkládal do rámečků a na obrazovku počítače, aby viděl, jak budou pohromadě vypadat. Myrfors vzpomíná: „Seděl jsem u počítače, dlouho se na karty díval a měl jsem hloupý úsměv ve tváři. Věděl jsem, že se mi to podařilo. Když jsem výsledek ukazoval ostatním lidem ve firmě, reakce byla u všech pozitivní. Jako celek to fungovalo a nevypadalo to jako nic jiného, co se na trhu vyskytovalo. Bylo to skvělé! Naplnil jsem důvěru, která mi byla svěřena.“

Myrfors uvádí, že tyto „dny stále patří mezi ty nejlepší, které jsem zažil. Je taková radost něco stvořit. Je to jedna z věcí, která mě udržela v kreativní oblasti. Projekt samozřejmě nebyl úplně dokončen, ale velký milník byl dosažen.“

První digitálně vytvořená ilustrace

Myrfors má řadu prvenství. Ilustroval a dokončil návrh první magicové karty. Postaral se o design krabičky starteru. Stál za vznikem barevných okrajů karet. A má na svědomí také první digitálně vytvořenou ilustraci. Circle of Protection: Black je jeden z původních kruhů bílé protekce, na niž se v edici Alpha zapomnělo. Když šla do tisku edice Beta, všiml si Myrfors na poslední chvíli, že černý kruh protekce chybí. Porušil své pravidlo, že digitální práce je nepřípustná, sedl k Photoshopu a ikonický prstenec proti černé byl na světě. Myrfors se v rozhovoru pro blog Casualhörnan svěřil, že na svůj čin nebyl vůbec hrdý a výsledek mu nepřišel dobrý.

Rubová strana s Christopherem Rushem

Rubová strana Magic karet je de facto jediným prvkem, který od roku 1993 nepřinesl žádné tvůrčí změny. Ikonický nápis Magic: The Gathering navrhl Christopher Rush, Myrfors jej vybarvil a doplnil dalšími atributy, například pěticí barevných manových symbolů. Nápis v rámečku na spodku karty “Deckmaster” byl přidán na poslední chvíli na příkaz generálního ředitele Wizardů, který tím chtěl označovat všechny budoucí karetní hry — na ty však nakonec nedošlo. Myrfors k tomu dodává, že mu toto označení vyznívá až moc „devadesátkově“. Výtvarník si prý všiml, že pětici manových symbolů na rubu Magic karet si řada lidí nechala vytetovat na tělo. Dodal k tomu jediné: „Je divné to vidět.“

Zásady uměleckého šéfa

Když byl Myrfors uměleckým šéfem Magicu, dal si kromě zásady „žádné digitální dílo“ ještě jednu podmínku: „žádné sexy obrázky.“ Sám toto omezení rozvedl následovně: „Chtěl jsem, aby Magic oslovil širší skupinu než tradiční fantasy fanoušky. Mé herní kruhy zahrnovaly ženy již mnoho let, takže jsem věděl, co je pro ně na hraní her méně atraktivní. Tudíž jsem zavedl pravidlo, že žádné umělecké dílo nebude zobrazovat spoře oděnou ženu v podřízené nebo slabé pozici. Toto pravidlo však nebylo uplatňováno stoprocentně (například Earthbind), ale věděl jsem, že pokud toto pravidlo zavedu, nebudu zaplaven tradičními fantasy ženami klečícími u nohou mocných mužů nebo uměleckými díly se ženami v nebezpečí.“

The Dark – temnota nejen v názvu

Rozšiřující sada Magicu z roku 1994, The Dark, obsahuje pouhých 119 karet, ale má jasnou profilaci. „The Dark byl komentářem ke zlu a pokrytectví bigotních pravicových křesťanů,“ napsal Myrfors vloni na svůj Facebook, stylově v době Halloweenu.

V sadě The Dark byla zpochybněna řada archetypů jednotlivých barev. Myrfors v rozhovoru s magazínem Polygon vzpomněl, co ho k této profilaci sady vedlo. „Když mi bylo asi 15 let, hráli jsme Dungeons and Dragons. Mnozí nás považovali za satanisty. Rodiče mých přátel mi například řekli, že už u nich nemohu být, neboť si mysleli, že vyznávám satanismus. V tom věku mě to dost bolelo; byl jsem příliš mladý na to, abych se jejich slovům bránil.“

Se sadou The Dark se přitom původně nepočítalo. Myrfors k tomu dodává: „Právě jsme dokončili Legends. Další sada nebyla na obzoru. Magic se prodával rychleji, než jsme si kdy představovali, uvnitř společnosti panovala panika. Viděl jsem tu malou mezeru a pomyslel si: Když předložím hotovou sadu, pravděpodobně ji vezmou, neboť není času nazbyt.“ Když Myrfors The Dark představil, tvůrčí tým společnosti si oddechl, navíc byl na karty zvědavý.

