<img height="1" width="1" style="display:none" src="https://www.facebook.com/tr?id=296550599029828&ev=PageView&noscript=1"/>
Vraždy na panství Karlovů [#02] Stvůry z nás zrozené

Vraždy na panství Karlovů [#02] Stvůry z nás zrozené

Honza Charvát
Magic
Příběh a překlady
S pomocí geniálního detektiva je vrah odhalen. Ale chytit tohoto nebezpečného jedince je něco úplně jiného.

Autor: Seanan McGuire • Překlad: Honza Charvát
Zdroj: Murders at Karlov Manor │ Episode 2: Monsters We Became

MURDERS AT KARLOV MANOR
Vraždy na panství Karlovů [#01] Duchové naší minulosti /7.1.2024/
Vraždy na panství Karlovů [#02] Stvůry z nás zrozené /14.1.2024/
Vraždy na panství Karlovů [#03] Stíny lítosti /21.1.2024/
Vraždy na panství Karlovů [#04] Spravedlnost před milosrdenstvím /28.1.2024/
Vraždy na panství Karlovů [#05] Okovy očekávání /4.2.2024/
Vraždy na panství Karlovů [#06] Výbuchy génia /11.2.2024/
Vraždy na panství Karlovů [#07] Shnít před obrodou /18.2.2024/
Vraždy na panství Karlovů [#08] Bohové chaosu /25.2.2024/
Vraždy na panství Karlovů [#09] Krása ve zkáze /3.3.2024/
Vraždy na panství Karlovů [#10] Kořeny rozkladu /10.3.2024/

 


 

Kaya proběhla panstvím tak rychle, jak jí nohy stačily. Teysa s ní dokázala držet krok a pohybovala se rychlostí, o které Kaya věděla, že za ni později zaplatí: aby Teysa mohla takhle rychle běžet po boku mnohem mladší a zdatnější Kayi, musela sáhnout hluboko do svých magických rezerv. Takové věci mají vždycky svou cenu.

Dvojice se zastavila u vysokých zdobených dveří, stále zavřených, přestože před nimi stáli číšníci a sluhové. Vypadali, že se jim všem ulevilo, když spatřili, jak se Teysa a Kaya ženou chodbou.

"No?" dožadovala se Teysa. "Proč tu všichni jen tak postáváte?"

"Dveře jsou zamčené, madam," řekl jeden ze sloužících. "Larysa šla hledat klíč."

"Jak to, že nevíš, kde je klíč?"

Když Kaya viděla, že Teysina povaha visí na vlásku, položila jí ruku na paži. "Klid," řekla. "Nepotřebuju klíče, ani na panství Karlovů." Zachytila v Teysiných očích záblesk čehosi a zarazila se. "Pokud snad nejsou tyto dveře chráněny proti duchům?"

"Velká část panství je, pro jistotu," řekla Teysa. "Mohla by ses dostat nahoru podlahou, ale i to by bylo nejisté."

"Skvělé. Takže někdo má potíže a my tu budeme jen tak postávat."

Z Kayi nespokojenost přímo sálala a Teysa na ni tentokrát neměla odpověď. Nikdo nepromluvil.

 

 

Vteřiny se protáhly do minut a staly se nesnesitelnými. Teysa vrhla nejistý pohled na dveře. Výkřik, který je přilákal, byl hlasitý a pronikavý: zvuk někoho, kdo je ve skutečném nebezpečí. A přes to všechno teď bylo v zamčeném pokoji ticho, bez jediného náznaku, že se uvnitř někdo pohybuje.

Pořád tam stáli a čekali, až se Larysa vrátí, když se chodbou přiřítil Ezrim — mohutný archon snadno zaplnil veškeré volné místo. Dlouhá brka na křídlech jeho oře shazovala ze stolků v chodbě nádobí a cetky, když je míjel. "Slyšeli jsme křik na balkoně," řekl. "Chvíli mi trvalo, než jsem našel dveře, kterými bych mohl vejít. Co se tady stalo?"

"Omlouvám se, Ezrime, za to vyrušení," řekla Teysa. "Čekáme, až se vrátí jeden z mých sloužících s klíčem."

"Pokud je někdo zraněn nebo zde byl spáchán zločin, není čekání v našem nejlepším zájmu," řekl Ezrim. Zvedl přední nohu a významně pohlédl ze dveří na Teysu, zatímco čekal na její souhlas.

Teysa nezaváhala. Konečně, vždycky mu to může naúčtovat později.

"Vylom je," řekla.

