Vraždy na panství Karlovů [#01] Duchové naší minulosti

Autor: Seanan McGuire • Překlad: Honza Charvát
Zdroj: Murders at Karlov Manor │ Episode 1: Ghosts of our Past

Nebe nad zámkem Karlovů tančilo závratnou směsicí barev, oživených mihotavými kaskádami magie. Orzhov skoupil všechnu izzetskou pyrotechniku v Desátém okrsku, čímž vytvořil rozmařilou ukázku moci a hojnosti. Vidíte? říkalo to dokonce i těm, kteří neměli to štěstí nebo známosti, aby dostali pozvánku. Vidíte? Máme k dispozici tolik zdrojů, že je můžeme utratit za lehkovážnosti. Ravnica je teď v bezpečí: nemusíme se bát a šetřit jako za války. Byl to promyšlený výdaj a každý výbuch barev nebo iluzorních květů padajících z nebe připomínal lidem žijícím ve stínu syndikátu Orzhov, kdo jsou jejich zachránci.

Brány byly otevřené a přijímaly ty hosty, kteří si místo zdvořilé dochvilnosti zvolili módní pozdní příchod, zatímco nižší členové gildy kontrolovali pozvánky a průkazy a ujišťovali se, že se dovnitř nikdo nevplíží. Několik servírek v upravených verzích propracovanějších uniforem, které nosili ti, kdo pracovali uvnitř, chodilo sem a tam s podnosy se stejně méně propracovanými předkrmy a dělilo se o vzácné dary gildy s těmi méně šťastnými. Teysa, nejnovější hlava Syndikátu, stála na nejvyšším balkonu panství, pozorovala houstnoucí dav a usrkávala ze sklenice silné kávy posílené bumbatem.

Kaya, nehlučně jako vždy, přistoupila k ní a zastavila se, když došla k zábradlí. Její pohled dolů byl mnohem vypočítavější než Teysin majetnický odhad: zatímco Teysa vypadala, jako by měřila hodnotu lidí pod nimi, Kaya vypadala, jako by hodnotila, jak dlouho jim všem potrvá, než utečou, kdyby se něco zvrtlo. Na rozdíl od Teysy měla prázdné ruce.

Teysa na ni úkosem pohlédla a očima přejížděla po postavě sférochodkyně, která se zdála být jen stěží reprezentativní. Kaya vyměnila své dobrodružné šaty za správný ravnický oděv, černobílý se zlatými doplňky, po symbolu gildy zbyla jen bledá skvrna na pravé straně hrudi. Nebýt napětí v jejím postoji a toho, jak těkala pohledem z místa na místo, když se rozhlížela po náměstí, vypadala by skoro, jako by tam ještě patřila.

"Měla by ses napít," řekla Teysa. "Když chodíš s prázdnýma rukama, vypadám jako mizerná hostitelka."

"Ale ty jsi mizerná hostitelka," protestovala Kaya bez zášti. "Nebo alespoň vypočítavá. Každý zib, který za tenhle galavečer utratíš, se ti vrátí jako zlatý zino, nebo nejsi ta, která mě přechytračila a chopila se otěží, zatímco jsem byla otočená zády."

Teysa se usmála. "Chyběla jsi mi. Vždycky jsi mě viděla jasně. Takovou, jaká jsem."

"Jasnost je s odstupem jednodušší."

"Ano, a byla jsi pryč, když přišla na Ravnicu invaze." Teysa se usmála ostřeji než předtím. "Dlužíš mi dnešní noc, Kayo. Nezáleží na tom, jak daleko jsi byla, stále jsi byla Orzhov dost na to, abys splatila své dluhy, když tě Ravnica potřebovala. Mělas být tady."

"Kdybych byla tady, místo abych bránila Multivesmír, ani jedna z nás by tu teď nebyla!" vyštěkla Kaya. "Neopovažuj se tvrdit, že jsem se přestala starat o Ravnicu, protože jsem tu být nemohla. Dělala jsem" — hlas se jí zadrhl, až jí ztuhlo v krku, a podívala se na nohy — "dělala jsem, co jsem mohla."