Myrfors si nebral servítky. „Scéna mi dala prostor ukázat, jak to v historii vypadalo: čarodějnické procesy, rozzuřené davové akce, inkvizice, netolerance, dogma, protivědecké postoje. Ošklivá část dějin, které by lidé raději ignorovali.“

Snad nejikoničtějším příkladem z této sady je bílá karta Preacher s karikaturní ilustrací od Quinton Hoovera, zobrazující naštvaného kazatele. Je to 1/1 bílá bytost, která stojí jednu bezbarvou a dvě bílé many. Za tapnutí může její vlastník získat kontrolu nad cílovou bytostí, kterou určí protihráč, dokud se Preacher neodtapne. Pro bílou barvu je takováto schopnost poměrně nevídaná.

Dalším příkladem je bílé kouzlo Fire and Brimstone, které způsobí 4 zranění cílovému hráči i tomu, kdo jej seslal. Ilustrace od Jeffa A. Mengese zobrazuje mnicha obklopeného mrtvolami, zatímco okolo zuří oheň.

Pro Myrforse nebyl The Dark nikdy přímým útokem na víru jako takovou. Šlo o obžalobu toho, jak se víra v průběhu historie zneužívala coby zbraň. „Někteří z nejlepších lidí, které znám, následují učení Krista,“ prohlásil Myrfors pro Polygon. „Ale lidé, kteří kážou rozdělování, nenávist a odlišování, činí svět horším místem,“ dodal autor, který je už několik let tvrdým kritikem Donalda Trumpa a jeho uskupení MAGA (Make America Great Again).

Handlování s copyrightem karet

Myrfors v říjnu roku 2023 na svém facebookovém účtu zveřejnil to, jak jsou nově uváděny copyrighty k ilustracím Magicu. Šlo o jubilejní edici karet k 30 rokům od vydání Alphay. Myrfors ve svém postu upozornil na kartu Goblin King, k níž poskytl ilustraci. Goblin King se poprvé objevil v edici Alpha v roce 1993, kde byl copyright doprovozen Myrforsovým jménem. V reprintové edici jsou na rozdíl od toho autorská práva přiřčena společnosti Wizards of the Coast.

Myrfors k tomu v postu dodal následující: „Nikdy jsem neprodal ani nepřevedl žádná autorská práva ke svým obrázkům vytvořeným pro Magic: The Gathering. Veškeré umělecké dílo vytvořené Jesperem Myrfors pro Magic: The Gathering je chráněno autorským právem Jespera Myrforse.“ V době, kdy autor post zveřejnil, nedostal od Wizardů na toto téma odpověď. Jesper též vyzval ostatní výtvarníky Magicu, kteří neprodali svá práva společnosti, aby na věc upozornili. Myrfors se domníval, že šlo o přehlédnutí ze strany Wizardů. Dodal, že je zklamaný, nikoliv naštvaný. Uvedl, že zatím nepodniká žádné soudní spory.

Celkově se Myrforsovy ilustrace objevily na 57 unikátních kartách Magic: The Gathering, z nichž mnohé byly v průběhu historie hry několikrát opět přetištěny. Po svém vydání byla 30. výroční edice Magic: The Gathering přijata s vlnou odporu mezi fanoušky kvůli vysoké ceně a skutečnosti, že obešla dlouhodobou politiku hry týkající se tzv. reserved listu s kartami, které nemají být reprintovány.

Myrforsův život po Magicu

Myrfors s ilustrací Magicu skončil spolu se sadou Fallen Empires, která vyšla v roce 1994. Art directorem u Wizardů byl nicméně až do roku 2000.

Poté, co Myrfors Wizardy opustil, založil s Peterem Adkinsonem společnost Hidden City Entertainment, kde vydali například hry Clout Fantasy nebo Bella Sara. Poté, co společnost v roce 2011 zkrachovala, dal se Myrfors dohromady s ilustrátorem Magicu Brianem Snoddym a začali se věnovat vývoji nezávislých her. Kultovní se stala například Dead Fella’s. Myrfors je aktivní v herních společnostech Architeuthis Games a Greyborn Studios. Myrfors patřil mezi notorické kritiky herního konglomerátu Hasbro, kterému nyní patří značka Magic: The Gathering. Na scénu Magicu se Jesper vrátil po dlouhých patnácti letech v roce 2015, když se po boku ilustrátora Marka Tedina zúčastnil Eternal Weekendu. Na Grand Prix Magicu v Oaklandu o rok později se Myrfors těšil z přítomnosti kolegy výtvarníka Christophera Rushe, s nímž se podílel na budování ikonické podoby herní značky. Rush o pouhý měsíc později náhle zemřel na infarkt.

