Vraždy na panství Karlovů [#08] Bohové chaosu

Autor: Seanan McGuire • Překlad: Honza Charvát
Zdroj: Murders at Karlov Manor │ Episode 8: Gods of Chaos

Slunce vyšlo nad blaty jasné a krásné, prosvítalo každým stéblem trávy a odráželo každou kapku rosy. Bylo nádherné ráno, den, který se zdál být plný příslibů a slávy, absolutně bez šance, že by na okrajích číhaly stíny, které by je polapily a pohltily. Kaya stála na verandě Vitu-Ghazi, mžourala na tu bezchybnou oblohu a přemýšlela, kdy ztratila schopnost ocenit něco tak jednoduchého, jako je východ slunce. Ne že by nepoznala, že je to krásné. Bylo to spíš…

Bylo to spíš tím, že se tak velká část sféry — sfér — ukázala jako nepopsatelně a nenapravitelně rozbitá, že něco tak krásného jako ranní slunce nepůsobilo ani tak slibně, jako spíš jako další lež navrstvená na všech ostatních.

U obrubníku zastavil kočár tažený dvojicí okřídlených hrůz a Kaya vystoupila z verandy, aby mu vyšla vstříc. Byl natřen matně černou s krvavě rudým lemováním; i bez gildovního symbolu na dveřích by byla snadno schopna identifikovat, že se jedná o kočár zástupce Rakdosu. Dveře se otevřely a vystoupila Judith, zářící v dlouhých rudých sametových šatech, černě lemovaných a zakončených černým koženým živůtkem, který se v ranním světle leskl jako leštěná ocel. Nakrčila nos, když se podívala nejdřív na jednu a pak na druhou stranu a nakonec se soustředila na Kayu.

"Když už mě povolali jako nějakého lokaje, přiznám se, že jsem čekala působivější uvítací výbor," řekla s úšklebkem v hlase.

Kaya jí na to neskočila. "Žádalo se, aby sem pro zásadní informace týkající se nedávných vražd dorazili gildovní páni," řekla. "Protože ty nejsi Rakdos, neměla jsi žádnou povinnost se zúčastnit."

"Ano, no, Jeho Zlovolnost je poněkud příliš zaneprázdněná přípravou na válku proti zbytku Ravnicy, než aby se zúčastnila tvého malého večírku," mávla rukou Judita, aby Kayina slova zahnala. "I když se zdá vhodné, aby toto malé drama začalo i skončilo orzhovským pokusem o zábavu. Koho chceš zabít dnes, abys nás všechny pobavila?"

"Nikoho, ale jestli nepřestaneš, mohla bys být první," řekla Kaya příjemným tónem. "Aurélie a Lavinie už jsou uvnitř, jestli se k nim chceš přidat."

"Zatímco ty si tady budeš hrát na vítače? Jak rozkošné." Juditin úsměv byl jako žiletka, dost ostrá na to, aby prořízla maso a našla kost pod ním. Bez dalšího slova prošla kolem Kayi a nechala ji samotnou na verandě. Kočár odjel, hrůzy odklusaly ve strašidelném unisonu. Kaya obrátila oči v sloup. To byla Judith. Nejspíš najde i způsob, jak vytvořit choreografii vlastní smrti pro maximální dramatický dopad. Nejspíš přichytí na strop měchýře naplněné krví.

Kaya tam stále ještě stála a rozjímala o hrůzách Juditiny konečné, pečlivě zorganizované smrti, když na ni padl velký stín. Vzhlédla, o půl kroku ustoupila a dívala se, jak se Ezrim blíží k přistání a zdvořile na ni kývl. Za sebou táhl malý vůz, v němž seděl kentaur v barvách Gruulů.

Kentaur vystoupil z vozu, jakmile se bezpečně ocitli na zemi, a rozepnul přezku, která mu zabránila vypadnout. Kaya se otočila a nabídla Ezrimovi malou úklonu.

"Pane," řekla a pak, když se otočila k jeho společníkovi, "předpokládám, že jste Yarus."

