<img height="1" width="1" style="display:none" src="https://www.facebook.com/tr?id=296550599029828&ev=PageView&noscript=1"/>
Vraždy na panství Karlovů [#04] Spravedlnost před milosrdenstvím

Vraždy na panství Karlovů [#04] Spravedlnost před milosrdenstvím

Honza Charvát
Magic
Příběh a překlady
Kaya se dotazuje relevantních stran a získává nového partnera.

Autor: Seanan McGuire • Překlad: Honza Charvát
Zdroj: Murders at Karlov Manor │ Episode 4: Justice Before Mercy

MURDERS AT KARLOV MANOR
Vraždy na panství Karlovů [#01] Duchové naší minulosti /7.1.2024/
Vraždy na panství Karlovů [#02] Stvůry z nás zrozené /14.1.2024/
Vraždy na panství Karlovů [#03] Stíny lítosti /21.1.2024/
Vraždy na panství Karlovů [#04] Spravedlnost před milosrdenstvím /28.1.2024/
Vraždy na panství Karlovů [#05] Okovy očekávání /3.2.2024/
Vraždy na panství Karlovů [#06] Výbuchy génia /4.2.2024/
Vraždy na panství Karlovů [#07] Shnít před obrodou /10.2.2024/
Vraždy na panství Karlovů [#08] Bohové chaosu /11.2.2024/
Vraždy na panství Karlovů [#09] Krása ve zkáze /17.2.2024/
Vraždy na panství Karlovů [#10] Kořeny rozkladu /18.2.2024/

 


 

Teysino tělo ještě nevychladlo. Když Kaya našla sílu k pohybu — když její ztuhlé nohy začaly reagovat na její příkazy, i když se stále odmítaly zcela se přifázovat, jak se blížila ke stolu, prolétly jimi kusy rozbité sochy — přešla kancelář k ležící přítelkyni a přejela špičkami prstů po Teysině tváři. Smrt Kaye nebyla cizí, ani před jejím pobytem na Ravnice. Věděla, co se teď musí stát. Věděla také, že to mohou být jediné okamžiky, kdy bude moci scénu nerušeně studovat, než se k ní přiřítí zbytek panství.

Kaya obešla stůl vedle Teysy a už se těla nedotkla. Její tvrzení o nevině bude snazší uvěřit, když nebude mít na rukou krev.

Teysin výraz byl bolestný, což se dalo očekávat, ale kupodivu mírumilovný, jako by to na nějaké úrovni viděla a byla připravena tomu čelit.

"O tomhle jsi chtěla mluvit?" zeptala se Kaya. "Bohové a příšery, Teyso, měla jsi mě zavolat dřív. Mohla jsi — mohly jsme — cokoliv se stalo, nemuselo. Ať jsi udělala cokoliv, mohly jsme…" zarazila se. Debata s mrtvými byla užitečná jen tehdy, když mrtví mohli odpovědět.

Většina lidí, kteří se měli vrátit jako duchové, to neudělala hned po smrti. Ztráta fyzického těla způsobila dezorientaci a adaptace na nehmotnou, přízračnou existenci ji ještě znásobila. Přesto, čím silnější byla magie a vůle zesnulých, tím rychleji se pravděpodobně adaptovali. Potýkání se s myšlenkou na Ravnicu, která neobsahuje Teysu, Kayu trápilo.

Nebyla duchovní médium, ne doopravdy — její magie sledovala i jiné kanály — ale bývala orzhovským oligarchou a jejich mrtví poznali její autoritu, alespoň do té míry, že s ní byli ochotni mluvit. Napřímila se a neochotně se odtáhla od skořápky své přítelkyně.

"Teyso Karlov, chtěla bych s tebou mluvit," řekla a snažila se, aby se jí netřásl hlas.

Teysin duch jí neudělal tu laskavost, že by se objevil.

Místo toho jednou ze stěn proplula tenká ženská postava oblečená do prostého oděvu orzhovského sluhy, které očividně magické ochrany dovolily projít domovními dveřmi. Přistoupila ke Kaye s rukama ostýchavě složenýma před sebou.

"Mistryně Teysa v tuto chvíli hosty nebaví," řekla hlasem, který zněl stejně povzdechem jako zvukem.

Kaya se na okamžik kousla do tváře, než řekla: "Byla jsem pozvána. To bude tak hrubá?"

Duch ženy vzhlédl a na okamžik se polekal. "Mistryně Teysa v tuto chvíli hosty nebaví," opakovala.

"Ale víte, kde je?"

Žena jí neodpověděla. Kaya se zamračila.