"Ano, a dnes večer uděláš, co můžeš, pro mě," řekla Teysa. "Agentura nám pomohla ovládnout a potlačit chaos, který následoval po… nepříjemnostech. Bez nich bychom měli na krku mnohem víc než dvě zbytečné gildy. Všech deset mohlo být vyrváno vetřelci a co by se pak stalo s naší sférou? Takže dnes večer se usměješ, když řeknu úsměv, a ukloníš se, když řeknu ukloň, a vzpomeneš si alespoň na své dluhy vůči Orzhovu, pokud si nechceš vzpomenout na své dluhy vůči mně."

Tentokrát se Kayin pohled podobal zavrčení, zuby zaťaté ve výrazu, který vypadal, že by mohl skutečně bolet. Přikývla však na souhlas, a když se Teysa dotkla jejího zápěstí, neuhnula.

"Pojď," řekla Teysa. "Byla bych opravdu mizerná hostitelka, kdybych se nevěnovala svým hostům, a tebe jsem neviděla jíst celý večer."

"Nemám hlad," řekla Kaya. "Jen z toho, že jsem tady, mám žaludek jako na vodě."

"Pokud omdlíš, protože jsi příliš tvrdohlavá, abys jedla, tvé dluhy zůstanou nesplacené," řekla Teysa. "A i když ty jsi příliš tvrdohlavá na to, aby sis večer užila, já jsem dohlížela na menu a ten štrúdl si odmítám nechat ujít." Prošla kolem Kayi ke dveřím a těžce se opírala o svou hůl. Očividně očekávala poslušnost, protože se ani neohlédla.

"Já své dluhy platím," řekla Kaya tiše a vykročila za ní.

Dveře na balkon vedly do dobře zařízené knihovny, stěny lemovalo množství vzácných knih a pozlacených rukopisů. Dva níže postavení členové gildy stáli u dveří a bránili hostům, aby se "jen tak náhodou" nedostali do prostoru, kterému se měli vyhnout. Když je Teysa míjela, kývla jim na pozdrav s drobným chladným úsměvem na rtech a oni se postavili téměř do pozoru, poctěni pozorností paní Syndikátu.

Ani jeden z nich se na Kayu nepodíval, ani když hodila svou symbolickou minci do talíře, který držel ten nalevo. Přirovnala krok k Teysině a ohlédla se na ně.

"Jak rychle zapomínají, co?" zeptala se.

"Svět se točí dál, i když na něm zrovna nejsi," řekla Teysa a začala sestupovat po širokých, mírně zakřivených schodech do přízemí. Prosebníci s poháry a malými talířky, které drželi v rukou, byli rozeseti po jednotlivých stupních a soupeřili o střípek výhody, kterou jim poskytovala vyšší fyzická poloha. Teysa na ně kývla, když je míjela, a její malý chladný úsměv ani na okamžik nezakolísal. Kaya ten úsměv znala. Teysa měla víc úsměvů, všechny očíslované. Tenhle byl "číslo dvacet čtyři: jsi poctěn mou pozorností." Chvíli obdivovala Teysinu neochvějnost a pak už byly pod schody a kráčely přes chodbu k úzkým postranním dveřím, které vedly na přeplněné nádvoří.

Výbuch zvuku a barev zvenčí ten okamžik vymazal a nahradil ho oslnivým souborem Ravnické smetánky. Žádný z nich nebyl tak neomalený, aby křičel nebo jinak vyjadřoval radost z Teysina příchodu: přikyvování, úsměvy a drobné zdvižení brýlí bylo to jediné, čeho se jí dostalo, když vyváděla Kayu ven do chladného nočního vzduchu, s majetnicky usazenou rukou na jejím rameni.

Příliš tiše, aby to někdo jiný slyšel, zamumlala: "Dnes večer mě neztrapňuj. Nezapomeň, proč jsi tady."

Společně vešly do davu.

Lidé na nádvoří se seřadili do téměř soustředných kruhů, přičemž každý kruh tvořili lidé považovaní za o něco méně důležité než ti ve vnitřnějším kruhu. Vnější kruh, nejblíže u dveří, tvořili nižší příslušníci gildy, kteří se většinou drželi skupin, s nimiž přišli, zneklidněni představou, že by se na takovém veřejném místě pokoušeli vytvářet spojenectví. Žádné takové zábrany už neexistovaly hned ve vedlejším kruhu, kde se točili příslušníci středních hodností, kteří přecházeli z rozhovoru do rozhovoru s půvabem společensky zdatných.