"Zpráva říkala, že chcete gruulského vůdce," řekl kentaur, který stále vypadal, že ho jeho nedávný let vyvedl z míry. "Nemáme vůdce, ale jsem dost vysoko na to, abych tu za nás mohl být. A já… byl jsem s tímhle," zahákl prst směrem k Ezrimovi, "když přišel ten vzkaz, tak řekl, že tohle je stejně dobré jako držet mě ve vazbě."

"Yarus nepustil Anzraga z důkazní kapsle," řekl Ezrim.

"Udělal bych to, kdybych přišel na to, jak," řekl Yarus.

"A nevěděl, kdo to udělal, i když je vděčný za to, že jste dokázala znovu polapit boha, aniž byste ho zabila," pokračoval Ezrim.

"Nelíbí se mi, že je zajatec, ale je to lepší než mrtvý. Myslel jsem si, že vy, civilizovaní lidé, byste se ho zbavili, kdybyste měli příležitost," řekl Yarus s něčím, co hraničilo s neochotným respektem. "Neudělali jste to a váš člověk nám vysvětlil, co se musí stát, než ho budeme moci mít zpátky, nezraněného a nepoškozeného. Ale mohla jsi ho zabít, a neudělala jsi to, a za to máš můj respekt."

"Není zač," řekla Kaya užasle.

Ezrim se mezitím přiblížil a tyčil se nad ní. "A teď mi, agente, vysvětlete, proč si myslíte, že máte pravomoc povolat mě?"

"Všechno vám brzy vysvětlíme, pane," řekla Kaya. "Kdybyste jen pokračoval dovnitř, brzy začneme."

Ezrim se na ni zkoumavě podíval. "To se vám nepodobá."

"Možná. Možná ne."

"Kdo tohle vymyslel?"

"Uvnitř, pane. Brzy se to dozvíte." A já taky.

S posledním, nevyzpytatelným pohledem prošel Ezrim širokými dvojitými dveřmi a přiměl Kayu, aby se sama sebe znovu zeptala, jak se archon dostane dovnitř, když stojí tváří v tvář budovám postaveným v lidském měřítku. Většina občanských zařízení odpovídala různým velikostem obyvatelstva, ale jeho práce ho přece občas musela zavést do soukromých domů? Do úzkých tunelů? Do míst, která prostě nečekala, že se do nich vejde mohutný opeřený oř?

Nemá smysl se tím zabývat. Vitu-Ghazi byl dost velký a stále měl koho vítat. Kaya zamávala Yarusovi za Ezrimem a pak obrátila oči zpátky k silnici.

Už to nebude dlouho trvat.

Vannifar dorazila jako poslední z gildovních pánů, krátce po Ralovi, který se zastavil, než vešel dovnitř, aby se na Kayu podíval tak soucitně, až se jí zvedl žaludek, jako by všechno, co snědla od svého příchodu na Ravnicu, měla okamžitě vyhodit ven. Teysa byla také jeho přítelkyně. Víc než kdo jiný na Ravnice chápal, kolik toho ztratila, jak před Teysinou smrtí, tak po ní. Nikdy si nebyli blízcí, ale tady byl někdo, kdo jí rozuměl, až k podstatě toho, kým byla, a bylo skoro zločinem, že až doteď neměli čas si promluvit.

Pak ale vstoupil dovnitř a Vannifar s kyselým výrazem ve tváři vystupovala z kočáru a Kaya se vrátila do role, kterou si při dnešním dopoledním představení přála hrát.

Doufám, že Proft ví co dělá, pomyslela si kysele a vykročila Vannifar vstříc.

Pak už čekali jen jednoho hosta: Krenka, gobliního kšeftaře, kterého viděla na večírku mluvit s Teysou. To, proč byl do pozvánek zařazen, byla jen jedna z mnoha věcí, které Proft nebyl ochoten nebo snad schopen prozradit.

