Vraždy na panství Karlovů [#09] Krása ve zkáze

Autor: Seanan McGuire • Překlad: Honza Charvát
Zdroj: Murders at Karlov Manor │ Episode 9: Beauty In Destruction

Místnost naplnilo ticho, až se zdálo, že se jím všichni dusí. Ezrim se podíval na Kayu. "Věděla jste to?" zeptal se a roztříštil ticho v něco lépe zvládnutelného.

"Cože? Ne! Chvíli jsme tiše seděli a pak ze zdi vylezla ta květina, Proft ji dal do sklenice a oznámil, že celý případ vyřešil," řekla Kaya. "Neřekl mi nic o obvinění Trostani."

"Trostani by to nikdy nedokázaly," protestoval Tolsimir. "I kdyby byly nějakým způsobem poškozeny vlivem Phyrexie, nemohou opustit Vitu-Ghazi, dokud se strom uzdravuje! Jestli je v tomhle všem někdo mimo podezření, jsou to ony."

"Myslím, že s tím počítala," řekl Proft a stále pozoroval trojjedinou dryádu, jak se její postavy v tichém zmatku proplétají. Stejně jako předtím se její hlavy rozcházely v jednotě a každá odrážela svou vlastní reakci na situaci. Ses vypadala ještě rozzlobeněji než předtím, jak dryádu řádu popudila obvinění, která na ni házeli. Cim vypadala šokovaně a zděšeně, dryáda harmonie nebyla schopna přijmout disharmonii všude kolem. Jen tvář Oby se nezměnila.

Dryáda života stále vypadala vyrovnaně a nezúčastněně, uvedená mimo situaci bariérou, kterou sama vytvořila. Ať se tu dělo cokoliv, nebrala to jako své vlastní, jen sledovala, jak se lidé dohadují o vině a povinnostech.

Proft pokračoval: "Po válce je snadné svalit všechno na Phyrexiany. Každý výmol je způsoben škodami, které napáchali na našich ulicích, ne naší neschopností je udržovat. Každá fáma má kořeny v Phyrexii. Každá lež, každá nerovnost, každá chyba leží Phyrexii u nohou. Ale my jsme byli schopni krutosti dávno před nimi. Byli jsme schopni zločinu. A byli jsme schopni zrady."

Ostatní vůdci gild protestovali, někteří s upřímným zděšením nad představou, že za tím mohl být někdo z nich, jiní se zděšením jen zdánlivým. Zatímco Judith začala vrčet a blábolit o falešných obviněních a nekvalifikovaných vyšetřovatelích, kteří se snaží shodit vinu ze svých dimirských spolupracovníků, prohlížela si místnost a kontrolovala východy, aby zjistila, jak nejlépe uniknout. Krenko couval hlouběji a hlouběji do kouta a hledal něco, co by mohl použít jako zbraň proti násilí, o kterém mu jeho vycvičené chápání nebezpečí říkalo, že každou chvíli vybuchne.

Jen Izoni zůstávala klidná a tichá a sledovala, jak se to vyvíjí, jako by pozorovala rozkvět nějaké vzácné a smrtící květiny.

Etrata vstala a protáhla se davem, kluzká jako had, aby se postavila vedle Profta. Vrhl na ni pohled a v koutku úst mu pohrával samolibý úsměv. "Věděl jsem, že neodoláš a zaskočíš na to velké odhalení," řekl téměř škádlivě.

Etrata obrátila oči v sloup. "Prosím. Jako bych tě teď chtěla nechat zmasakrovat, když jsem tak tvrdě pracovala, abych tě udržela naživu. Pokračuj, vrať se k vysvětlování hrozného vražedného plánu té milé dámy a toho, jak ho dokázala uskutečnit, když se ji celá Ravnica snažila ulovit. Prosím, řekni nám to."

"Byl bych raději, kdyby nám to řekla ona," řekl Proft. "Vím, že to udělala. Co mi stále chybí, je velká část toho proč. Proč teď? Proč zradit důvěru, kterou v ni Ravnica vložila, dovolit Vitu-Ghazi, aby se stal studnicí naší historie, a svěřit jí původní Guildpact? Proč v tomto období přestavby, když ztráta gildovních pánů může velmi snadno způsobit gildám úplný kolaps? Nebyl jsem vždy největším zastáncem systému gild, i když jsem z něj měl prospěch i trpěl, ale uznávám, že pro zdravé a stabilní město je nezbytný a potřebujeme, aby tu byl, máme-li se po invazi vzpamatovat."