Dvě silné rány a dveře se rozletěly v pantech, které se při pádu dovnitř úplně rozlomily. Kaya se rozběhla kupředu rychleji než Teysa, která už nepoužívala magii k urychlení svých kroků. Sluhové se drželi zpátky a čekali, až bude všechno v pořádku, zatímco Ezrim, který by ji byl velice rád doprovodil, nebýt jeho velikosti, přecházel po chodbě venku.

Všichni slyšeli, jak Kaya rychle zalapala po dechu a následovalo ztuhlé ticho.

Teysa nemohla dopustit, aby se ta chvíle ještě prodloužila. "Kayo?" zavolala. "Kayo, jsi v pořádku?"

Ve dveřích se objevila Kaya s bledou tváří. "Jsem v pořádku," řekla. "Teyso, pošli někoho najít Vannifar."

Za jiných okolností by Teysa Kaye možná připomněla, že už tu nerozkazuje; kdyby dovolila bývalé gildovní paní, aby jí dávala rozkazy, mohlo by to nebezpečně podkopat její autoritu. Ale výraz v Kayině tváři ji zarazil.

"Běžte všichni," řekla a rozhlédla se po služebnictvu. "Najděte mi Vannifar z kartelu Simic a informujte ji, že její přítomnost je nutná. Když se zeptá proč, řekněte jen, že s ní potřebuji okamžitě mluvit."

Kaya vypadala, že je s tím spokojená. Otočila se a zmizela zpátky v místnosti.

Teysa si povzdechla, než zdvořile kývla na Ezrima. "Omlouvám se, Ezrime, ale myslím, že místnost není dost velká, aby ses k nám mohl připojit."

"Rozumím," řekl Ezrim a pohlédl na zbývající služebnictvo. "Najděte mi jednoho z mých detektivů. Agentura by zde měla být zastoupena. Počkám tady a budu hlídat, kdyby se objevily potíže." S tím klesl na podlahu a zaujal pozici strážného.

Lepší zabezpečení než archon neexistuje. Teysa se otočila, zhluboka se nadechla a následovala Kayu do místnosti.

 

 

Byl to jeden z mnoha malých obývacích pokojů, roztroušených po panství Karlovů, určených k zábavě hostů nebo k vedení obchodních jednání. Vzhledem k tomu, že tato oslava činila podobná setkání nepraktickými a nepravděpodobnými, byla tato použita jako šatna plná kabátů a plášťů účastníků. Kaya se zastavila hned uvnitř, oči upřené na hromadu kabátů uprostřed podlahy. Ne — ne na kabáty.

Na to, co bylo naaranžované na kabátech.

Teysa se postavila vedle ní a ztuhla, ruka se jí sevřela na rukojeti hole, až to vypadalo, že si zlomí prsty.

Uprostřed hromady byla umně naaranžována Zegana z kartelu Simic. I když byly v místnosti patrné známky zápasu, kolem jejího těla žádné nebyly; byla uložená stejně hezky jako panenka, levou ruku měla zvednutou do úrovně obličeje, který byl mírně natočen do strany. Nebýt toho, že tak očividně nedýchala, vypadalo by to, jako by pózovala pro svůj portrét ve spočinutí, s ploutvemi a vlasy uspořádanými tak, aby podtrhovaly její krásu.

"Je mrtvá," řekla Teysa zbytečně a Kaya mlčky přikývla. Nebyly tu žádné viditelné rány nebo známky, ale obě ženy byly z Orzhovu; poznaly smrt bezpečně, když ji viděly.

Kabáty kolem Zeganina těla byly zdánlivě nesourodé, drahé látky a laciné prádlo se překrývaly s bezstarostností, která vzhledem k preciznosti Zeganina pózování vypadala téměř podivně. Kaya o krok ustoupila, ale oči neodvrátila. Zegana zemřela sama, stačil jí jediný výkřik. Zasloužila si být teď svědkem.

Ze svého nového úhlu Kaya viděla, jak Zeganě mezi prsty vyčnívají okraje okvětních lístků. Kaya se zamračila, znovu přistoupila blíž a sklonila se, aby lépe viděla.

"Co je?" zeptala se Teysa hlasem ostrým obavami.

"Květina…" řekla Kaya a sklonila se ještě níž. "Černý kosatec. Použila jsi černé kosatce v některém z květinových aranžmá v přízemí?" Pokud Zegana popadla kytici, když padala, možná by jim to mohlo prozradit, kde byla zabita.