Jakmile Krenko dorazil, Kaya ho provedla dveřmi Vitu-Ghazi a s uspokojivým žuchnutím je za sebou zavřela. "Tudy," řekla a pokynula mu, aby ji následoval, a vydala se chodbou ke svatyni Trostani.

"Kdo tady ještě je?" zeptal se Krenko očividně znepokojeně.

Jestli ho Proft povolal, měl k tomu nejspíš důvod. "Docela dost lidí," řekla Kaya. "Většina gildovních pánů — chybí nám jen Golgari a Dimir, snad ze zřejmých důvodů — vy, agent Kellan z Agentury, kapitán Ezrim z Agentury a Tolsimir."

"Takže jestli by ten, kdo zabíjel gildovní pány, chtěl tu práci rychle dokončit, stačilo by mu zasáhnout Vitu-Ghazi?"

Kaya upřela na Krenka přísný pohled. "Víš, to, že z toho vypadáš tak nešťastně, je jediný důvod, že tě nenechám zatknout. Aurélie je v budově. Bylo by to během chvilky."

"Takhle se mnou nemůžete mluvit. Mám milost!" řekl Krenko a zamračil se na ni. "Opravdu se divíte, že mám obavy o vlastní bezpečnost?"

"Pochybuji, že je teď na Ravnice nějaké bezpečnější místo než právě tady," řekla Kaya a otevřela dveře do svatyně Trostani, které proměnily jejich shromaždiště na dnešní salon. Svatyně byla dost velká, ale i tak, s každou židlí obsazenou a s každým rohem plným nešťastného mumlání, se rozhodně zdála být plná k prasknutí. Dokonce i Trostani samy vypadaly nespokojeně, paže měly propletené a všechny tři tváře se navzájem doplňovaly, nebo spíš měly identický, zamračený výraz.

Když se za nimi zavřely dveře, všichni se otočili ke Kaye a Krenkovi. Aurélie byla první, kdo se pohnul, vstala se záplavou peří z koženého křesla, které obývala, a dožadovala se: "Co to má znamenat?" Řetěz, který ji spojoval s Miss Masakr — zajatkyní, kterou trvala na tom, že přivede, pravděpodobně proto, aby to vmetla do tváře ostatním — trhl Rakdosankou o kousek dopředu.

"Nemusela jsi chodit," řekla Kaya.

"Slyšíte to? Mohla jsem zůstat doma," řekla Miss Masakr, než ji utišilo divoké škubnutí řetězem. Judith velmi významně odvrátila zrak.

"Když někdo řekne, že chce, abychom se zúčastnili, abychom slyšeli víc o smrti našich kolegů, tak ano, museli jsme," řekla Vannifar. "Agentura byla naprosto neschopná a jen to, že se Borosu nějak podařilo být ještě horší, z toho dělá něco jiného než frašku."

Auréliina křídla se zahalila do pláště a ona začala otevírat ústa, chystajíc se říct něco, o čem si byla Kaya jistá, že křehký mír v místnosti rozbije. Čas jako by se protahoval, ten okamžik trval déle, než dokázala vysvětlit kauzalita, a do ticha, vyvolaného její zděšenou odmlkou, se vynořil nový zvuk.

Potlesk.

Kaya se otočila a uviděla detektiva Profta, jak vystupuje ze stínu, který ho tak dlouho nemohl zakrýt, a pomalu a rytmicky tleská, oči upřené na Aurélii.

"Řekl jsem Etratě, že umím nastavit časovač na vejce podle toho, jak dlouho ti bude trvat, než ztratíš nervy, až tu všichni budeme, a chtěl bych ti poděkovat, že jsi mi vydělala tři ziny," řekl. "Věděl jsem, že na to máš."

"Leda ve snu," ozval se hlas z druhé strany místnosti. Etrata se také vynořila ze stínu a opírala se o opěradlo židle, ruce zkřížené, a vypadala pobaveně. "Můžeš si vsadit, kolik chceš. Nepočítá se to, pokud s tím nebudu souhlasit."