"Víte, kde je?" Kdyby byla Teysa zabita dostatečně silným soupeřem, její duch by mohl být někde uvězněn, připraven být zneužit nepřáteli.

Duch ženy znovu sklopil zrak. "Mistryně Teysa v tuto chvíli hosty nebaví."

Začínalo to být otravné. Kaya si povzdechla. "Kde jsou vlastně všichni? Když jsem přišla, nikdo mě nepřišel pozdravit ani si na mě nevynucoval úplatky, a to není správné."

"Mistryně Teysa dala živým sluhům den volna v očekávání tvého příchodu."

"Takže můžeš říkat i jiné věci. To je dobře. Viděla jsi, co se stalo?"

"Ne," odpověděl duch. "Jste první živý člověk, kterého jsem viděla od doby, kdy všichni odešli."

To neznamenalo tolik, kolik mohlo, ale něco to bylo. Kaya se znovu podívala na Teysino tělo, odmítajíc si dovolit ten luxus zapírat. "Kdo teď vede Orzhov?" zeptala se.

"Mistryně Teysa zůstává naší gildovní paní," řekl duch. "Náš zákon nerozlišuje mezi jejím současným a jiným stavem."

"Nezabila jsem ji."

"Toho jsme si vědomi." Když duch promluvil, objevily se na okrajích místnosti další postavy, napůl načrtnuté a nejasné. "Řekneme právmágům a vyšetřovatelům, kteří určitě přijdou, že nešlo o mocenský boj mezi minulými a současnými vůdci; vaše nevina se prokáže sama."

Kaya se ušklíbla a nacpala si do kapsy pomačkaný phyrexijský vzkaz. Krást důkazy bylo špatné, ale dovolit někomu jinému, aby to viděl dřív, než si uvědomí, co se ve skutečnosti děje, bylo o něco horší. Navzdory všem důkazům, které svědčily o opaku, možná byla Teysa nevinná — přinejmenším v tomhle, pokud v životě nebyla nevinná v ničem jiném.

"Ne každý si to bude myslet," řekla. "Teysa mi ukradla gildu, když jsem byla mimo sféru. Někteří lidé budou předpokládat, že jsem si přišla vzít si ji zpět."

"Orzhovští mrtví vědí, že jste to neudělala, a protože ona je stále naší paní, záleží tu jen na nás."

"To řekněte vyšetřovatelům." Kaya věděla, že kruh pravdy ji v mžiku očistí — ale v první řadě nechtěla být vyslýchána. Nechtěla stát tady, vedle těla své přítelkyně, s poznámkou ve phyrexijském písmu v kapse. Chtěla…

Chtěla utéct pryč. To byl ten problém, a proto nemohla utéct. I když svou přítomnost nedluží Ravnice, dluží ji Teyse.

Dlužila to i sama sobě.

"Až sem přijdou, tak přijdeme," řekl duch, který k ní přišel.

Kaya si povzdechla. "Tak to bych jim měla jít říct, že musí vyrazit. Vím, že rozkazy nedávám já, ale prosím, nepouštějte sem nikoho, pokud to nebude Agentura nebo zástupce Senátu. Teysa si zaslouží, aby jí zůstala trocha důstojnosti."

Duch zaváhal, než odpověděl: "To zvládneme."

"Děkuji," řekla Kaya, prošla kolem duchů a opustila místnost — a Teysu — a odešla. Stejně jako předtím se jí nohy při každém kroku míhaly a čistě procházely keramickými střepy pokrývajícími koberec. Když došla ke dveřím, zastavila se, ale neohlédla se.

Nakonec Kaya šla prostě dál.

 

 

Na ústředí Agentury zavládl chaos, když Kaya dorazila, protože si najala kočár, aby ji tam dopravil rychleji. Na místě se zamračila, vyšetřovatelé se rojili jako sršni, do jejichž hnízda právě kopli. Tvořili shluky, vyměňovali si zprávy a zlostná slova, pak se rozdělili a znovu se sešli v nových formacích. Nevypadalo to, že by se na tom pracovalo. To, co je tak rozrušilo, jako by mělo přednost před vším ostatním.

Kaya dala řidiči spropitné, než zamířila k čekajícím ořům určeným k tomu, aby dovezly hosty až k budově, a dávala pozor, aby se vyhnula nejhustším hloučkům rozčilených agentů. Nikdo z vyšetřovatelů, které znala, nebyl v davu a tohle nebylo to pravé místo, kde oznámit Teysinu vraždu. Několik lidí se na ni podívalo s různou dávkou zvědavosti a podezření. Šla dál, na vypůjčeném oři dojela ke vchodu a zamířila dovnitř.