Ale ne: výkřik vyšel z této místnosti. Z tohoto malého, nezajímavého, zamčeného pokoje. Nebyl čas, aby Zeganu zabili někde jinde na panství a pak ji přemístili, zvlášť ne s ohledem na to, jak byla pečlivě naaranžována. Kaya si uvědomila, jak hloupá je její otázka, ještě než viděla, jak Teysa vrtí hlavou.

"Snažila jsem se vyhnout jakémukoli uspořádání, které by působilo na lidi mimo gildu jako pohřební nebo by jim nějak připomínalo Golgari," řekla Teysa. "Znamenalo to, že jsem ztratila jednu z našich typických barev, ale za ty nadšené reakce na dekor to stálo. Takže žádné lilie, žádné černé kosatce, žádné smuteční hvězdy."

"No, Zegana jednu někde našla." Kaya se narovnala a chystala se říct víc, když vtom její pozornost upoutal rozruch ze sálu. "To bude Vannifar," řekla a otočila se, zatímco Teysa zanechala s mrtvolou.

Kaya vstoupila do haly, kde nenašla Vannifar, ale hlouček detektivů Agentury a Ezrima. Archon stál s napůl složenými křídly a zíral na Aurélii. Aurélie uviděla Kayu, odvrátila se od něj a mávla rukou v odmítavém gestu.

"Tady jsi," řekla. "Vannifar se blíží a Ezrimovi lidé uzavírají budovu. Říká se, že Teysa zakázala komukoliv opustit panství. Něco se stalo."

"Ano," přisvědčila Kaya. Lhát nemělo smysl.

"Bylo nanejvýš nevhodné nepovolat okamžitě někoho z Legie."

Teysa, která si stoupla vedle Kayi, pozvedla obočí. Kaya se na ni podívala. Očekávaný výbuch se však nedostavil.

"Povzbuzovala jsem služebnictvo, aby projevilo iniciativu," řekla Teysa. "Budu muset zjistit, kdo se na celou situaci podíval a správně si domyslel, že můj příští rozkaz by byl zákaz odchodu. Zaslouží si odměnit za vynikající předvídavost a vynadat za aroganci."

"Takže je důvod k uzavření budovy?" zeptala se Aurélie. "Moji lidé pomáhají s uzavřením, ale oni," mávla odmítavě rukou na Ezrima a na detektivy, "do toho nemají co mluvit. Ať už se děje cokoliv, musí to nechat na profesionálech. Co se děje, Teyso?"

"Raději bych počkala na Vannifar, než něco řeknu; víš stejně dobře jako já, že zdi mají uši." Teysa si položila obě ruce na hůl a Kaya si uvědomila, že se teď postavila tak, že mezi nimi dvěma zcela zablokovala přístup do místnosti za nimi. Chytré a snadno proveditelné.

Chodbou se blížily kroky doprovázené tichým svištěním protoplazmy, která se otírala o podlahu. Všichni se otočili a sledovali, jak se blíží Vannifar ze Simicu. Tři níže postavení členové Kartelu doprovázeli svou gildovní paní, který se mračila a tvářila se značně nezúčastněně.

"Teyso, co to má znamenat?" zeptala se. "Proč jsi mě povolala jako obyčejného zločince? Proč Azoriané a Borosové říkají mým lidem, že nesmíme odejít?"

"Doufala jsem, že to udělám na méně otevřeném místě," řekla Teysa. "Byla bys ochotna vstoupit do knihovny?"

"Ne. Přivoláš mě bez vysvětlení a pak se snažíš oddálit nabídku toho samého? Je mi líto, ale ať už chceš říct cokoliv, řekni to teď a tady."

Teysa se zamračila a znovu sevřela ruce na své holi. "Pak tedy, Vannifar, ti s nejhlubší lítostí oznamuji, že Zegana z kartelu Simic byla zabita."

Účinek na shromážděný dav, z něhož všichni věděli, že se něco strašného stalo, nebyl o nic menší než elektrizující. Vannifar se zapotácela s výrazem čirého šoku. Ezrim se otočil a začal na své agenty chrlit rozkazy, když Aurélie prudce rozevřela křídla a zabránila jim dostat se přes ni.

"Na svobodě je nebezpečný vrah!" vykřikla Aurélie. "Teď není čas na amatérskou detektivní práci. Odsud to převezme Legie. Gildy se o to postarají, jako jsme to dělali vždycky."

Detektivové Agentury se okamžitě začali hádat. Kaya si vyměnila pohled s Teysou, která vypadala skoro stejně znechuceně jako ona, když se schylovalo k hádce.