Myrfors žije se svou ženou v oblasti severoamerického Seattlu. Okolí velkoměsta ho stále inspiruje a na řadě projektů pracuje se svou ženou, s níž se seznámil v herní společnosti Hidden City Entertainment při práci na hře Bella Sara.

Původní rozhovor s Jesperem Myrforsem

Rozhovor s Jesperem jsme vedli formou e-mailů na konci února mezi Českou republikou a Severní Amerikou. Myrfors se omlouval za to, že nebyl v ideální kondici; prodělal operaci oka a zemřel mu jeden z nejbližších přátel, který tou dobou též slavil narozeniny. Mrzelo ho, že není sdílnější a pozitivnější. Jeho odpovědi jsou stručné, autentické a nerecyklují pouhý obsah, který najdete v online prostoru.

Jaký byl váš život před Magicem? Jak jste si představoval budoucnost?

Vždycky jsem toužil po tom stát se umělcem, spisovatelem, návrhářem her. Umělec byl na předním místě mého seznamu.

Co vás jako výtvarníka formovalo nejvíc?

Pravděpodobně moderní fantasy umění a ilustrace dětských knih z 19. století. Mám toho rád pochopitelně mnohem víc, ale toto na mě mělo největší dopad.

Než jste začal pracovat pro Wizardy, ilustroval jste RPG – Primal Order, Talislanta…

Začal jsem Talislantou, ještě když vyšla pod původním vydavatelem. Ve skutečnosti jsem se snažil najít nejnovější vydání té hry, když jsem se poprvé dozvěděl o Wizardech.

Jak došlo k tomu, že jste pracoval na Magicích?

Na škole mi řekli, že se jako fantasy výtvarník neuživím, že na to není trh. To mě rozladilo, takže abych jim dokázal, že se mýlí, rozhodl jsem se, že před posledním ročníkem na škole zveřejním svou práci z ranku fantasy. Kontaktoval jsem Wizardy, protože jsem věděl, že jsou místní a drží práva na Talislanta, kterého jsem znal. Nejprve mě odmítli, ale požádal jsem je, aby mi dali šanci, bez jakéhokoliv rizika pro ně samotné. Motal jsem se v jejich kancelářích a nakonec mi nabídli místo art directora. O pár měsíců později mě zasvětili do nového, tajného projektu, z něhož se vyloupl Magic: The Gathering.

Jaká byla vaše hlavní inspirace pro Magic?

Inspiroval jsem se vším, co jsem od dětství nasával, spolu s prostředím zde v Seattle Area. Chtěl jsem, aby hra vypadala nově a svěže, tudíž jsem se snažil najmout lidi, kteří přímo nepocházeli z fantasy komunity. Chtěl jsem, aby hra měla odlišný look, který by držel pohromadě grafický design. Pro ilustrace, které jsem vytvořil, stačilo sednout si a začít malovat. Výjimečně jsem si díla předem načrtával.

Jak moc vám Magic změnil život?

Úplně, od základu. Můj život se stal pohodlnějším, v oboru jsem se dočkal respektu. Také to vyvrátilo tvrzení mých učitelů z vysoké školy, že uživit se fantasy uměním je nemožné.

Patříte mezi 25 původních ilustrátorů Magicu. Ale pravděpodobně jste mnohem známější jako art director a kurátor Magicu. Jak na to pohlížíte? Je pro vás důležitá komplexita?

Nikdy jsem tomuto dělení nepřikládal přílišnou pozornost. V začátcích šlo pouze o kreativitu, nehledě na roli. Mám za to, že být art directorem mi pomohlo v komunikaci s dalšími umělci. Také jsem přísahal, že budu dbát na jejich nejlepší zájmy.

Proč podle vás vyhrál Magic pomyslnou bitvu sběratelských karetních her? Proč to nebyl třeba Vampire nebo Netrunner?

Magic byl první a nejlepší. Jeho přitažlivost navíc byla univerzálnější. Fantasy je přitažlivější pro více lidí než upíři nebo kyberpunk.

Slouží vám ilustrace také jako komentování světa a společnosti? Edice The Dark, které jste byl art directorem, reagovala na křesťanství a politickou pravici.

The Dark bylo mé prohlášení o pokrytcích a šiřitelích nenávisti, kteří se skrývají za náboženským přesvědčením. Jinak jsem většinou maloval to, co mě tehdy zajímalo. Chtěl jsem spíš zachytit určitou náladu než šířit poselství. A nejspíš to dělám i teď.