Bezpečnostní přepážka byla momentálně neobsazená a chodby bzučely stejnou zuřivou energií jako ulice. Kaya se znovu zamračila. Možná se něco stalo, když byla na panství Karlovů — něco víc než smrt gildovní paní. Kdyby Agentura o Teyse věděla, nikdy by nebyla schopná vyjít po schodech, aniž by se jí někdo alespoň nezeptal, co potřebuje.

Protože nebyl nikdo, kdo by její přítomnost zpochybňoval, pokračovala dál do Ezrimovy kanceláře. Dveře byly pootevřené a zevnitř se ozývaly zvýšené hlasy, které mezi sebou mluvily, až nebylo rozumět ničemu zřetelnému.

"Ticho!" vyštěkl Ezrim a rozruch přerušil dunivý hlas. "Ano, máme dobrý důvod se zlobit, a ano, byli jsme ponižováni lidmi, kteří prokázali, že jsou tak neprofesionální, jak nás obviňovali, ale tohle ničemu neposlouží! Etrata stále chybí. Azorius nám sebral naše vyšetřování přímo pod nosem, vytěsnil nás z vyšetřovacího procesu, hned jak to bylo možné, jen aby ztratil našeho jediného podezřelého. Křik na sebe nic z toho nezmění."

"A co to tedy změní?" zeptal se hlas, který Kaya nepoznávala.

"Dělání. Naší. Práce." Ezrim vyslovil každé slovo, jako by to byl neporušitelný zákon.

Znovu se ozval hovor, hlasitější než předtím, a Kaya se začala odvracet. Nemohla tam vtrhnout a dožadovat se pozice, kterou předtím odmítala; potřebovala dodržovat pravidla. Vběhnout před archona byl dobrý způsob, jak se nechat z budovy vyhodit, a ona potřebovala být tady. Stále mlčky se vracela cestou, kterou přišla.

Shluky zuřivě se hádajících vyšetřovatelů se přeskupily do zcela nových formací. Kaya si je při chůzi prohlížela a zastavila se, když zahlédla známou hlavu tmavých vlasů. Kellan, agent, který pomohl chytit Etratu během večírku. Byl zapletený v hádce proti třem dalším vyšetřovatelům, očividně byl nešťastný, ale ještě se nerozzlobil.

Byl dokonalý.

"Omlouvám se," řekla Kaya, vmísila se do jejich skupiny a vzala Kellana za ruku. "Potřebuju ho."

Kellan vypadal zmateně, ale nebránil se, aby ho neodtáhla. Ostatní vyšetřovatelé okamžitě zacelili mezeru, kterou způsobila jeho nepřítomnost, a pokračovali ve své hádce, aniž by ztratili jediný okamžik.

"Díky za záchranu," řekl, jakmile byli dost daleko v hale, aby to ostatní neslyšeli. "Lidé jsou šílení a začínají říkat věci, které nemyslí vážně."

"Co se stalo?"

"Detektiv Proft si šel promluvit s vězněm v azorijské vazbě. Když se tam dostal, byla pryč. Nemůžou nám říct, kam šla. Několik z nich dokonce zašlo tak daleko, že naznačují, že Proft mohla mít něco společného s jejím zmizením." Kellanův hlas zněl tímto zpochybněním cti svého kolegy osobně uraženě. Pak se odmlčel a zamračil se. "Potřebovala jste něco?"

"Ano," přisvědčila Kaya. "Potřebuju, abys mě dostal k Ezrimovi."

"Má teď trochu napilno."

"Prosím. Je to důležité."

Kellan zamrkal. "Dobrá," řekl. "To vyrušení asi uvítá."

Když došli k pootevřeným dveřím, Kellan zaklepal a rychlým klepnutím kloubů umlčel probíhající hádku. "Mohu vám pomoci?" zavolal Ezrim.

"Sférochodkyně Kaya je tady a říká, že s vámi potřebuje mluvit," řekl Kellan.

"Vykliďte místnost," vyštěkl Ezrim.

Z kanceláře se vyhrnulo několik nespokojených vyšetřovatelů Agentury, někteří vrhali pohledy na Kayu a Kellana. Ezrim tišeji zavolal: "Můžete jít dál."

Kaya pokynula Kellanovi, aby ji následoval, a vstoupila do kanceláře. Ezrim byl usazený za svým psacím stolem, místo aby obkročmo seděl na svém oři — což odpovídalo na několik otázek o archonech, i když jich zbývalo ještě několik — který se povaloval na polštářích a pozoroval scénu bystrýma očima. Kancelář byla jinak v rozumném stavu, jen pár papírů, co nebylo na svých místech, naznačovalo, že se něco stalo.