"My jsme ne—" začal Cim.

"Jak se opovažuješ—" řekla zároveň Ses.

Oba mlčela, když se její sestry s děsivou pomalostí otočily, aby se na ni podívaly. Jejich výrazy hrůzy a vzteku se rozplynuly ve zmatek a následoval šok. Přes to všechno se na ně Oba dívala neochvějně, její vlastní výraz se neměnil.

"Jak—?" zeptala se Cim.

"Proč—?" zeptala se Ses.

"Protože si to zasloužili," vyštěkla Oba a její výraz klidu se konečně roztříštil.

Kaya byla na nohou dřív, než poznala, že se chce pohnout, dýky už měla vytasené a připravené. Etrata po ní střelila uklidňujícím pohledem a ona se pomalu posadila zpátky na sedadlo, aniž spustila oči z Trostani.

"Zklamali Ravnicu v době největší nouze," pokračovala Oba. "V době naší největší potřeby. Hrají si na finance a vynálezy, na potěšení a bolest. My jsme vůle Mat'Selesnye! My jsme Ravnica, sféra samotná, ne jen město, kterým se stal náš svět! Jsme zeleným a rostoucím srdcem této sféry a bez nás by nebyla žádná Ravnica, žádné město, žádné gildy! Mat'Selesnye málem padla při jejich obraně, a my jsme se potáceli těsně nad smrtí, když nás téměř odřízli od kořenů!"

Cim a Ses couvly, jak jen jim to jejich spojená povaha dovolovala. Proft se mezitím o krok přiblížil k dryádě.

"Kdybys nám ostatním přesně vysvětlila, jak jsme zklamali Mat'Selesnyi konkrétně a Ravnicu obecně, možná bychom se všichni mohli přiblížit k pochopení," řekl. "Možná by bylo možné najít cestu, která by nevyžadovala žádný další trest pro nikoho."

"Myslím, že ne," zavrčela Aurélie.

Lavinie po ní střelila pohledem a ona se uklidnila.

Proft se zatím dál díval na Obu s trpělivou pozorností školáka, který čeká na nejdůležitější lekci. Dryáda se k němu naklonila blíž.

"Když došlo k invazi, sledovala jsem vše přes kořenový systém. Vitu-Ghazi je Ravnica a my jsme Vitu-Ghazi; není jediný centimetr půdy této sféry, o kterém bychom nevěděli. Cítila jsem, jak do naší země prosakuje pach jejich zkaženého oleje, cítila jsem jejich nepřirozené kroky, jak kráčeli po našich ulicích, okusila jsem krev našich občanů vsakujících se do našich kořenů. Bolelo mě to." Oba se podívala na Cim a Ses a její výraz na okamžik změkl. Obávala jsem se, co by to s námi udělalo, kdyby se to smělo bez překážek šířit, a tak jsem se rozhodla stáhnout všechnu tu bolest do sebe kvůli svým sestrám. Bojovala jsem se zkažeností Lamače říší sama."

"Nikdy jsme to po tobě nechtěly," řekla Ses.

"Nikdy ses neptala, proč to ubližuje celé Ravnice, ale nám ne," řekla Oba. "Byla jsi stejně sobecká jako ostatní, když jsi měla šanci přežít. Všechno jsem to cítila. Každý zvrácený, hrozný okamžik, každou zlomyslnou kapku. Byli jsme tak blízko pádu do Lamače říší, k tomu, abychom se stali součástí jejich strašlivého plánu, a kdyby Mat'Selesnye, což je Ravnica sama, padla, nic jiného by už na záchranu nestačilo. Bojovala jsem ve tmě, neměla jsem nikoho, kdo by mi pomohl, a viděla jsem, co udělali."

"Co kdo udělal?" zeptal se Proft a snažil se vést rozhovor.

Oba po něm šlehla pohledem tak plným nenávisti, že mohl být stejně smrtící jako kterýkoli golgarijský jed. "On," ukázala prstem na Krenka, "shromažďoval zdroje. Jeho malí pomocníci přepadávali obchody a skladiště, zatímco jejich majitelé byli někde jinde a snažili se zachránit životy ostatních Ravnicanů. Mezitím oni ukradli, co jim přišlo pod ruku, a zůstal jen prach. Pak ty věci, ty nezbytné, životně důležité věci — čistou vodu, jídlo, lékařské zásoby — prodával zpátky Ravnicanům se ziskem, za který by se styděl i Orzhov. Vysával lidi, kteří už skoro vykrváceli."