"Uh-uh-uh, pedantství je charakteristickým znakem úzké mysli," řekl Proft.

Ezrim se mezitím s přimhouřenýma očima obrátil k Etratě. "Dejte mi jeden dobrý důvod, proč vás nezadržet a nepředat Azoriovi hned teď," řekl. "Lavinii by určitě udělalo radost, kdyby tě měla zpátky ve své péči."

"Velmi velkou," řekla Lavinie a odsekávala každou slabiku, až se stala téměř vlastní větou.

"Aha, ale obávám se, že oba budete mít plné ruce práce se skutečným strůjcem našeho současného hlavolamu," řekl Proft samolibě. "Etrata se dostala z azorijské vazby a technicky by to mohlo být považováno za zločin. Nicméně vzhledem k tomu, že byla v té době nezákonně zadržována, věřím, že zjistíte, že Guildpact ji osvobozuje od jakýchkoli následků za tento čin. Kdybychom chtěli potrestat lidi za to, že nám hodili na obličej vajíčko, asi bychom měli požádat Azora, aby to tehdy vyjádřil lépe. Určitě to s ním proberu, jestli se někdy vrátí."

"Co tím myslíš?" zeptal se Ezrim, současně když se Aurélie zeptala: "O čem to mluvíš?" a Lavinie: "To nemůžeš myslet vážně."

Jejich hlasy se vrstvily dohromady, skoro jako u Trostani. Trostani samy mlčely a ustaranýma očima sledovaly, jak se vše vyvíjí.

"Aha," řekl Proft. "Všechno bude brzy jasné. Potřebuji vám prostě položit několik otázek, než vám vysvětlím celou situaci."

"Proč bychom to měli dovolit?" zeptal se Ral.

"Protože vaše odpovědi poskytnou poslední dílky této skládanky a zachrání mnoho životů Ravnicanů," řekl Proft s naprostým klidem.

"Dobrá," řekl Ezrim. "Vzhledem k tomu, že jste mé vyšetřovatele očividně zatáhl do svého plánu a přesvědčil je, aby zorganizovali toto shromáždění vaším jménem, předpokládám, že vám můžeme věnovat trochu svého času. A pokud neuspokojíte všechny přítomné, předpokládám, že mi svůj odznak rád vrátíte."

"K tomu nedojde," řekl sebevědomě Proft. "Budu si s každým z vás muset promluvit v soukromí, ale mohu vás ujistit: náš vrah je tady s námi, přímo v této místnosti."

Po tomto prohlášení následovalo mumlání a znepokojené pohledy. Krenko promluvil jako první a dožadoval se: "Tak proč jste nás sem všechny zavolal? Proč nás odvedli do pustiny, aby nám řekli, že jsme tu zavřeni s vrahem? Víš, že já jsem to neudělal. Proč jsem tady?"

"Protože se to týká vás všech," řekl Proft. "Všichni tady víte, že je někdo vinen, což znamená, že nikdo z vás nikomu nedovolí odejít. Pokud jde o to, proč jsme uprostřed ničeho, no, náš vrah je nebezpečný jedinec. Kdo ví, jak by mohl reagovat, až se jeho zrada odhalí? Tady jsme daleko od civilizace a davů. Ravnica už v poslední době viděla dost obětí."

Z celého sálu se ozývaly hádky. Kaya pozorovala takzvaný výkvět Ravnicy, jak bojují a protestují jako děti, a tělem se jí šířila únava. Chtěla jít někam, kde je ticho, a skončit s tím. Kaldheim. Až tohle všechno skončí, půjde na Kaldheimu a nechá Tyvara, aby ji vzal na ten rybářský výlet, kterým jí vyhrožoval. Stála by v ledové vodě až po stehna a dívala se, jak duhová světla malují na oblohu obrazy, a nebyla by na místě, kde její přátelé umírají, a nemusela by poslouchat lidi, kterých si váží, jak bojují, jako by záleželo jen na jejich nepohodlí.