"Jestli mě omluvíš," řekla Kaya tichým a mírným hlasem, i když měla sto chutí vykřiknout. Teysa přikývla a zůstala stát na místě, zatímco Kaya se otočila a odkráčela pryč, zmizela chodbou a nechala hašteřící se skupiny bojovat.

 

 

Když Kaya dorazila, sál byl z větší části opuštěný, až na několik sloužících, kteří se stále motali u zdí. Nikdy nebyla zamýšlena jako střed shromáždění, spíše jako útočiště pro ty, kteří byli oslavou unaveni a potřebovali se na chvíli odpoutat od davu. Kdyby se nevyhýbala jistým rozhovorům tím, že se stáhla na soukromý balkon, byla by tady, když bylo objeveno Zeganino tělo.

Velký balkon, na němž byli přijati čestní hosté, se táhl podél celé jedné stěny tanečního sálu, vysoké skleněné dveře byly otevřené. Obloha venku už nesvítila barevným ohněm a zvuky linoucí se zdola se velmi lišily od nespoutané oslavy, která probíhala, když poprvé vešla dovnitř. Došla k okraji, podívala se dolů a uviděla hosty oslavy stojící v dlouhých, smyčkovitých řadách, z nichž každá končila u člena Azorijského senátu a zářícího kruhu pravdy. Čarovali s obdivuhodnou rychlostí, až Kayu napadlo, jestli se nepřipravovali na to, že se dnes večer něco pokazí. Boroští legionáři stáli poblíž kouzlících mágů a chránili je před rušením.

Bylo by to stejné, jako kdyby Azorius a Boros přišli na večírek určený k uctění Agentury, připraveni zakročit a zabránit, jak to řekla Aurélie, "amatérské detektivní práci". Nevěřila, že by Senát začal dělat problémy, kdyby se jeden neobjevil, ale teď, když měli příležitost, dychtili dokázat, že na Ravnice stále platí zákon. Nic se vlastně nezměnilo. Celá sféra mohla padnout a gildy se stále zoufale snažily udržet si autoritu.

A nemusel to být zrovna génius, aby se podíval na seznam hostů na dnešní oslavu a zjistil, že potíže budou téměř jisté. Vzhledem k tomu, že zde bylo zastoupeno osm z deseti gild — nikoho z rodu Dimir neviděla a podobně chyběl i Golgarijský roj — byla pravděpodobnost, že dojde k nějakým drsnějším třenicím, neuvěřitelně vysoká. Zamračila se a znovu si prohlížela dav. Osm z deseti… ale dneska v noci moc Rakdosů neviděla, že? Jen Judith, co byla v černé a červené kůži nápadně viditelná.

Judith, která před vraždou zmizela.

Kaya se ustaraně odvrátila od davu a zamířila zpátky k lidem, které nechala v hale. Ať už v tom Azorius sehrál svou roli, nebo ne, jejich kruhy pravdy v krátké době prokáží vinu či nevinu účastníků. Někteří boroští legionáři podporující čaroděje drželi v rukou listy papíru, o nichž se domnívala, že jsou oficiálními seznamy hostů. Nikoho by nepostrádali.

Když došla do haly, zůstal jen Ezrim, přední pařáty složené před sebou a přimhouřené oči upřené na dveře šatny. Nadechl se ve frustrovaném pobavení nad Kayiným návratem.

"Jsou tam všichni?" zeptala se.

"Teysa odvedla Vannifar do soukromé místnosti, aby si vzala sklenku kasardy a uklidnila se," řekl. "Jeden z mých lidí je doprovázel, aby se ujistil, že nikdy nezůstanou sami. Ostatní sluhové odešli pomáhat se zabezpečením majetku a sebrat hosty k výslechu. Mí lidé místo vyšetřují."

"Dám vědět, co se děje," řekla Kaya a vklouzla do místnosti.

Uvnitř scény byly rozmístěny bariérové ochrany, které tvořily čáry ochranné magie neproniknutelné pro kohokoliv kromě pověřeného vyšetřovatele. Detektivové Agentury, kteří už byli uvnitř, se shlukli v jednom rohu a všichni vypadali frustrovaně a otráveně. Kellan doslova vibroval touhou pomoci různým členům Azoriusu, kteří doslova rozebírali místnost na kusy a prohledávali každou skulinu a štěrbinu, aby našli stopy toho, co se tu stalo. Kaya sebou trhla. Za to, co udělali s její tapetou, je Teysa určitě zabije.