"Zavři dveře," řekl Ezrim.

Kellan udělal, oč byl požádán, zatímco Kaya předstoupila před Ezrima.

"Rozmyslela jsem si to," řekla. "Ráda bych se tohoto vyšetřování ujala."

Mezi nimi se rozhostilo ticho. Nakonec Ezrim řekl: "Uvědomujete si, že se situace změnila."

"Ano. Vyšetřovatel mě o tom informoval."

"Pak chápete, že to bude podstatně obtížnější, než když jsem se vás na to poprvé ptal."

"Ano."

"Je možné, že Azorius…"

"Teysa Karlov byla zavražděna."

Ezrim se šokovaně odmlčel.

Kaya udělala krok vpřed. "Našla jsem její tělo. Jsem ochotna podrobit se výslechu v kruhu pravdy, abych potvrdila, že jsem nebyla zodpovědná. Šla jsem za ní. Chtěla si o něčem promluvit." Vzkaz jí připadal, jako by jí vypaloval díru v kapse. Ale předat to někomu jinému, dokonce i Ezrimovi, by bylo jako přiznat, že se Teysa spikla proti městu, a to nemohla udělat.

Alespoň tak se o tom dozví někdo, kdo je s vyšetřováním spojený, i kdyby to nikomu nepřiznala, dokud to nebude nezbytně nutné.

Na druhé straně kanceláře vydal Kellan tichý, zmatený zvuk. Kaya a Ezrim se k němu otočili. Kellan zrudl, když odvrátil pohled od jejich společných pohledů.

"Chtěl jste něco dodat, vyšetřovateli?" zahřměl Ezrim.

"Ne. Ano. Chci tím říct, že — Teysa Karlov byla hlavou Orzhovu."

"Ano," přisvědčila Kaya. "Věř mi, věděla jsem to líp než kdokoliv jiný, koho se můžeš zeptat."

"Takže jestli je mrtvá, je z ní teď duch," řekl Kellan s téměř bolestnou vážností. "Neměla byste být schopna — však víte — ji přivolat a zeptat se jí, kdo ji zabil?"

"V tom je několik problémů," řekla Kaya. "Zaprvé, nejsem nekromantka. Umím komunikovat s duchy a můžu se stát duchem, aniž bych umřela, což je užitečný trik. Můžu mluvit s duchy, ale nemůžu je přivolat jen tak. Můžu se slušně zeptat, když mám co do činění s duchy z Orzhovu, a už jsem zkoušela zavolat Teysu." V pracovně měla Teysa stále teplou kůži, krev stále rudou…

Kaya tu vzpomínku setřásla. "Vím, že chránila svou vlastní duši; to je u vysoce postaveného Orzhova běžná praxe. Zabrání to soupeřům povolat je zpět a svázat je po smrti. Já nejsem médium. Nemůžu se dostat přes její ochranu. Teysa se objeví, až bude chtít. Do té doby je mimo hru."

Kellan se zamračil. "Proč by nechtěla, abychom věděli, kdo ji zabil?"

"Z několika důvodů. Možná to neví. Možná to byl někdo z nich. Orzhov není vždy ochotný zapojovat ostatní gildy do svých vnitřních záležitostí. Pokud byla tak neopatrná, že ji někdo napadl, no, takhle se jejich vedení změnilo už dřív." Kaya znovu upřela pozornost na Ezrima. "Odpověď, prosím."

"Žádal jsem vás, abyste vedla vyšetřování, ne abyste mi dávala rozkazy."

"Proto jsem řekla 'prosím'."

Ezrim si povzdechl. "Víte, že budu muset Azoriusu říct o smrti gildovní paní Karlov."

"Vím."

"Tohle nemůže zůstat soukromou Orzhovskou záležitostí. Ne, když během necelého týdne zemřeli dva vysoce postavení představitelé gild."

"To vím taky."

"Pokud jejich vyšetřování odhalí něco, co se vám nebude líbit, nebo rozhodnou, že gildovní paní Karlov přišla o život v rámci nějaké Orzhovské mocenské hry—"

"Neudělala to," řekla Kaya s naprostým přesvědčením. "Jestli Azorius najde něco, co se mi nebude líbit, přijmu to a budeme pokračovat. Mám spoustu zkušeností s přijímáním věcí, které se mi nelíbí. Ale Teysa svou vlastní vraždu nenaplánovala."