Aurélie a Lavinie se obrátily ke Krenkovi s tázavým a chladným výrazem. Krenko se přitiskl ke zdi, odmítal se jim podívat do očí, ale obvinění nepopíral.

Oba ještě neskončila. "Bez jeho činů mohly invazi přežít další tisíce občanů. Kvůli němu neměli žádnou šanci. A ty!" Obrátila svou pozornost k Vannifar. "Pro svou sestru tu falešně truchlíš, ale slyšela jsem, jak jste spolu mluvily za zavřenými dveřmi. Vím, jak málo lásky bylo mezi vámi. Zegana byla fascinována phyrexijským olejem. Začala jím infikovat obyčejné tvory, zvířata z Ravnicy, která neměla vlastní hlas, nemohla nic namítat proti tomu, co se děje. Kdyby invaze trvala déle, přešla by k inteligentním subjektům. Byla na dobré cestě nás všechny odsoudit k záhubě."

Vannifar nerozporovala zuřivě blouznící Obu, jen se dívala na své ruce s výrazem hluboké lítosti. Oba obrátila pozornost ke zbytku místnosti, prohlížela si jejich tváře jednu po druhé, než se usadila na Kaye.

Kaya se napřímila a čekala, jaký jed Oba plivne jejím směrem. Zbabělec? Jestli o něčem věděla, že není, tak to byl zbabělec. Dezertér? Vrátila se na Ravnicu i s vědomím, že bude odsouzena za to, že je opustila. Selhání?

To bylo jediné slovo, o kterém si Kaya myslela, že nevydrží. Kdyby je po ní Oba hodila, nejspíš by vstoupila do Mlžných Věčností, ať by chtěla nebo ne, a prchala by před další krizí, která by potřebovala její pozornost. Byly věci, které ještě nedokázala vstřebat.

Oba nic z toho neřekla. Místo toho se naklonila tak daleko dopředu, jak jí to její sdružený stav dovoloval, a řekla: "Truchlíš po Teyse. Jsi tady, v této místnosti, jako součást tohoto směšného vyšetřování, protože ji tak hluboce oplakáváš. Nikdo by ji neměl oplakávat. Byla to zrůda. To, co udělala, co se chystala udělat, je mnohem horší než jakýkoli zločin, který kdo mohl spáchat. Teysa Karlov byla ve spolku s Phyrexiany a tajně s nimi komunikovala. Měla v úmyslu vládnout Ravnice jejich jménem, jakmile bude invaze dokončena. Zradila všechny lidi v této místnosti, a pokud jsem vynesla rozsudek za její zločiny, kdo jste vy, abyste vynesli rozsudek nade mnou? Udělala jsem jen to, co by udělal každý z vás, kdyby na to měl prostředky. Všichni jste očividně měli motiv."

"Sestro, ne," řekla Cim a sáhla po Obě. Třásla se jí ruka. "Ne. Koupeš se v hněvu a zármutku, v utrpení celého města, a to otrávilo tvůj úsudek. Zastáváme Selesnyu, ale Selesnye není soudcem a katem celé Ravnicy. To, co děláš, co jsi dělala… je špatné."

Vannifar se zhluboka nadechla a vstala, oči upřené na Obu. "Máš pravdu," řekla. "Zegana experimentovala s phyrexijským olejem, ale to, co jsi ve své dychtivosti přehlédla, byla skutečnost, že tak učinila s mým plným souhlasem. Hledala lék na phyrezi, šířící se nákazu Phyrexie; hledala způsob, jak přivést naše ztracené občany zpět k nám. Nikdy neměla v úmyslu použít olej jako zbraň. Věděla bych to. Pozorovala jsem ji bedlivě."

"Kořeny jsou ze své podstaty pohřbeny," řekla Ses. "Slyšíme skrz ně, ale z dálky. To, co jsi zaslechla, možná nebylo — nebylo — celým příběhem, který se před tebou odvíjel."

"Nemáš právo říkat takové věci o Teyse Karlov, která byla hrdinkou ve všech směrech."