Jen Zeganina mrtvola, stále v organizovaném klidu na lůžku z kabátů, zůstala nedotčena, černé kosatce měla v dlani, vlasy měla rozprostřené kolem hlavy jako ovívanou ploutev.

"I když si tvé ochoty pomoci ceníme, Orzhov tu nepotřebujeme," řekla Aurélie a vytrhla Kayu z krátkého studia mrtvoly. "Toho vraha najdeme."

"Viděla jsem, jak se dole na nádvoří rozsvěcují kruhy pravdy," řekla Kaya. "S takovou rychlostí a účinností by se mohlo zdát, že Azorius potíže plánoval."

"Večírek na panství Karlovů, na který byly pozvány všechny gildy, aby oslavily Agenturu a sférochodce?" Auréliin ret se zkřivil. "Na pozvánkách mohlo být rovnou napsáno 'zaručené potíže'. Azorius a Boros jen přišli připraveni na něco, co bude potřebovat naši pozornost."

Kolem Kayi se k Aurelii protlačila žena s azorijským emblémem na rukávu, sklonila hlavu a čekala na pokyn své nadřízené.

"Co je to?" zeptala se Aurélie.

"Gildovní paní, s výjimkou lidí v této místnosti, gildovních paní Teysy a Vannifar a náčelníka Ezrima, byli vyslechnuti všichni," řekla žena úzkostlivě. "Dokonce i samotná Lavinie se nechala vyslechnout. Poslala mě, abych vás požádala o souhlas s tím samým. Nám všem se nesmí nic vyčítat."

"Dokážeš vyčarovat kruh pravdy?" zeptala se Aurélie.

Mladá Azorianka ztěžka polkla a přikývla.

"Dobře. Vyslechněte nás a pak nás ponechte našemu vyšetřování."

Žena ustoupila, téměř klopýtla, zvedla ruce a zamumlala zaklínadlo, kterým chtěla vyvolat svůj kruh. Kolem Kayi i Aurélie to zapraskalo, za což byla Kaya neskrývaně vděčná. S další gildovní paní uvnitř kruhu budou otázky, doufejme, omezeny na ty, které jsou relevantní pro danou situaci. Pro nějakého právmága, který při invazi utrpěl osobní ztráty, by bylo příliš snadné položit Kaye ještě několik… osobních otázek, než by dovolil kruhu se rozptýlit. Kruh pravdy sice neumožňoval lhát, ale také nemohl nutit k řeči, ale někdo, kdo byl zaskočen, mohl říct víc, než zamýšlel.

Zdálo se, že mladá Azorianka je odhodlána předvést nestrannou férovost, která byla charakteristickým znakem Senátu. Její otázky byly rychlé, přesné a klidné. Ublížila některá z nich Zeganě, ať už přímo, nebo nepřímo? Ne. Zabila ji některá z nich? Ne. Věděla některá z nich, kdo to udělal? Ne. Měla některá z nich podezření, kdo to mohl udělat?

Kaye se podařilo v duchu potlačit Juditino jméno a namluvit si, že její zvědavost nestoupla na úroveň podezření.

Azorianka rozpustila kruh. "S vaším dovolením, paní, promluvím s vyšetřovateli?"

"Ano, ano," kývla Aurélie a mávla rukou, aby se pustila do vrhání dalších kruhů pravdy na ostatní přítomné v místnosti.

Kaya mezitím upřeně hleděla na Aurélii. "Všechen ten hluk kolem toho, že máme nechat profesionály, aby si s tím poradili, a nemáte žádné podezření?"

Aurélie se odvrátila. "Vyšetřování vede Azorius, ne Boros. Jsem tu jen proto, abych udržovala pořádek, na Laviniinu žádost, protože nemůže být na dvou místech najednou a mnohem raději by hledala odpovědi, než aby dohlížela na někoho jiného."

"Vaše gildy to naplánovaly," řekla Kaya, podezření potvrzené tím, jak Aurélia snadno přijala svou roli zde.

"Byla jsi z Ravnicy pryč tak dlouho, že jsi zapomněla, jak věci fungují?" zeptala se Aurélie a ohlédla se na ni se zdviženým obočím. "Došlo ke změnám, to ano, ale jádro sféry zůstává takové, jaké bylo vždycky a jaké bude. Azorius dodržuje zákon, Boros ho prosazuje. Skupina amatérů, kteří si hrají na ochranu, nás nikdy nevytlačí."