Ne každá gilda si cenila společenského důvtipu tak jako Orzhov nebo Simic, ale i Izzet a Gruul měli své veřejné řečníky, což to byli členové, kteří byli vybráni, aby je zastupovali na něčem, co se očividně považovalo za společenskou událost sezóny. Kaya byla překvapena, že nevidí Rala Zareka, u kterého by čekala, že bude zastupovat svou gildu. Možná bylo považováno za nemoderní pozvat sférochodce, pokud jste je neměli, řekněme to takhle, uvázané.

Žádné rozpaky ani špatné způsoby: jen oslnivý vír ravnické společnosti, jejich samotná přítomnost byla připomínkou všeho, co Ravnice stálo za to zachovat. Vidíte? zdálo se, že říkají. Jsme stále tady a jsme stále slavní a zasloužili jsme si spásu.

Přes to všechno Teysa vedla Kayu, bez námahy ji táhla po vrstvách společnosti, až došla k nejvnitřnějšímu kruhu. Tvořil se kolem velké postavy Ezrima, mohutného archona, zabírajícího celý střed nádvoří, kde byl zjevně zabrán do rozhovoru s Lavinií, současnou hlavou Azorijského senátu.

Nejvýše postavení účastníci gildy stáli v uctivé vzdálenosti ve svém kruhu a povídali si mezi sebou, zatímco s dravým zájmem sledovali, zda Lavinie nehodlá vyhrotit diskusi na úroveň verbálního konfliktu.

"Ezrim nikdy nepatřil k žádné gildě, ale u archona s několika známými spolupracovníky mezi Azoriany Lavinie vždy tak nějak předpokládala, že jednoho dne pochopí smysl a vstoupí do gildy," zamumlala Teysa a její slova byla určena jen pro Kayiny uši. "Představ si její nelibost, když se po invazi ujal vedení gildy. A co jí ještě dodalo, bylo to, že většina jeho společníků ho následovala. Pro celé město je to ale podle mého názoru šťastná náhoda — Ezrim je geniální analytik, nic mu nelze vytknout, a není vázán příslušností ke gildě."

Kaya se zamračila. "Když nemůže být vázán gildou, proč ho Lavinie otravuje?"

"Kdo ví? Možná se ho snaží do gildy získat. Oh! Tolsimire!" Teysa se otočila, najednou samý úsměv, ruka jí sklouzla z Kayina ramene.

Kaya se chopila příležitosti a vykročila k číšníkovi s malým podnosem chřestových výhonků zabalených ve slanině a jeden úhledně vytrhla. Číšník, který měl na sobě orzhovské barvy, se na ni podíval s posvátnou úctou a trochou strachu.

"Ty jsi ona," řekl. "Naše bývalá paní. Sférochodec."

"Jsem," řekla Kaya. Nadechla se a uklidnila se. "Teysa mě požádala, abych se zúčastnila galavečera."

"Nežádala jsem tě o účast, drahoušku. Jsi jen o málo méně než ten nejčestnější host," řekla Teysa, vynořila se za ní a odvedla ji dřív, než číšník stačil spolknout svůj úžas natolik, aby řekl něco jiného. "Není tu moc lidí, se kterými by ses mohla setkat — všechny je samozřejmě znáš z doby, kdy jsi trávila čas s námi — ale je tu hodně lidí, které musíš vidět."

Kaya se nebránila, když ji Teysa táhla k Tolsimirovi a Aurélii, kteří byli očividně zabráni do rozhovoru o nepřítomném Dimirovi. Judith stála opodál a nestydatě poslouchala, usrkávajíc z vysoké sklenice cosi bledého a jiskřícího, v očích krutě pobavenou jiskru. Byla jako vždy oblečena v černé a červené, a vůči elegantněji oblečenému davu byla dost nápadná.

Když se Teysa přiblížila, Tolsimir Aurélii ostře říkal: "Je naivní myslet si, že Lazav je mrtvý. Ten muž nás všechny přežije. Nevím, co plánuje, ale něco plánuje. Teyso, řekni jí, že Lazav není mrtvý."