Kaya si chvíli myslela, že promluvila, aniž by to měla v úmyslu. Pak se jí hlas plně zapsal do uší a ona se otočila a uviděla Etratu, jak se na dryádu mračí s přimhouřenýma očima.

"Ano, Teysa byla v kontaktu s Phyrexií," řekla Etrata. Naučila se jejich řeč od mrtvých, kteří nebyli plně konvertováni pro phyrexijskou věc, když položili své životy za Ravnicu, a zahájila komunikaci svými vlastními slovy. Phyrexie ji považovala za užitečnou kuriozitu a odpověděla jí. Jakmile byla schopná s nimi spolehlivě komunikovat, začala poskytovat informace pro odboj. Používala duchy, kteří slouží Orzhovu, aby špehovala každý pohyb, který ta monstra udělala, riskovala možnost přeměny, svůj vlastní život podřídila potřebám svého města. Byla jsem jeden z jejích kontaktů. Celou dobu pracovala s rodem Dimir — ona i její mrtví. Byla to hrdinka. Nikdy nezradila Ravnicu. Ale ty, která jsi to viděla, aniž bys tomu rozuměla… byla jsi víc než šťastná, že jsi zradila ji."

Na okamžik se rozhostilo ticho. Krenko se začal sunout ke dveřím. Ezrim ho probodl pohledem, archonova mohutná křídla se ohnula, jako by uvažoval o možnosti vrhnout se na něj. "A co ty, kriminálníku?" zeptal se ostrým hlasem. "Nesnaž se lhát. Je tu hlava Senátu a ta to bude vědět."

"No a co?" zeptal se Krenko. "Goblini umírali při získávání těch zásob zpoza nepřátelských linií. Phyrexiané by se o ně určitě nedělili! Očekáváte, že budu riskovat život bez zisku?"

"Všechno, co jsem řekla, že udělal, udělal," řekla Oba. "Pozorovala jsem ho. I kdybych věřila vašim historkám o tajném hrdinství a dvojitých agentech, spáchal zločiny, o kterých vím, že jsem je viděla."

"Co udělal Kylox?" zeptal se Ral náhle.

Kaya se k němu otočila. Skoro zapomněla na smrt vynálezce Izzetu; slyšela o ní jen od Profta, místo aby jí byla sama svědkem. Oba se na Rala ušklíbla.

"Stál mi v cestě," řekla. "Poslala jsem toho vraha za goblinem a tvůj vynálezce mu stál v cestě. A i kdyby nebyl na svém místě, vaše gilda potřebuje vyčistit stejně jako ostatní! Člověk by si myslel, že se tohle město dozví, jak nebezpečné je postavit sférochodce do čela jakékoliv gildy. Vždycky jsem tady a vždycky jsem byla. Ale ty jste své lidi dostatečně nesledoval. Tvůj člověk Kylox byl fascinován technologií Phyrexie. Olej vše pohání a přetváří, ale ty věci, které postavili… on si myslel, že využije jejich návrhy pro své vlastní, aby postoupil výš v gildě na základě zkaženého inženýrství."

"Ty jsi ho zabila za průmyslovou špionáž?" zeptal se Ral a ruce mu zapraskaly elektřinou. "Nepochybuji o tom, že ze stejného důvodu bys mohla zabít polovinu mé gildy!"

"Pak bych možná měla!" vyštěkla Oba. "Je třeba očistit Ravnicu od skvrn invaze, a to znamená zbavit se každé duše, která byla, byť jen na okamžik, v pokušení těch zrůd, co nás přišly zničit!"

"Sestro, ne," řekla Ses. "Měla jsi nám říct, že trpíš."

"Měla jsi nás nechat podělit se o to břímě, co jsi nesla," řekla Cim. "Byly bychom přijaly svůj spravedlivý díl."

"Jsi zraněná a musíš se uzdravit," řekla Ses.

"Prosím," řekla Cim.

"Prosím, dovol nám, abychom ti teď pomohly, i když jsi předtím nemohla."

Chvíli to vypadalo, že by je Oba mohla poslechnout. Pak po ní sáhly a ona ucouvla.

"Vy všichni jste blázni," řekla. Její hlas naplnil místnost a všechno ostatní odsunul stranou. "Odmítli jste se podívat. Odmítli jste poslouchat. Odmítli jste vidět. A co je nejhorší, pořád si gratulujete k dobře vybojované bitvě a dobře vyhrané válce — dokonce i tady, kde přede mnou samolibě stojíte a předpokládáte, že jste můj plán rozmotali. Já ale zabíjím už týdny."