Kaya se zamračila. "Gildy nejsou všechno."

"Cítila ses tak, když jsi vedla Orzhov? Pokud ano, není divu, že tě při první příležitosti nahradili. Gildy jsou Ravnica."

"Nuže, Ravnico, máš ponětí, co se tady stalo? Nebo jsi stejně bezradná jako my ostatní?"

Než mohla Aurélie odpovědět, kdosi za dvojicí si odkašlal. Obě ženy se otočily. Ve dveřích stál lidský muž s kůží o několik odstínů světlejší než Kayina, s vlasy nahoře tmavými, ale na spáncích prošedivělými, oblečený do dlouhého azurového kabátu. Pár Azorianů, kteří už byli propuštěni z kruhů pravdy, na něj vrhalo kyselé pohledy. Nevšímal si jich, pozornost upíral na Kayu a Aurélii.

"Myslím, že mám nějakou představu o tom, co se tady stalo," řekl tak klidně, jako by žádal šálek čaje.

"Vy jste…?" zeptala se Kaya.

"Aha. Ano. Chápu, jak by to mohlo znít." Vstoupil do místnosti a prohlížel si Zeganiny ostatky. "Nebojte se. Už jsem se nechal vyslechnout kruhem pravdy. Nejsem váš vrah. Mohu však být vaším zachráncem."

"On žádnou pozvánku nedostal," řekla azorijská kouzelnice, která kouzlila kruhy pravdy, napjatým a nešťastným tónem. "Všimla bych si jeho jména na seznamu."

"A jaké je to jméno?" zeptala se Kaya. Začínala být frustrovaná. Teď nebyl čas na hry.

"Omlouvám se. Já to neřekl? Jsem Alquist Proft. Někteří lidé mi říkají 'velký detektiv Proft' a mám v této oblasti jisté schopnosti." Přistoupil blíž k Zeganině tělu, přikrčil se k podlaze a očima rychle přejížděl z jedné stránky scény na druhou. Přes veškeré zjevné nepohodlí nikdo z Azorianů v místnosti neprotestoval, zatímco detektivové Agentury, kteří čekali na příležitost pomoci, se viditelně uvolnili a očividně mu důvěřovali. Kaya se na něj podívala s novým zájmem.

"Dotkl se někdo těla nebo jeho okolí?" zeptal se.

"Ne," řekla Aurélie.

"V tom případě… včetně květiny v její ruce, kterou můžeme v tomto konkrétním případě interpretovat jako reprezentaci Simicu, byla uspořádána tak, že znak každé gildy je viditelný na kabátech pod ní, a byl vytvořen vzor."

"Co tím myslíte?" zeptala se Kaya.

"Pojď sem," řekl a pokynul jí, aby přišla blíž, aniž by vstal. Kaya mu vyhověla, příliš zaujatá, než aby protestovala proti jeho nadutému chování.

Jakmile se zastavila vedle něj, Proft se napřímil a máchl rukou směrem k tělu a jeho okolí. "Podívej se pořádně. Co vidíš?"

"Zeganu a kabáty," řekla Kaya poslušně a hledala vzor, o kterém se zmínil Proft. Pak zamrkala a posunula se na stranu, aby získala jiný úhel. Ať stála, jak stála, znak Dimiru se neobjevil. "Nevidím Dimir," řekla. "Ale žádný Dimir tam není, takže to dává smysl."

"Tento design obsahuje všech deset gildovních pečetí," řekl Proft a ukázal na vzor, který se v různých stupních skládačky objevil na několika pláštích. "Golgari také nejsou na seznamu pozvaných, ale jejich pečeť je několikrát viditelná — vidíš, jak tyto spony tvoří kusadla? Vsadil bych se, že když pohnete její rukou, bude poloha její paže zakrytá složeným vzorem velmi podobným dimirské pečeti."

Kaya zavrtěla hlavou. "To je spousta nepříjemností, na které myslet. Nemůžu uvěřit, že jsem to neviděla," řekla.

"Také jste si nevšimli jediného člena rodu Dimir, který se dostavil."

Kaya se lekla, chystala se něco namítnout, ale zjistila, že se na ni Proft už dívá s vážným nedostatkem soudnosti. Nekritizoval: popisoval situaci tak, jak ji viděl.

"Kdo?" zeptala se.

Proft se usmál.