"Jako gildovní paní bych překračovala meze, kdybych se pokoušela vyvolat jeho ducha bez lepšího důvodu, než je moje vlastní zvědavost," řekla Teysa uhlazeně. "Mohu však potvrdit, že jsem ho mezi zesnulými neviděla, i když to tehdy bylo velmi rušné období, když se všichni duchové nedávno zemřelých snažili urovnat své záležitosti. Tak málo z nich si může tuto službu dovolit."

"Nedá se jim nějak prodloužit úvěr?" zeptal se Tolsimir.

"Poskytli jsme dostatek úvěrů na vyřešení této krize," řekl Teysa. "Chcete, abychom zbankrotovali kvůli masám?"

Kolem se kolébal obrovský keříkový panter, jehož listnatý ocas jim svištěl nad hlavami a pokračoval svou zeleninovou cestou. Judith se zasmála.

"Ano, riziko bankrotu je skutečně velmi blízké." Judith mávla rukou v odmítavém gestu a téma smetla ze stolu, když se vložila do diskuse. "Ale vidím, že jste si přivezla svou trofej večera. Ahoj, Kayo. Jak ses měla? Zahájila jsi nějakou jinou invazi? Věděla jsi, že kdykoli jsi ve městě, všechny gildy aktivují svá oddělení krizového řízení?"

"My jsme invazi nezačali, my jsme ji zastavili," odsekla Kaya. "Ravnica je součástí Multivesmíru. Vždycky to tak bylo, i když dřív bylo možné předstírat, že Ravnica stojí sama. Co dopadne na jiné sféry, dopadne i sem. Bojovali jsme tak tvrdě a rychle, jak to jen šlo."

"Ravnicané umírali," řekla Judith, a lehkovážnost z její tváře zmizela.

"Stejně tak sférochodci," řekla Kaya. "V tom boji jsem ztratila přátele, stejně jako ty. A tou ztrátou nebyla jen jejich smrt. Ravnica netruchlí sama."

Judith otevřela ústa, aby odpověděla, ale zarazila se, když se na ni Kaya podívala. Za jejíma očima byla zeď, která tam při jejich posledním setkání nebyla, nepřekonatelná bariéra, která držela Kayu uvnitř a zbytek světa venku. Bylo to, jako by se někdy během invaze uzavřela sama do sebe a ještě si nevzpomněla, jak se otevírá. Judith se neklidně odvrátila.

Uprostřed jejich volného kruhu se zvedl Ezrimův oř, zatřásl velikými křídly, aby si znovu uhladil peří, a s Ezrimem pevně usazeným na hřbetě odkráčel pryč. Teysa položila Kaye ruku na rameno.

"Budete nás muset omluvit," řekla. "Už je skoro čas na klíčovou událost večera a nebylo by dobré riskovat, že naše hrdinka o tu chvíli přijde."

Kaya se podívala dolů na své nohy.

"Ty vždycky necháváš věci odtikávat podle čísel," řekl Tomik, který se objevil u Teysina druhého lokte.

Judith se znovu usmála, teď už jistěji. "Helemese," řekla, "tři vůdci Syndikátu v řadě. Který z nich podle vás nejlépe vyrovnává účty? Nebo — promiň, Tomiku. Nejsi teď vlastně Izzet?"

"Gilda mého muže není má," řekl Tomik škrobeně. "Teyso, potřebují nás na velkém balkóně."

"Povinnost volá," odvrátila se Teysa a táhla Kayu s sebou.

"Tohle mám u tebe," zamumlal Tomik, když byli dost daleko od ostatních vůdců gild, aby je nikdo neslyšel.

"Nepotřebovala jsem žádnou záchranu," řekla Teysa. "I kdyby ano, měla jsem po ruce hrdinku. Kaya by mě zachránila."

Kaya mlčela a nechala se postrkovat. Koutkem oka pozorovala, jak lidé, které míjeli, reagují na její přítomnost. Někteří uhýbali, jako by se její jiskra mohla stát nakažlivou a odnést je do jiných sfér, až je tady budou potřebovat. Jiní přihlíželi s pohrdáním nebo s lakotou. Nebyly to emoce, které by byla zvyklá vidět na těchto tvářích, a zjistila, že je nejlepší nereagovat, nedat jim najevo, že je vidí.