"Dobrá," řekl Ezrim. "Vrátila jste se dřív, než jsem našel někoho jiného, kdo by vedl vyšetřování. Ta pozice je vaše. Vaším prvním úkolem je promluvit si s jedinou další členkou vedení gildy, o které je známo, že byla na večírku a která se nám ještě neohlásila — Judith z Rakdosu."

"Vzhledem k jedinečnosti jejího postavení si možná vyložila vaše předvolání tak, že se jí netýká," řekla Kaya jemně.

Ezrim si odfrkl. "Je šťastná, že může za všech okolností sloužit jako mluvčí své gildy. Věděla, že s ní chceme mluvit. Začněte s ní. Inspektore Kellane, doprovodíte ji. Ujistěte se, že vše probíhá podle protokolu. My to vyřešíme a Azorius bude litovat, že nás očernil."

Kaya si vyměnila pohled s Kellanem. Vyšetřování, které zamíří na území Rakdosu, bude přinejmenším zajímavé.

"Ano, pane," řekla.

 

 

"Myslím, že jsme teď partneři," řekl Kellan, když Kayu vedl zpátky ke dveřím a znělo to, že je z toho nápadu až příliš šťastný. Zamračila se na něj. Pokrčil rameny. "Tohle je velké. Je to velké a zajímavé a já jsem se přidal k Agentuře, protože mám rád zajímavé věci."

"Myslela jsem, že to bylo proto, že ses chtěl dozvědět víc o svém otci."

"Je to zajímavá věc." Kellan se křivě usmál. "Když jste s detektivem Proftem chytili toho vraha, byla to ta nejzajímavější věc, kterou jsem za poslední týdny viděl. Vražda není zajímavá. Je to tragické a smutné. Ale štvanice v davu, to je fascinující. Jsem rád, že jsem mohl pomoci."

Kaya se na něj úkosem podívala a bojovala s nutkáním odpovědět na jeho úsměv jedním ze svých. Bylo na něm něco, co jí zvedlo náladu, něco, co ji neznepokojovalo a neposkvrnilo strašlivými událostmi minulého roku. Bylo snadné brát ho za bernou minci. To bylo něco, s čím se nesetkala zdaleka tak často. Bylo to… uklidňující.

Rozruch v chodbách stále pokračoval a Kellan obešel novou stezku kolem okrajů budovy, aby se vyhnul tomu nejhoršímu, a zavedl je kolem velké místnosti s třpytivými listy statické síly místo zdí. Prostor uvnitř statické elektřiny byl zaplněn policemi, z nichž každá byla naplněna vlastním sortimentem kontejnerových pouzder.

Kellan viděl, jak se dívá. "Tam dáváme důkazy týkající se probíhajících vyšetřování," řekl. "Pokud se případ vyřeší, důkazy se zpracují, v případě potřeby neutralizují a odeberou z naší péče. Dokud se tak nestane, držíme je tady, kde nikomu neublíží."

Kaya zamrkala. "Co brání lidem, aby sem jen tak přišli a vzali si to?"

"Kdokoli prorazí stěny, spustí poplach a stěny se promění v pevné a uvězní je uvnitř," řekl Kellan. "Nikdo, kdo by se o to pokusil, by se z trezoru nedostal. Dokonce i někdo s vašimi schopnostmi by zjistil, že mezi nimi a východem stojí celá budova plná rozzuřených agentů."

"Myslíte fázování, že?"

"Samozřejmě."

"Protože pochybuji, že ta věc zabrání sférochodci, aby úplně opustil Ravnicu."

Kellan pokrčil rameny. "Pokud začneme uvažovat ve smyslu nutnosti zastavit sférochodce, nezbude tu už žádná ochrana," řekl. "Ravnica se to dozvěděla, když přišla invaze."

Kaya sebou při jeho tónu trhla. "Jsem si jistá, že to není opravdová starost. Byla jsem jen zvědavá. Omlouvám se."

"Nic se nestalo," řekl a setřásl ze sebe chvilkový smutek, jako by se to nikdy nestalo. Ukázal na jednu z kapslí. "To je hlavní důvod, proč bych si teď dělal starosti. Tam zadržujeme boha Gruulů, dokud případ neskončí, a budeme moci dokázat Borosu, že nebude znovu řádit. Kdyby se to uvnitř budovy otevřelo, no…" hvízdl, dlouze a tiše. "Nebylo by to hezké."

"Ne, myslím, že ne," odpověděla Kaya.

Pak se odmlčela a na tváři se jí objevil zamračený výraz. Kellan se na ni zvědavě podíval.

"Co je to?"

"Do budovy právě vstoupil duch."

Kellan vykulil oči. "Je to gildovní paní Karlov?"