Rozhostilo se ticho. Dokonce i Proft vypadal šokovaně.

Oba nyní triumfálně povstala a prohlásila: "Byla jsem svědkem nesčetných příkladů krutosti, zbabělosti, slabosti, vše, co potřebovalo spravedlivý soud přírody. Ulice Ravnicy se hemžily krví viníků dlouho předtím, než jsem začala lovit větší kořist. Všimli jste si toho, až když jsem se zaměřila na lidi, na kterých vám záleželo. Na ty, které jste považovali za natolik důležité, abyste pro ně truchlili. A ještě jsem neskončila."

"Ale ano, skončila," řekla Aurélie a vstala. "Z pověření, které mi bylo uděleno jako gildovní paní Boroské legie, tě, Obo ze Selesnye, oficiálně zatýkám."

"Opravdu?" Oba se teatrálně rozhlédla, nejdřív po místnosti, pak po sestrách. "A jak bys to chtěla udělat? Jsme Trostani. Jsme tři a jsme jedno a mé sestry nespáchaly žádný zločin, kromě toho, že byly chráněny před hrůzami války. Vaše vlastní zákony vám nedovolí je zatknout, stejně jako nemůžete zatknout zbraně použité k dosažení mé spravedlnosti. To tu bylo zdůrazněno do nejmenších podrobností. Ten, kdo nejedná z vlastní vůle, nenese žádnou vinu na zločinech, které jeho ruce spáchají."

"Najdu způsob," vyplivla Aurélie.

"Ne, ti si sedneš," řekla Oba, a místnost se otřásla, ne silně, ale dost silně na to, aby Aurélie klesla zpátky na sedadlo a detektiv Proft na podlahu. Přistál na zádech, ruce roztažené, aby se udržel na zádech, a přimhouřil oči směrem k Obě.

"To bylo dost nezdvořilé," řekl.

"Věřte mi, se zdvořilostí jsem skončila," řekla Oba. Obrátila se k Cim a Ses, které stále mluvili tichým tónem a snažili se ji uklidnit. Oba zatleskala. Její sestry ochably, zhroutily se na jediný kmen jako zvadlé květiny, oči přivřené a nevidoucí.

"To už je lepší," řekla Oba. "A ráda bych ti poděkovala, detektive Profte. Je mi líto, že tu musíš být. Jsi tak blízko nevinnosti, jak jsem jen viděla."

"Kvůli čemu?" zeptala se Judith, která poprvé zněla spíše poplašeně než znuděně.

Místo odpovědi se místnost začala houpat a Vitu-Ghazi reagoval na příkazy jediné mysli ovládající velký strom. Sál se prohnul, zkroutil se do sebe, když Ezrim zařval a Etrata vytáhla zpod košile dlouhé, zlověstně vyhlížející nože a soustředila se na Obu.

"Já jsem Vitu-Ghazi!" zařvala Oba a větev, která byla jejím tělem, se odtáhla od větve, na níž visely její sestry, tiché a v bezvědomí. Stále více se od nich vzdalovala, až se stala, i když byla stále připoutána k samotnému stromu, zcela nezávislou bytostí, už ne Trostani. Poprvé od chvíle, kdy si je vybrala Mat'Selesnye, byla Oba jedna a sama. "Já jsem Mat'Selesnye! Já jsem Ravnica!"

Stěnami prorážely trnité šlahouny a chňapaly po shromážděném ravnickém vedení. Kaya se prodírala smyčkou, která se ji snažila zamotat, v ruce třímala dýky, zatímco se hnala, aby nejdřív vysvobodila Kellana a pak Rala.

"Díky," řekl Ral a oči mu zaplály elektrickým ohněm, když vytáhl z akumulátoru na zádech blesk a šlehl jím po Obě. Výbuch vstřebala a zdálo se, že si sotva všímá něčeho, co by ji jinak muselo naprosto zničit. Místo toho švihla jednou rukou a přes místnost se rozletěla mohutná větev, která Rala udeřila do hrudi a srazila ho na nejbližší poličku s knihami. Nebezpečně se zakymácela a rozhazovala svazky na všechny strany.