Teysina ruka byla téměř uklidňující konstantou, která ji vedla davem, i když trvala na tom, že Kayu představí jako "Orzhovskou hrdinku celého Multivesmíru" pokaždé, když se naskytne příležitost. Alespoň Tomik zřejmě chápal Kayino nepohodlí: jak by nemohl, když byl Ral jedním z těch, kdo truchlili nad ztrátami, které Ravnica nikdy nepozná, nad ztracenými životy, vyhaslými jiskrami, a to vše jen proto, aby se nakrmil nekonečný hlad Phyrexie? Šel mlčky, nepřipojil se k Teysině samoúčelnému představování, ale ani ji nezastavil.

Po cestě, která jim připadala přinejmenším pětkrát delší, než byla, došli k mělkému schodišti vedoucímu na velký balkon. Ezrim už tam byl a Kaya pocítila záchvěv závisti nad tím, jak snadno prošel davem. Nikdo nechtěl narušit archonovu cestu. Paní gildy a takzvaná hrdinka se však cítily naprosto pohodlně, když před něj předstoupily.

Teysa začala stoupat po schodech, opírajíc se o hůl. Tomik ustoupil, neschopen pomoci své nadřízené, aniž by to vypadalo jako komentář k její kondici, i když se její ruka na Kayině rameni sevřela pevněji a využívala druhou ženu ke stabilitě stejně jako ke všemu ostatnímu. Kaya se na ni podívala.

"Bolí tě to?"

"Ne," řekla Teysa. "Schody jsou jen s věkem čím dál náročnější. Nic, co by stálo za to. Tady!"

Když dorazili na vrchol schodiště, Teysa ustoupila od Kayi a pokynula jí směrem k místu v řadě orzhovských právmágů a strážců, kteří se přišli podívat. Tomik se také přesunul k řadě, usadil se po Kayině levici a konejšivě jí stiskl ruku. Vystřelila na něj krátký úsměv, a tak propásla okamžik, kdy Teysa vystoupila na zábradlí balkonu a pronesla nenápadné zaklínadlo, které zesílilo každé její slovo, až zaplnilo celé nádvoří.

"Obyvatelé Ravnicy, vítejte na panství Karlovů!" řekla.

Dav tleskal, někteří zdvořile, jiní s větším nadšením — i když žádný neprojevoval větší nadšení než goblin v křiklavé parádě, který se usadil u stolu s dezerty a nutil každého, kdo chtěl něco sladkého, aby se podřizoval jeho pokusům o kontakt. Když ho Teysa uviděla, na okamžik jí ztvrdly rysy, ale pak se vrátila k dokonalé vyrovnanosti.

"Vím, že jsem od vás všech chtěla hodně, když jsem vás žádala, abyste se vzdálili od svých gildovních povinností a věnovali večer orzhovské pohostinnosti, a doufám, že jsme splnili vaše vysoká očekávání. Dnešní večer má dvojí účel. Oslavujeme bývalou gildovní paní Orzhovu za její roli při záchraně Ravnicy a Multivesmíru během phyrexijské invaze, kdy bojovala s námi!"

Toto prohlášení se setkalo se zdrženlivější vlnou potlesku. Kaya poznala narážku, udělala půlkrok vpřed a zamávala, celou dobu se kousala do tváře. Jako by ten zápas byl něco, co je třeba oslavit. Přežití ano, ale bitva ne.

Potlesk utichl. Kaya ustoupila. Teysa se znovu usmála na nádvoří. "Ale co je možná ještě důležitější, dnes večer vzdáváme čest členům Ravnické Agentury Magilogických Vyšetřování."

Tentokrát byl potlesk bouřlivý a valil se dál a dál, zdánlivě bez konce. Teysa ustoupila stranou a přenechala své místo Ezrimovi, který zaujal pozici s vahou, která byla jen okrajově spojena s jeho impozantní velikostí. Napůl zakrytý křídly pohlédl na dav a zahřměl: "Máme tu čest sloužit městu Ravnica všemi prostředky, které jsou nám k dispozici. Tím, že jsme pomohli nastolit pořádek v chaosu, který po sobě zanechali Phyrexiané, jsme neudělali nic menšího, než by se od každého občana dalo očekávat. Ale protože jsme sloužili městu, sloužilo město také nám a byli jsme poctěni vaší podporou — a ano, vaším financováním."