"Ne, to si nemyslím. Teysa by sem mohla přijít, ale myslím, že by přišla přímo za mnou. Ať je to kdokoliv, je tímhle směrem." Zrychlila, šla ke dveřím a Kellan ji následoval, krok za krokem.

Ve vstupní komnatě stál velmi známý, velmi mrtvý muž, snědší pleti než Kaya nebo Kellan, s šedými nakrátko ostříhanými vlasy a ozdobnými stuhami a manžetami v boroských barvách připevněnými k poloprůhlednému brnění. Celý byl vlastně poloprůhledný, takže bylo snadné uhodnout, proč poslední z klevetících agentů vyklidil místnost, aby mu ji přenechal.

Kaya k němu uctivě naklonila hlavu. "Mistře Kosi," řekla. "Čemu vděčíme za tuto čest?"

"Neuvědomil jsem si, že jste vstoupila do Agentury," řekl duch. "Plánujete založit pobočky na ostatních sférách?"

"Pomáhám s vyšetřováním vraždy Zegany," řekla Kaya. "V očích gild jsem natolik neutrální, že mi to připadalo jako dobré využití dostupných zdrojů."

Duch si odfrkl a tvářil se, že ho to nijak nezaujalo.

"To je vyšetřovatel Kellan z Agentury," řekla Kaya a ukázala na muže vedle sebe. "Kellane, Agrus Kos. Byl jedním z nejlepších boroských vyšetřovatelů, když byl naživu, a smrt na tom nic nezměnila. Mistře Kosi, právě jsme byli na cestě za potenciální zájmovou osobou. Můžeme vám s něčím pomoci?"

"Boroská legie mě požádala, abych pracoval po boku Agentury a dělal vše, co považují za nutné k dopadení odpovědné strany nebo stran." Zašklebil se. "Protože jedna věc, kterou má každý mrtvý rád, je, když ho pošlou, aby překazil vyšetřování někoho jiného. Nelíbilo se mi to, když jsem byl ve vedení, nelíbí se mi to ani teď, když to Aurélie řídí. Nedokážu ani udělat tu nejmenší věc a nabídnout se, že zajdu pro kafe."

"Budete si chtít promluvit s Ezrimem," řekla Kaya soucitně. "Chápu to. Není to lehké pro nikoho z nás. Ale odpovědi najdeme, a i když to mrtvé nevrátí, snad to gildy uklidní."

"Mrtvé nic nevrátí," řekl Agrus. "To ale neznamená, že nechceme odpovědi."

"Jestli nás omluvíte, půjdeme je najít," řekla Kaya. "Určitě se uvidíme, až se vrátíme."

"Vypadá to, že teď budu strašit ve vašem domě," řekl Agrus.

Kaya a Kellan pokračovali dál a ven ze dveří.

"Víte, kam jdeme?" zeptal se Kellan, když scházeli po schodech.

Kaya se rozhlédla, aby se ujistila, že nikdo, kdo nosí štít Agentury, není na doslech, a pak velmi tiše řekla: "Jestli máme mluvit s Judith, musíme zamířit k Pekelníkovi. Zdá se, že tam teď tráví večery všichni ti 'cool' lidé. Judith nikdy nebyla nikde jinde než v centru oslav, pokud měla v této věci na vybranou."

"Jak se tam dostaneme?"

"Kočárem." Kaya vyšla na ulici, zvedla ruku a mávla na první neobsazený tažený dromady, který hned zamířil k nim.

Kellan vypadal nervózně, když ji následoval do vozu. Usmála se na něj a snažila se, aby si nepřipomínala, že Teysu zradila tím, že půjde do nočního klubu, když její přítelkyni ještě nepohřbili.

"Pojď, chlapče," řekla. "Vyřešme ten případ."

 

 

Kočár je vyložil před grandiózní stavbu na Východním náměstí, příliš velkou pro ty sousední, které vytlačovala už pouhou přítomností. Na zábradlí vedle mramorových schodů postával vytáhlý mladík v červené a černé. Mezi rty mu poskakovalo párátko, které žvýkal. Když se přiblížili, vytáhl je a zamával s ním mezi prsty, než je mrskl směrem k ulici. S úšklebkem se zaměřil na Kayu.

"Krásko z Orzhovu, tady nemáš co dělat," řekl.

"Jé, ty myslíš, že jsem krásná?" napůl se uculila.