Nakonec Ezrim rozepjal křídla se zvukem, který připomínal trhání hedvábí, a do vřavy zakřičel: "TICHO!" Rozhostilo se ticho a všichni se k němu otočili. Většina vypadala otráveně; Ral a Judith vypadali skoro pobaveně. Trostani a Aurélie vypadaly odevzdaně.

"Co se děje?" zeptala se Vannifar.

"Už jsme tady," řekl Ezrim. "Jsme tady, chceme, aby to skončilo, a tito lidé dostali za úkol a oprávnění to vyšetřit. Chci slyšet, co na to řekne můj detektiv."

"Jsem naživu, ale jeden z mých vynálezců není," řekl Ral. "Izzet to dovoluje."

"Azorius nestojí v cestě spravedlnosti," řekla Lavinie. "My to také dovolujeme."

Vůdci gild se jeden po druhém přidávali k souhlasu, až si Kaya uvědomila, že se na ni Ezrim dívá. Zvedla ruce nad hlavu. "Hej, já už Syndikátu nevelím!"

"Teysa neměla jmenovaného zástupce, a protože se ještě nevrátila ze záhrobí, aby vyjádřila své přání ve věci nástupnictví, nemáme nikoho, kdo by promluvil za gildu, pokud odmítnete," přerušily dlouhé mlčení Trostani. "Guildpact vám dovoluje souhlasit za Orzhov."

Bylo by hezké, kdyby se Niv-Mizzet, který ztělesňoval nový Guildpact, mohl objevit, zatímco jeho lidé umírali. Kaya si povzdechla, než kysele řekla: "Tak dobře. Chci, aby to skončilo. Máte souhlas Syndikátu."

"A rodu Dimir, jestli na tom záleží," dodala Etrata.

"A protože Roj neposlal svého zástupce—"

"Ale ano," řekla Izoni a vystoupila ze stínů. "Golgari to schvalují."

Pokud byl Proft překvapen jejím vzhledem, odvedl obdivuhodnou práci, když to nedal najevo. "Takže se shodneme?" zeptal se s klidem v hlase.

"Ne," řekl Krenko. "Nechci tady zůstat sám s nějakým záhadným vrahem, zatímco vy budete vyslýchat někoho jiného. Spousta lidí má důvod, proč mě chtějí mrtvého. Tohle jim to jenom usnadňuje."

"Bude přítomen agent Kellan i kapitán Ezrim," řekl Proft. "Tady budeš ve větším bezpečí, než doma."

"Což o bezpečí jeho domova říká dost," protáhla Judith a vypadala čím dál pobaveněji.

"Bez ohledu na to, že mám nyní svolení pokračovat, zahájím rozhovory s naší paní sférochodkyní." Proft se obrátil ke Kaye. "Mohla bys mě doprovodit?"

"Nemůžu po nikom chtít, aby dělal to, co sama odmítám," řekla. "Tolsimire? Je tu nějaké místo, kde bychom si mohli promluvit v soukromí?"

"Samozřejmě," řekl Tolsimir. "Selesnya se stará o své hosty."

Došel ke dveřím, otevřel je a pokynul dvojici, aby ho následovala do haly, kde je vedl k menším dveřím.

"To bude ideální," řekl Proft. "Děkuji."

"Konkláve vám rádo pomůže s vyšetřováním," řekl, otočil se a opustil je.

Místnost, do které je zavedli, byla malá a poněkud ošuntělá, plná nábytku, který byl pravděpodobně přemístěn odjinud z panského sídla, opotřebován do posledního použití, než bude sešrotován nebo recyklován do něčeho jiného. "Nepřijde někomu jinému divné, že se Vitu-Ghazi rozhodl, že během svého uzdravení bude… luxusním domem?" zeptala se Kaya, která si sedla. "Čekala bych něco většího."

Proft vydal nezávazný zvuk, když se usadil naproti ní a složil ruce do klína. Kaya si upravila polohu, uvelebila se a čekala, až něco řekne. Proft nezvykle mlčel. Kaya zamrkala a udělala totéž.