Davem se rozlehl smích. Teysa, která si od kolemjdoucího číšníka opatřila sklenku kasardy, mu s úšklebkem zasalutovala a s dobrou náladou přijala žertování. Kaya si nemohla pomoci, ale myslela si, že za to Ezrim zaplatí později, za zavřenými dveřmi. Teysa byla schopná z archona stáhnout kůži, kdyby si myslela, že k tomu má důvod.

Proto se tak dobře hodila do čela Syndikátu. Lépe než kdy Kaya. Ezrim stále mluvil, ale jména, která recitoval, Kaye nic neříkala. Prvních asi šest lidí se očividně neúčastnilo, protože žádný z nich jejich pocty nepřijal. Další tři vystoupili z davu a postavili se k němu, hrdě jim položil těžkou ruku na levé rameno a obřadně jim poděkoval za roli, kterou sehráli při vyšetřování.

Chvála je zřejmě potěšila a ještě víc potěšily drobné měšce, které jim podala Teysa, která se při rozdávání peněz ani nepohnula. Gilda měla z této ukázky jednoty očividně ještě větší prospěch, než Kaya předpokládala, pokud součástí jednání byly peněžní odměny.

Ezrim si odkašlal. Zvuk se valil nádvořím jako začínající bouře.

"Mnozí z vás byli přítomni minulý měsíc, kdy se gruulský bůh vymknul kontrole a způsobil spoušť v devátém okrsku. Anzrag mohl ve svém běsnění pokračovat celé dny, kdybychom byli odkázáni na gildy s okamžitou podporou. Rychlé myšlení a jednání vyšetřovatele Kellana a jeho týmu však způsobilo, že běsnění ustalo a bůh byl řádně ukryt v důkazové kapsli. Kellane, přistupte, prosím."

Dav znovu zatleskal, když k Ezrimovi přistoupil štíhlý tmavovlasý muž v modré haleně a kabátě, očividně znepokojený pohledem davu na něj. Kaya s ním soucítila.

"Agentura ti děkuje, Ravnica ti děkuje a já děkuji tobě," řekl Ezrim a položil Kellanovi ruku na rameno. Kellan se zmohl na nervózní úsměv, než Ezrim ruku odtáhl a Teysa mu podala měšec. Pak Kellan s rychlostí téměř srovnatelnou s nezdvořilostí prchl z balkonu ke schodům a protáhl se kolem Tomika a Kayi.

"Kéž bych to mohla udělat," zamumlala Kaya. Tomik se zasmál, rychle a bez nadšení.

"Teysa tě má dnes večer na vodítku."

"Jsem její 'hrdinka' pro dnešní večer." Kaya si povzdechla. "Nechci, aby mi na každém kroku někdo připomínal invazi, ale ona říká, že gildě dlužím za to, že jsem tu nebyla, když se to stalo, a upřímně, má pravdu."

"Ral—"

"Ral nebyl na Nové Phyrexii. Ral neviděl, jak zlé to bylo. Jace…" otřásla se a zavrtěla hlavou. "Celé týdny jsem ho viděla pokaždé, když jsem zavřela oči. Bojoval, jak mohl, ale prohrál. A kvůli tomu jsme prohráli všichni."

"Byl to nemožný boj."

"Možná." Teysa byla stále roztržitá, když mluvila s Ezrimem, protože rozptýlila kouzlo zesilující jejich hlasy. Kaya se na ně podívala. "Myslím, že odtud uteču, aspoň na chvíli. Až se Teysa zeptá, kde jsem, řekni jí, že jsem šla přepadnout bufet, ano?"

"Řeknu," odpověděl Tomik.

"Díky." Otočila se na podpatku a vklouzla do přirozených mezer, které dav vytvářel, když vířil. V polovině schodiště minula Kellana, který se teď nejistě usmíval na Zeganu a Vannifar, které ho upřeně pozorovaly příliš bystrýma očima a měřily si ho. Vypadaly rozčileně a nešťastně, jako by něco přerušil tím, že se k nim přiblížil příliš blízko.