Kellan, který ji neznal dlouho, ale znal ji dost dlouho na to, aby si uvědomil, jak je to neobvyklé, po ní střelil poplašeným pohledem. Jeho zděšení ještě vzrostlo, když udělala dva dlouhé kroky blíž k rakdoskému mladíkovi a vytáhla z kapsy tuniky dýku. Její okraje vydávaly purpurové světlo, když chytila mladíka za košili a strhla ho k sobě. Kayin pohled plný potěšení se náhle změnil v chladně výkonný.

"To nebude fungovat," řekla.

"Nazývat vás krásnou nefunguje?" zeptal se Kellan.

"Nemyslela jsem tohle." Kývla hlavou ke svému boku. Kellan se podíval níž.

Rakdosan měl svůj vlastní nůž, který byl právě zabořen do Kayina slabě fialově zbarveného břicha.

"Nemůžeš bodnout do něčeho, co není pevné," řekla. "Já tě ale můžu bodnout, jak chci. Judith by mi pravděpodobně nabídla čestné členství v gildě, kdybych se ujistila, že ten cákanec krve bude dostatečně umělecký. Je doma?"

Mladík vykulil oči. "Je," řekl. Kaya ho pustila a ustoupila. Nůž jí zmizel zpátky v šatech a břicho se jí opět zpevnilo.

Mladík zastrčil nůž a díval se na ni ostražitým a nešťastným pohledem, který jako by maskoval jistý stupeň překvapeného úžasu. "Nemusela jste mi vyhrožovat," řekl. "Pustil bych vás dovnitř, kdybyste zaplatili poplatek."

"Jo, ale jak jsi říkal, jsem kráska z Orzhovu. Neplatím nikomu mimo gildu, když nemusím," řekla Kaya. Na to, aby se u Pekelníka shromáždil dav, bylo příliš brzy. Stačil jim jediný pohled, aby poznali, že to místo, i když je dost zchátralé na to, aby vypadalo jako ošuntělé, je v noci oslnivé, vysoký strop je posetý zavěšenými skleněnými koulemi, které budou lámat a odrážet světlo, jakmile svíčky vzplanou. Většina z nich byla obyčejná; jiné byly červené nebo tak tmavě fialové, že by to vypadalo, jako by na shromážděný dav vrhali černé světlo. Taneční parket, nyní ozářený denním světlem, které sem pronikalo úzkými okny, byl dost široký a rovný na to, aby byl bezpochyby velmi oblíbený u lidí, kteří se tam chtěli nacpat, dokud se nemohli sotva hýbat, a pak pili a tančili, dokud je východ slunce nezastavil.

Kaya nikdy nepatřila k tomuto druhu lidí, ani když byla mladší a méně otrávená Multivesmírem. Někdy jim trochu záviděla. Jaké to musí být, být schopen zapomenout na svět mimo své bezprostřední potřeby? Nemít žádnou zodpovědnost nebo povinnosti?

Rakdosové obchodovali s násilím a radostí a možná měli ten správný nápad.

Celou jednu stěnu zabíral rozlehlý bar. Nikdo tam nebyl, ale ve stínu se matně leskly láhve, které vybízely k jejich příchodu. Kellan, který se držel blízko Kayi, ztěžka polkl.

"Myslím, že tady nikdo není," řekl.

"Och, je tady," řekla Kaya a zkřížila ruce. "To je prostě Judith. Čeká jen na své entrée."

Na druhém konci místnosti bylo malé, zakřivené jeviště a ze stínů za napůl zataženým závěsem se ozval vřelý, hluboce pobavený smích. Kaya k němu vykročila, Kellan vedle ní, zastavila se asi dva metry od ní a trpělivě čekala, až smích ustane.

Nakonec smích odezněl, Judith sama obešla oponu a postavila se doprostřed jeviště. Jako vždy byla oblečena do rudé kůže těsně obepínající křivky jejího těla a splývavého sametu, takže vypadala stejně nápadně jako pohyblivý kus scenérie. Teysa ráda investovala do svého domu a do drobného luxusu, jakým byly třeba pohyblivé živé ploty. Judith nikdy necítila potřebu investovat do ničeho jiného než do sebe.

"Ještě nemáme otevřeno," řekla a zkřížila ruce na prsou v očividném výsměchu Kayi s úšklebkem na dokonale tvarovaných, dokonale rudých rtech. "Jak jste se sem dostali?"

"Ahoj, Judith," řekla Kaya. "Na večírku jsme neměli moc příležitostí si popovídat. Překvapilo mě, že ti Teysa poslala pozvánku. Čekala bych, že ve svém seznamu hostů projeví větší diskrétnost."