Rozumíte tomu, že v Magicích jsou karty zakázané kvůli textům nebo ilustracím? Například Crusade, Earthbind, Stone Throwing Devils a další…

Rozumím tomu. Šlo o korporátní rozhodnutí společnosti Hasbro. Myslím, že většinu těchto karet nepochopili správně, ale znovu, váží si peněz více než čehokoliv jiného a mají velký, velký strach z jejich ztráty, takže budou dělat rozhodnutí na základě toho. Tyto karty odkazovaly na historii a mytologii. Pokud se ukáže, že někoho urazily, ať je odstraní, ale žádná z nich nebyla myšlena tak, aby se někoho dotkla.

Kdy jste si uvědomil, že se Magic vydává jinou cestou?

Počítalo se s tím, že tisk první sady, edice Alpha, se prodá do roka, jenže byl pryč za pouhých šest týdnů. To nás velmi překvapilo. Věděli jsme, že hra bude úspěšná, ale netušili jsme, že až tak moc.

Kdy jste si uvědomil, že Magic ztrácí jako fantasy hra a stává se z něj značka, velký business?

Pamatuji, kdy jsem si to uvědomil a kdy mě to zarmoutilo. Bylo to v době, kdy businessmani, kteří vždy řešili jen peníze, začali ničit to, co činilo hru skvělou. Původně šlo o hru s mimořádnou vizí, pak se z toho stala jen další načančaná dojná kráva skupiny Hasbro.

Jaký máte názor na nové edice Magicu, především pak na arty?

Umělecká díla jsou dobrá, i když některá jsou příliš přeplněná vzhledem k velikosti karet, ve které jsou reprodukována. To způsobuje, že divák ztrácí soustředění. Co se týče moderních sad, ignoruji je. Nemám zájem o produkt, který je řízen chamtivými manažery jen pro prospěch akcionářů. MTG jako hra pro mě před desítkami let zemřela. Vydání ke 30. výročí dokázalo, že Hasbro už se nestará o hráče, ale jen o to, kolik peněz od nich může získat. To mě znechutilo.

Jste hrdý na to, že jste byl u vzniku Magic fenoménu?

Jsem na to velmi hrdý, ale byl bych nerad, aby mě to definovalo.

Kdybyste měl představit jednu Magic kartu, abyste lidem demonstroval celou hru, která by to byla?

Nemyslím si, že na tuto otázku dokážu odpovědět. Jsem už příliš vzdálený hraní této hry nebo dokonce i tomu, abych si opravdu pamatoval jemné detaily, jak se hraje.

Jaké oblíbené karty v Magicu máte?

Pokud jde o mé ilustrace, pak Elves of Deep Shadow. Pokud jde o ostatní autory, je nemožné odpovědět. Je jich tolik, které miluji.

Před lety jsem dělal rozhovor s ilustrátorem Kenem Meyerem Jr., který ale Magic nikdy nehrál. Jak to bylo u vás?

V prvních rocích jsem hrál hodně. Poté jsem ztratil zájem. Jakmile šlo o peníze místo o hru, „kouzlo“ pro mě zmizelo.

Magic je popkulturou. Jakou popkulturu máte rád vy? Hrajete hry, díváte se na filmy, posloucháte hudbu?

V poslední době se snažím popkultuře vyhýbat. Jsem velkým fanouškem Tintina, Mumínků a Doc Savage, jenže ti už jsou dost v letech. Mám rád děsivé horory a řadu video her, především těch nezávislých. Velcí vydavatelé se příliš orientují na zisk, čímž kreativita či přidaná hodnota trpí.

Co je pro vás skutečné umění v době AI?

Skutečné umění je dílem člověka využívajícího svých schopností a dovedností. Což obnáší čas a talent. Nic jiného uměním není. AI vytváří obrázky, nikoliv umění. AI je zloděj. Využívá schopnosti skutečných umělců bez jejich souhlasu nebo odměny. Lidé, kteří používají AI k tomu, aby se pokusili vytvořit umělecké dílo, jsou patetičtí pozéři, kterým bychom se měli vysmát za jejich klauniádu. AI je zvrhlost neschopná vytvářet umělecká díla.

Povězte našim čtenářům, co v současnosti děláte?

Má žena a já jsme vytvořili sérii omalovánek založených na našich obrazech, některé jsou spojené s MTG, ale ne všechny. Momentálně máme dokončené dva sešity, které budou k dispozici na našem webu, na němž v současnosti pracujeme (www.myrforswork.com, prozatím nedostupný). Také pracuji na ilustrované knize o strašidlech, ale její dokončení nějaký čas potrvá. Pracoval jsem na dobrodružné videohře nazvané Luna and the Moonling, která je k dispozici na Steamu. Pro hru jsem vytvořil veškerá prostředí.

Článek napsal, rozhovor organizoval a vedl: Lukáš Král
Odpovídal: Jesper Myrfors
Fanouškovská stránka: Fans Of Myrfors' - Jesper & Spoops | Facebook