 

 

Přesvědčit Aurélii, aby zůstala, nebylo těžké, zvlášť když Ezrim vstal a připomněl jí, že to byla ona, kdo chtěl převzít nad scénou kontrolu. Alespoň teď dovolila ostatním detektivům z Agentury, aby dělali svou práci, Proftovo odhalení ji zahanbilo tak, že přijala jejich užitečnost, i když nerada. Teysa a Vannifar se ještě neobjevily, a i když všichni hosté věděli, že se v této chvíli něco děje, neměli důvod podezřívat je z vraždy.

I když Proft nějak tušil a sledoval své podezření až k jejich zdroji. Kaya ho zamyšleně pozorovala, když scházeli po schodech do hlavního patra. Zdálo se, že si toho nevšiml. Nenechala se oklamat. Jen pár minut s ním stačilo k tomu, aby bylo zřejmé, že si všímá všeho, ať se to zdá sebemenší nebo bezvýznamnější.

"Kruhy pravdy byly vyčarovány a zkontrolovány podle seznamu hostů," řekl Proft náhle. "Kdyby se někdo neobjevil na seznamu a pečlivě se vyhnul kruhům, mohl by výslechu snadno uniknout. Kdyby to byl někdo, kdo má dobrý důvod, proč nechce být vyslýchán v podmínkách naprosté pravdy — řekněme dimirský špion a známý vrah — bylo by jednoduché využít mezer v našem vyšetřování, dokud se brány neodemknou. Upřímně, jediná věc, které nerozumím, je, proč dotyčná otálela tak dlouho, aby ji chytili. Na to je příliš zkušená."

"Kde je?" zeptala se Kaya. "Neviděla jsem nikoho v barvách Dimiru."

"Opravdu sis myslela, že agent Dimiru dá svou přítomnost tak najevo? Nevšiml bych si jí, kdyby si nedávala tak záležet, aby se vyhnula interakci se členy Selesnyjského konkláve. Vzhledem k tomu, že měla na sobě barvy jejich gildy, měli být jejími nejbližšími společníky, a ne důvodem, aby se jim vyhýbala."

"Aha," řekla Kaya a prohlížela si dav novýma očima. Tak rychle propadla zpátky do ravnického způsobu myšlení, kde nikdo nebude nosit barvy gildy, ke které nepatří, pokud nechce vyhledávat potíže. Členové Konkláve byli roztroušeni v davu a motali se stejně cílevědomě jako ostatní hosté, kteří byli vyslýcháni, ale nebyli propuštěni.

U paty schodiště se Proft rozhlédl, pokýval hlavou a vyrazil přes celou skupinu směrem k okraji, kde se přirozeně shromáždili nejníže postavení členové gildy. Kaya šla těsně za ním a pozorovala dav, jak se snaží zahlédnout to, co vidí on, ať už je to jakákoli nehmatatelná stopa, po které tak touží.

Když došli na okraj davu, Proft pokynul Kaye, aby ustoupila, a pak pokračoval dál po svých, až téměř přesně mezi nimi stála žena tmavé pleti v zelenobílé barvě Selesnye. Její róba byla dokonale ušitá na míru, přesně odpovídala její postavě a byla krásným příkladem módy sezóny; nebyl důvod, aby někoho zaujala, kromě obdivu nebo závisti.

Žádný důvod, až na to, že na její osobě nebylo vidět žádný znak gildy. Bylo to nepříjemné opomenutí, vzhledem k preciznosti zbytku jejího oděvu. To dává smysl, pomyslela si Kaya. Neexistovaly žádné zákony zakazující nosit barvy jiné gildy. Oproti tomu nošení jejich znaku by mohlo mít následky.

"Slečno Etrato," řekl Proft a vykročil k ženě. "Obávám se, že s tebou musíme mluvit. Prosím, pojď se mnou."

Žena se prudce otočila a rty se jí stáhly v sykotu, který odhalil její impozantní upíří špičáky. Celé její vystupování se v tom okamžiku změnilo, změnila se z znuděné prominentky v dravce zahnaného do kouta. Pohlédla na Kayu a sférochodkyni si jasně uvědomila jako větší hrozbu. Vyrazila přímo k Proftovi, srazila vyšetřovatele na zem a začala prořezávat přímou čáru davem směrem k bludišti živého plotu.

"Jestli se tam dostane, nikdy ji nenajdeme!" vykřikla Kaya a už se otáčela, aby ji pronásledoval.

"Snaž se ji neztratit z dohledu — udělám, co budu moci, abych odsud pomohl," řekl Proft a posadil se, aniž by se zvedl ze země.