"No, znáš Teysu." Judith nedbale mávla rukou. "Vždy si je vědoma všech úhlů pohledu. Malá podívaná je… jaké je to slovo, které vaši lidé tak hrdě používají? Výnosný. Ano. Malá podívaná je hodně peněz, pokud jsou na vaší účetní straně. Když lidi rozzlobíte, tak pak třeba budou chtít změnit scénu, a," odmítavě zamlaskala, "můžete se ocitnout doslova i kreativně na mizině."

"Ne všechno je o penězích."

Judith teatrálně spustila ruce k bokům a zadívala se na Kayu. "Teď už vím, že tohle by bývalá gildovní paní Orzhovu nikdy neřekla! Stejně jako vím, že jsi sem nepřišla, protože se nám nepodařilo udělat na Teysině malém pokusu o večírek dojem. Proč jsi tady?"

"Poslal nás Ezrim," vyhrkl Kellan.

Kaya po něm střelila ostrým pohledem. Sklonil hlavu. "Promiňte," zamumlal. "Nevěděl jsem, co jiného říct."

Kaya polkla povzdech. Podle Kellana byl Oko fae, takže Kellan byl napůl víla. Lži pro něj byly obtížné, pokud vůbec byly možné — nebo to možná byla jen jeho neúnavná dobročinnost. Práce pro Agenturu pro něj byla fascinující kariérní volbou. Musel se naučit, jak se vyhnout přímé odpovědi, když ho do toho nezatáhnul někdo tak umně zastrašující jako Judith, která vypilovala sílu své přítomnosti až na ostří nože.

"Aha," řekla Judith. "Jde tedy o mou malou neshodu s Teysou?"

"Ano," přisvědčila Kaya, než stačil Kellan něco říct. Nesouhlas? To bylo poprvé, co o tom slyšela.

"Těžko si myslím, že hádka o úrokové sazby mi dává příčinu k vraždě bývalé simické gildovní paní," řekla Judith. "A kromě toho, svého vraha už máte, ne?"

Ani jeden z nich neodpověděl. Judith si prohlížela Kellanův obličej, než propukla v smích.

"Vznešený a mocný Azorius ji ztratil," řekla naprosto nadšeně. "To je až příliš dobré. A ne, nikoho jsem nezabila. Než jsem odešla z večírku, podrobila jsem se jejich malé hře na pravdivost. Poprvé v životě můžu upřímně říct, že jsem neudělala nic špatného."

"To nikdo netvrdí," řekla Kaya.

"Ale ty jsi tady, což znamená, že si někdo myslí, že ano. Chybí ti kousky. V tom příběhu je víc, než si myslíš."

"Co to má znamenat?"

Juditiny rty se roztáhly v dlouhém, tenkém úsměvu. Čekala na odpověď, očividně vychutnávala napětí. "Můžeš mít svého vraha v Etratě — to ale neznamená, že jsi skončila. Jeď do Vitu-Ghazi. Musíš si přečíst smlouvu Guildpactu v její původní podobě. Strom ji ukrývá. To myslím věci vyjasní."

"Proč—" začala Kaya.

Judith zvedla ruku. "Ne. To stačí. Můžete jít. Skončili jsme."

Kaya poznala, že je propustili, otočila se a Kellan ji následoval, když zamířila ke dveřím. Před odchodem se zastavila a ohlédla se přes rameno. Judith byla stále v centru dění a dívala se, jak odcházejí. Z nějakého důvodu se tvářila samolibě, jako by se všechno opět řídilo jejím scénářem.

Kaya a Kellan vyklouzli ven, do slábnoucího denního světla.

 

Autor: Seanan McGuire
Překlad: Honza Charvát

 

No results
Další články
1. 3. 2024
Následujících pět měsíců bude našlapaných produkty až k prasknutí. Přehled nových informací ze svátku Magicu v Chicagu si pro vás připravil Honza Adam.

29. 2. 2024
Commander recepty z panství Karlov! Ochutnejte pokrmy založené na Vannifar, Anzrag a Judith.

28. 2. 2024
Náš návrat na Ravnicu je příznivě načasován: musíme vyřešit (mnoho) vražd a najdeme známé město plné stop.

21. 2. 2024
Nová sada nepřináší jen nové karty, ale také dvě velké změny, které Lorcanu navždy změní.

Kontakt

Najáda

Ondříčkova 2166/14

13000 Praha

Česká Republika

Otevírací doba

Po - Pá

12:00 - 19:00 h

So - Ne

10:00 - 19:00 h

Jsme také na


Heureka Ultimate Guard Premium PayPal Maestro MasterCard Visa

Made with ❤️ for gamers by gamers Copyright © 2024 najada.gamesDesigned by