To vše se odehrálo během několika vteřin. Lavinie se pokusila vyskočit na nohy, ale zjistila, že ji drží tlusté sukovité kořeny, které vyrostly z podlahy a omotaly jí kotníky tak jemně, že si toho ani nevšimla, ale nenechaly ji žádnou možnost, aby se vyprostila. Aurélie se jí pokusila jít na pomoc, ale zjistila, že je ve stejné situaci, další liány jí omotaly křídla a přitiskly je k sobě. Řetěz, který držel Miss Masakr, ochabl — a ona sama najednou nebyla k nalezení.

Izoni zůstala naprosto nehybná, když se kolem ní vinná réva obtočila a bez mrknutí oka ji pozorovala. Teprve když byla na místě, pohnula rukama a vytáhla z kapsy malou lahvičku. Posypala jejím obsahem popínavou rostlinu a nevzrušeně sledovala, jak usychá a odpadává.

Kaya pokračovala v sekání, jak se hnala přes místnost, prošla všemi liánami nebo kořeny, které se ji snažily chytit. Pak osvobodila Ezrima. Zařval, vrhl se na nejbližší větev a ona vykročila, aby vyprostila nyní zmítající se Etratu. Oba se dál oháněla zdánlivě nekonečnou přehlídkou kořenů, popínavých rostlin a větví, jako by do boje vnesla zuřivost všech ravnických dávno zničených lesů.

Strop se vzdaloval, jak se místnost roztahovala jako sýrová náplň taštiček od pouličního prodavače a s každou vteřinou byla vyšší. Kaya nikdy nebyla ve Vitu-Ghazi, když se z něj stávalo něco nového, netušila, že obrovská živá gildovní síň se může stát něčím novým, dokud ji nespatřila na blatech, a vzhledem k tomu, jak se zdi otřásaly, si byla čím dál tím víc jistá, že jestli tu zůstanou déle, nepřežijí.

Nebyla tam žádná okna. Jejich nepřítomnost jí připadala jako dobrá věc, když jí Proft řekl, aby si vyžádala tuto místnost, aby se ujistila, že nebudou žádní svědci, že nájemní vrazi nebudou moci využít neuzavřenou závoru nebo zlomenou pečeť, ale teď se zdálo, že se nechali nahnat do smrtící pasti.

Ale nebyl čas se tím zabývat, když Ral vrhl na Obu další blesk, který odrazila máchnutím jedné mocné větve, takže se odrazil do stěny těsně nad Krenkovou hlavou. Krenko vyjekl a zaklel, udeřil pěstí do nejbližšího shluku popínavých rostlin a byl okamžitě svázán dalšími smyčkami kořenů vyrůstajících z podlahy. Jeho zápas rychle skončil, když byl v mžiku pevně spoutaný.

Yarus mlčky pokynul Kaye, aby k němu přišla. Vyskočila, odkopla houpající se větev a vrhla se jeho směrem. Zazubil se.

Kayu ten výraz na okamžik zarazil, ale pak si vzpomněla, na koho se dívá. Pro někoho dostatečně vysoko postaveného v roztříštěném gruulském vedení, aby byl povolán na takovou schůzi, muselo být něco fantastického, když se nudné shromáždění o zločinu a politice zvrhlo ve rvačku. Ohlédla se. Kellanovi se podařilo probojovat se houpajícími se větvemi a připojit se k Etratě při ochraně Profta. Přikývla. Ze všech přítomných byl detektiv nejméně vybaven k tomu, aby se ochránil — snad kromě Krenka, který byl uvězněn ve svém stále hustším vězení plném kořenů a popínavých rostlin. Pokud ho Oba neplánovala propíchat k smrti, byl nejspíš prozatím v pořádku.

Znovu obrátila pozornost k Yarusovi. "Velký zvířecí jezdec mi vzal zbraně, než mě sem přivedl, ale můžu improvizovat," řekl. "Pusťte mě z těch změtí a já vám to ukážu."

"Vy budete útočit—?"

"Zavolali mě do Agentury, protože někdo Anzraga pustil. Je to správná věc. Bohové by se neměli omezovat. Špatné místo na to. Ona," přimhouřil oči a zaostřil pohled na Obu, "použila mého boha jako zbraň. Už to neudělá."