Kaya věděla, že od té doby, co Vannifar sesadila svou předchůdkyni, spolu ta dvojice nevycházela. Vidět je tu spolu bylo zvláštní.

"Jste si naprosto jistý, že nejste ten detektiv Proft, o kterém všichni mluví?" zeptala se Zegana.

"Omlouvám se," řekl Kellan. "Nevím přesně, kdo to je." Oči mu divoce těkaly ze strany na stranu a upíraly se na Kayu. "Ale chtěl jsem si promluvit s hrdinkou této hodiny. Omluvíte mě, prosím?"

Skrčil se mezi dvojici, nečekal na jejich odpověď a spěchal ke Kaye. Kaya se na něj zmateně podívala.

"O čem jste se mnou potřeboval mluvit?"

"Dostat se odsud," řekl. "Odpusťte, ale já se živím hledáním vodítek a váš výraz mi říká, že se teď cítíte stejně nepříjemně jako já."

Kaya překvapeně zamrkala a rozesmála se. "Není divu, že vás vyznamenali. Mířila jsem do bufetu. Doprovodíte mě?"

Kellan ji s viditelnou úlevou vzal za paži a dvojice sestoupila do přízemí, kde — což se zdálo neskutečné — vedle bufetu čekala Teysa a upírala pozornost na nevkusně oblečeného goblina tak soustředěně, jako kočka upíná pohled na ptáka.

"—platba," říkala zrovna, když se dvojice přiblížila.

Goblin vypadal nervózně. "Pozvání jsem získal legálními prostředky."

"Neřekla jsem, že ne," řekla Teysa. "Jen to, že možná existuje lepší využití zdrojů, než se vetřít na oslavu, která se tě netýká. Přemýšlej, Krenko. Dlužíš Karlovům."

Takže ne Orzhovu: konkrétně Karlovům. Zajímavé. Kaya se soustředila na Krenka a beze studu poslouchala.

"Peníze dostaneš, Teyso," řekl Krenko a jeho nervozita se vytrácela. "V plném rozsahu a s dohodnutým úrokem. Pro dnešní večer jsem pozvaným hostem a to na tvou pohostinnost vrhá špatné světlo."

"Myslím, že se potřebuješ soustředit," řekla Teysa. "Možná trochu ubrat rozptýlení."

Byla by řekla víc, ale nad nimi se strhl kravál, který upoutal pozornost všech přítomných. Ezrim na balkoně netečně sledoval, jak tři členové Teysiny ochranky odvádějí křičícího kentaura oblečeného v barvách Gruulských klanů. Kentaur byl očividně rozzuřený a snažil se osvobodit.

"—žádné právo!" zavyl. "Anzrag je naše zodpovědnost, náš bůh, a musí nám být navrácen! Jednal jen podle své přirozenosti!"

Kaya se odvrátila od scény a soustředila se na ztrápeného Kellana. "Nic se vlastně nikdy nezmění, že?" zeptala se. "Oblékne si nový kabát a říká si znovuzrozený, ale pod povrchem je to pořád stejné."

"Tomu úplně nerozumím. Je mi líto," řekl Kellan.

Zavrtěla hlavou a trpce se zasmála. "To je v pořádku. Uvědomit si, že jediné, co se opravdu mění, jsou tváře, které už nevidíte. Lidé, kteří vás opouštějí."

"Myslíte Yaruse? Od té doby, co jsme ho zadrželi, se nás snaží přimět, abychom propustili jeho boha. Pokoušeli jsme se mu vysvětlit, že jakmile naše vyšetřování skončí, odevzdáme Anzraga Azorianům a oni by si s nimi měli promluvit, ale zdá se, že mu to je jedno."

Na balkoně Yarusův křik vystřídalo ticho. Kaya se otočila a viděla, jak ho vlečou k bráně, stále bojuje se svými vězniteli, ale už neřve. Místo toho vrhl vražedný pohled na Ezrima a nespouštěl oči z mohutného oblouku.

Aurélie došla k bufetu s napůl složenými křídly a Kaya měla sotva čas na hořkou myšlenku, jak všichni lidé, kterým se nejvíc chtěla vyhnout, jako by ji sami sledovali, než Aurélie zamířila k Teyse a ostrým tónem řekla: "Tohle vyšetřování mělo být v rukou Borosu. Víme, jak udržet mír, aniž bychom vyvolali nepokoje uvnitř gild."