Kaya byla rychlá. Etrata však byla rychlejší, a to ji kromě náskoku posunulo více než do poloviny cesty k bludišti živých plotů, než Kaya začala zkracovat její náskok, hlavně tím, že se stávala nehmotnou, aby se vyhnula davů hostů. Procházet přímo přes ně bylo efektivnější.

Přesto si uvědomovala, že bude Etrata určitě v bludišti dřív — alespoň do té doby, než se svět kolem ní náhle převrátil, a šedou dlažbu a shromážděné hosty vystřídaly sloupy tyčícího se modrého světla. Už se obě nehnaly k bludišti živého plotu: místo toho Etrata utíkala uličkou, kterou Kaya až příliš dobře znala, hluboko v srdci území Orzhovu.

Magie, ať už vycházela odkudkoliv, jí nepřipadala zlomyslná ani jako důmyslný pokus ji oklamat. Podle toho, jak Etrata zpomalila a horečně se rozhlížela po okolních budovách a hledala cestu ven, to Kaye pomohlo víc než cokoliv jiného. Nasadila další dávku rychlosti a tlačila se na hranici svých fyzických možností. V náhlém tichu se její kroky rozléhaly jako kameny padající do klidné vody. Etrata se ohlédla přes rameno, než prudce zabočila doleva do uličky, o které Kaya věděla, že je slepá.

Byla asi deset stop od upírky, když se kolem nich zbortila bílá krajina a Etrata vrazila přímo do Kellana. Mladý vyšetřovatel Agentury vypadal překvapeně, dokonce i s rukama sevřenýma kolem uprchlé Dimirky. Rvala se a vrčela, ale on zavrtěl hlavou, nepustil ji. Ještě ji držel, když k nim přiběhla Kaya.

"Co to bylo?" zeptala se.

"To jsem byl já," ozval se za ní udýchaný hlas. Otočila se. Proft, očividně vyčerpaný, ale opět na nohou, se potácel polorozptýleným davem, aby se k nim připojil. Další pohled jí prozradil, že není zraněný, jen vyčerpaný.

"Co je to za magii?"

"Všechno, co mám tady, dokážu dostat ven, a znovu vytvořit všechno, co jsem kdy viděl," řekl a poklepal si na spánek, když se přes ni podíval na místo, kde se Etrata snažila vykroutit Kellanovi. "Všechno v pořádku, mladíku?"

"Naprosto, pane," řekl Kellan. "Děkuji, že jste nám ji pomohl dopadnout."

Členové Azorijské gildy se už začali přibližovat ke své pozici a Lavinie byla v čele největšího seskupení. Kellan zesílil stisk a krátce vystrčil čelist v tvrdohlavém odhodlání. Proft postoupil kupředu a položil mu ruku na paži.

"Teď není čas stát si za svým," řekl. "Nenašli nic, my jsme našli možného viníka. Nepomáhali při honičce, zajali jste ji. Agentura nepotřebuje slávu, pokud můžeme mít uspokojení z vědomí, že bez nás by nic z toho nebylo možné."

Kellan neochotně přikývl. Lavinie se přiblížila natolik, aby mohla promluvit.

"Předejte okamžitě podezřelou do vazby," řekla a hlas jí zvonil nad nádvořím.

Kellan pustil Etratu, která stála vedle Kayi a Profta, když ji zase rychle zadržel čekající Azorius. Všichni tři zůstali na místě a dívali se, jak Etratu vlečou pryč.

 

Autor: Seanan McGuire
Překlad: Honza Charvát

 

No results
Další články
1. 3. 2024
Následujících pět měsíců bude našlapaných produkty až k prasknutí. Přehled nových informací ze svátku Magicu v Chicagu si pro vás připravil Honza Adam.

29. 2. 2024
Commander recepty z panství Karlov! Ochutnejte pokrmy založené na Vannifar, Anzrag a Judith.

28. 2. 2024
Náš návrat na Ravnicu je příznivě načasován: musíme vyřešit (mnoho) vražd a najdeme známé město plné stop.

21. 2. 2024
Nová sada nepřináší jen nové karty, ale také dvě velké změny, které Lorcanu navždy změní.

Kontakt

Najáda

Ondříčkova 2166/14

13000 Praha

Česká Republika

Otevírací doba

Po - Pá

12:00 - 19:00 h

So - Ne

10:00 - 19:00 h

Jsme také na


Heureka Ultimate Guard Premium PayPal Maestro MasterCard Visa

Made with ❤️ for gamers by gamers Copyright © 2024 najada.gamesDesigned by