Kaya neváhala a nohy mu vysvobodila. Yarus se znovu zazubil, ještě víc. Odstoupil od ní, popadl kus spadlého trámu a držel ho jako oštěp, když se hnal přes místnost k Obě, jejíž pozornost byla upřena na odvrácení Ralova blesku, zatímco její kořeny se snažily Aurélii a Ezrima ještě pevněji svázat. Izoni byla volná, lehce prošla chaosem, otrávila kořeny, které se po ní sápaly, a občas se zastavila, aby totéž udělala s jakýmkoli zvlášť problematickým popínavým rostlinstvem. Kellan a Etrata sekali do kořenů, které se zaměřovaly na ně nebo na Profta, ale bojovali v obranné bitvě a dopředu nepostupovali.

Yarus by možná dosáhl svého cíle, kdyby nepodlehl gruulskému nutkání zařvat výzvu. Jeho hlas zaduněl zkreslující místností strašlivě nahlas. Tolsimir zaslechl zvuk, skočil po Yarusovi, srazil ho od Oby a Yarusův trám mu vrazil přímo do hrudi.

Yarus ho probodával pohledem a stále se pevně držel té části trámu, která nebyla pohřbena v Tolsimirovi. "Proč jsi to udělal?" zeptal se. "Měl bych čistou ránu!"

Tolsimir vydal silný dusivý zvuk, než padl dozadu a vytrhl trám z Yarusových rukou. Yarus začal hledat novou zbraň, jenže všechno, co popadl, mu okamžitě vyrvaly zuřivě kroutící se kořeny. Ještě se pokoušel přezbrojit, když se mu kořeny omotaly kolem všech šesti končetin, vytrhly ho do vzduchu a strhly k Obě, která odtrhla oči od Rala, aby se naklonila blíž, tvář staženou vztekem.

"On byl můj!" zavrčela. Z podlahy se zvedl kořen, jehož konce se zkroutily, až vytvořily ostré kopí. Když je zamířila na Yarusovu hruď, stáhlo se jako vzpínající se had. "Jak se opovažuješ!"

"Opovažuji se za Klany!" vykřikl Yarus. "Za Ravnicu! Nejsi svět, jsi jen zahradnice a já jsem nikdy tvou autoritu nepřijal." Plivl na Obu.

Odtáhla kořenový oštěp o kus dál a chystala se s ním udeřit. Než stačila svůj úder dokončit, skočila jí do cesty Etrata a srazila Yaruse stranou. Kopí jí prorazilo levou stranu hrudníku a roztříštilo svaly a kosti.

Kaya ztuhla a cítila, jak poslední stopy váhání opouštějí její tělo. Moc toho nebylo: po tom, co Oba přiznala, věděla, že dryáda musí zemřít. Ale ten úder byl tak podobný tomu, který zabil Teysu, že se najednou to, co bývalo příběhem — možností příběhu ženy, která za války utrpěla obrovské, i když neviditelné škody — stalo doznáním k vraždě. Proft případ rozlouskl: Oba celou dobu mluvila pravdu. Trostani byly natolik podstatnou součástí Ravnicy, že jí Kaya plně nevěřila, dokud neudeřila na Etratu.

Dimirka ležela nehybně na podlaze a koutkem úst jí stékal pramínek krve. Proft klesl na kolena a hledal v jejím těle známky života. Vypadalo to, jako by samolibý, stoický detektiv měl slzy na krajíčku. Yarus sáhl po další zbrani, ale kaskáda šlahounů ho uvázala a znehybnila vedle ženy, která kvůli němu schytala možná smrtelnou ránu.

A to všechno jen odvádělo pozornost od toho, co je ještě třeba udělat. S řevem, na který by byl pyšný i Tyvar, se Kaya vrhla, zpevnila se a srazila Kellana z cesty kymácející se větvi. Dopadl na podlahu a překulil se na nohy, už v bojovém postoji.

Kaya roztočila dýky v rukou a vrhla se vpřed, natolik pevná, že když jí Oba omotala kolem pasu kořen, nepropadla jím.

"Malá dezertérka," ušklíbla se Oba. "Malá uprchlice." Kolem Kayi omotávala další a další kořeny, vrstvila je tak rychle, že se Kaya nedokázala proměnit v nehmotnou natolik dlouho, aby unikla, a obě je tak zapletla do zdánlivě nekonečného závodu o to, kdo má navrch. Když se Oba začala odtahovat, jako by ji chtěla odhodit, Kaya si uvědomila, co dělá, přestala se snažit o odhmotnění, a dovolila si pozici pro hod.