Kellan vydal zvuk, který se dal vykládat jako výsměch. Aurélie se k němu otočila, rozepjala křídla, a když se Teysa chystala zasáhnout, Kaya uviděla svou šanci. Obešla bufet a prošla dveřmi na druhé straně, míjela číšníky s čerstvými tácy jednohubek a utíkala ke schodům napůl skrytým za mramorovým sloupem.

Teprve když se dostala na vrchol schodiště, aniž by ji někdo zastavil, zastavila se, poprvé od začátku večírku se bezuzdně nadechla a zeptala se sama sebe, kam jde. Zpátky na balkón, kde byla s Teysou, vysoko nad vším tím chaosem a hlukem, kde mohla přemýšlet. Rychleji se vrátila po svých předchozích stopách, zastavila se jen proto, aby podplatila stráže u dveří, a vyšla ven do večerního vzduchu.

Obloha byla nádherná, i když probíhající ohňostroje přesvětlovaly hvězdy. Byla by ráda viděla hvězdy. Ravnické hvězdy měla vždycky ráda. Opřela se o zeď a zavřela oči.

Mohla by odejít. Bylo by to tak snadné. Na rozdíl od některých lidí, na kterých jí záleželo, její jiskra stále hořela tak jasně, jak jen mohla a sahala přes Mlžné věčnosti, aby ji odnesla, kam se jí zachce. Mohla se vrátit na Kaldheim, podívat se, jak si Tyvar zvyká na nová omezení, nebo zamířit na Dominarii, Innistrad nebo Alaru — žádné hranice neexistovaly. Nemusela tu zůstávat.

Cítila, že se začíná natahovat, touha se stává realitou, ale zarazila se, otevřela oči a zaryla paty do balkonu. Teysa se možná vyjádřila tím nejhorším možným způsobem, ale měla také pravdu: když ji Ravnica nejvíc potřebovala, dovolila si Kaya, aby ji odvedl její vlastní smysl pro to, na čem záleží. Kdyby zůstala, mohla Orzhov přetvořit na větší sílu k dobru. Kdyby odmítla svou pozici v útočném týmu, aby ji mohl zastávat někdo jiný, možná by uspěli. Nedalo se to zjistit, ale kdyby tu zůstala, možná by všechno změnila.

Kaya došla k okraji balkonu, položila ruce na zábradlí a podívala se dolů. Rozhovor u bufetu se vystupňoval do mávání pažemi a křídly a zvýšených hlasů, ale Teysa tam nebyla. Judith také ne; bez ohledu na to, jak si prohlížela dav, její do očí bijící červenou a černou barvu neviděla.

Její dech se vyrovnal, když sledovala, jak se dole pohybují lidé, bezpečně vzdálení, neschopní se k ní dostat. Zrovna se jí začínalo zdát, že by se mohla vrátit dolů, když vtom její pozornost upoutal krok za ní a ona se otočila a uviděla přicházet Teysu.

Ta se tentokrát neusmívala. Teysa se tvářila netypicky vážně. "Kayo, tady jsi," řekla.

"Jen jsem potřebovala chvilku, abych se nadechla," řekla Kaya.

"Rozumím. Je toho hodně i na mě a vím, že invaze sférochodcům ublížila stejně jako nám, ale jsem ráda, že jsem tě našla." Teysa se zhluboka, podivně nejistě nadechla. "Musím ti něco říct. Něco důležitého. A potřebovala jsem tě zastihnout o samotě."

"Předtím jsme byly samy."

"To rozhodně ne," Teysa mávla rukou. "Než galavečer začal, číhali tam lidé, aby se ujistili, že nic nepotřebuji. Potřebovaly jsme být opravdu samy."

"Dobře. O co jde?"

Teysa se chystala odpovědět, když se zevnitř panství ozval výkřik, který přehlušil její slova a celý ten okamžik roztříštil.

Kaya se nezastavila, aby se zamyslela, než se rozběhla za zvukem. Tentokrát, kdyby ji Ravnica potřebovala, ji nezklame.

Autor: Seanan McGuire
Překlad: Honza Charvát