Polovina obyvatel místnosti byla připoutána k podlaze smyčkami kořenů a popínavých rostlin a větve je svíraly. Druhá polovina bojovala nebo klečela kolem nehybné Etraty. Izoni se stále volně pohybovala, ale její malé lahvičky začínaly být prázdné, a zatímco se Kaya dívala, Oba kolem ní zapustila kořen a stáhla ji na podlahu.

Kellan něco vykřikl a skočil ke Kaye. Vrazila jednu ze svých dýk do smyčky v kořenu, popadla ho za ruku a táhla ho s sebou, zatímco ji Oba zvedala do vzduchu.

Strop nad nimi se otevřel jako duhovka, větve se roztáhly a odhalily podlouhlý úsek oblohy. "Drž se!" vykřikla Kaya.

"Ach, já se držím," zařval Kellan.

Jak Kaya doufala, čím výš je Oba zdvihala, tím víc se místnost pod nimi měnila, aby vypadala jako část přírodního stromu, jak Vitu-Ghazi sahal po své původní podobě, i když ho Oba svým vztekem zkreslovala. Ve stěnách se objevily díry, ne okna, ale praskliny ve dřevě, místa, kde se odlupovala rostoucí kůra. Judith se vytrhla ze smyčky kořene a prchala k jednomu z otvorů, divoce se prodírala ven.

"Zbabělče," zamumlala Kaya a vytáhla ze dřeva dýku právě ve chvíli, kdy se Oba odtáhla a odhodila je. Síla hodu ji oddělila od Kellana a on se otočil k obloze. Kaya za ním natáhla ruku, než ji zkrátil šlahoun obtočený kolem kotníku, a zároveň si uvědomila dvě věci:

Ten hod nebyl cílem útoku. A Oba to nedělala sama. Ani spojená s Vitu-Ghazi by neměla takovou moc. Čerpala přímo z ravnické Světoduše, Mat'Selesnye, vyrvala sílu ze samotné sféry a použila ji proti lidem, které označila za své nepřátele. Kaya se pokusila osvobodit a dala přednost pádu před tím, co určitě přijde.

Síla Světoduše byla poutem kolem její kůže a ona byla vtažena zpět do rozpadajícího se gildovní síně.

Kellan padal, aniž by se něčeho zachytil nebo držel, paže před obličejem, aby se chránil před nevyhnutelným nárazem. Stále pod sebou viděl Vitu-Ghazi, který se nyní nacházel v něčem uprostřed mezi panským sídlem, kterým byl předtím, a zkrouceným, nezdravě vyhlížejícím dubem. Škoda, kterou Phyrexiané napáchali, byla hluboko; škoda, kterou napáchala Oba, by mohla jít ještě hlouběji.

Kdyby ovšem dopadl na zem, škoda, kterou by mu způsobila, by byla to poslední, čeho by se musel obávat.

Kellan se pokusil otočit ve vzduchu a doufal, že by mohl zpomalit sestup, ale podařilo se mu jen takové otočení, po kterém se mu kromě stavu beztíže točila hlava. Zavřel oči, protože nechtěl vidět, jak dopadá na zem, a cítil, jak se jeho rotace zastavuje, když se pád zpomalil na něco téměř příjemného. Otevřel jedno oko, ohlédl se přes rameno a uviděl, že ho obklopuje zlatě lemované, ryzí kouzlo fae stejného druhu, jaké vyráběly jeho jílce.

Otevřel obě oči a při tom nečekaném pohledu zamrkal. "Hej! Jsem v pořádku!" řekl a mával rukama, aby bez většího úspěchu ovládl svou pozici ve vzduchu.

Pod ním na nádvoří Judith oběhla kořeny, které se lámaly při zemi, několikrát málem upadla, než obešla čelo panství na dohled k cestě.

Stejně jako známá postava v červené a černé, s namalovaným úsměvem panenky na tváři. Miss Masakr se pod harlekýnským úsměvem zlomyslně, přirozeně usmála a odněkud z jejího těla vytáhla zuřivě ostnatý nůž.

"To máš za to, že jsi mě nechala vlkům," řekla. "Zlobivá, zlobivá. Rakdos nemá rád, když se děti perou."

Vrhla se vpřed. Judith se zapotácela.

Ani Kellan, který byl stále zaměstnán pádem, neslyšel, co se dělo dál, přes hlasité výkřiky zevnitř Vitu-Ghazi.

Autor: Seanan McGuire
Překlad: Honza Charvát