Ticho se mezi nimi táhlo, prodlužovalo se a viselo ve vzduchu jako nezodpovězená otázka. Kaya se zavrtěla. Proft se nehýbal, zůstával dokonale nehybný jako mrtvola.

Při tom srovnání jí v paměti bleskly Teysiny otevřené, nevidoucí oči a Kaya ztuhla. "Co to děláme?" zeptala se ostrým hlasem.

"Čekáme," odpověděl Proft.

"Čekáme na co?"

Než Proft stačil odpovědět, něco se pohnulo po stěně po Kayině levici. Už napjatá z dlouhého mlčení se od něj odtáhla a automaticky zaujala bojový postoj s jednou rukou na dýce u pasu. Ukázalo se, že se jedná o bílý, červovitý kořen, který se odkrývá ze vzoru na tapetě a ve spirále se stáčí do silnější základny.

Ta se zvětšovala a zvětšovala, až se z ní stalo poupě barvy modřiny. Začalo se otevírat, okvětní lístky se roztahovaly do šířky a na půl úderu srdce to vypadalo, jako by se květina nadechovala.

Proft přitiskl na květinu důkazní sklenici právě ve chvíli, kdy začala vypouštět obláček žlutošedého prachu. Pyl nebo nějaké spóry.

"Byla bys tak laskava?" zeptal se a volnou rukou ukázal na její dýku.

Kaya zamrkala, vstala, vytáhla dýku, naklonila se, aby ji zasunula pod okraj nádoby, a hladce odřízla celou květinu ze zdi do čekající nádoby. Proft se opřel v křesle a zaklapl víko sklenice. Sklo zalil záblesk modrobílé energie, který ho nakonec identifikoval jako ruční sběrnou kapsli. Její obsah zůstane ve stázi, dokud nebude potřeba.

Proft vstal. "Jak jsem doufal, tady jsme skončili," řekl a zdvořile kývl na Kayu. "Děkuji ti za pomoc a za pomoc při pomstě tvé přítelkyně."

Naprosto zmatená Kaya ho následovala zpátky do haly. "Nechtěl byste mi říct, co to mělo znamenat?"

"Mám v plánu říct všem, o co šlo. Kdo spáchal tyto hrozné zločiny, proč jsou Etrata a všichni ostatní obvinění podle zákona Ravnicy nevinní a jak můžeme tuto strašlivou kapitolu dějin našeho města dovést do konce." Vrhl na ni upjatý úsměv. "Snad bys nepřipravila těžce pracujícího detektiva o příležitost se přede všemi naparovat, že ne?"

"Jen v případě, že to vysvětlíte."

"Věř mi, že po ničem netoužím víc," řekl Proft a otevřel dveře do soukromé pracovny Trostani.

Uvnitř se toho moc nezměnilo. Kellan seděl na židli, kterou Kaya uvolnila, a když se vrátila, rychle vstal a pokynul jí, aby se k němu připojila.

"Přišla jsem o něco?" zeptala se.

"Lavinie a Krenko se trochu pohádali. Řekl, že Senát dělá z jeho tvrďáků gentlemany, a řekl jí, aby znovu zatkla Etratu, kdyby chtěla udělat něco užitečného; Aurélie mu připomněla, že Etrata je známý zabiják; pak se vrátil se do svého kouta," řekl Kellan poslušně. "Jo, a ta Miss Masakr kousla Yaruse. Kromě toho nic. Co se stalo s Proftem?"

"Představení za chvíli začne," odpověděla. "Ticho. Chci slyšet, co nám neřekl."

Kellan ztichl, když seděla, a dívali se, jak Proft kráčí doprostřed místnosti. Zvedl sklenici a otočil se, aby si ji každý mohl prohlédnout, než ji teatrálně položil doprostřed malého kulatého stolu s občerstvením. "Určitě se ještě všichni divíte, proč jsem si vyžádal, aby vás sem dnes tito skvělí zástupci Agentury zavolali," řekl.

"Mě spíš zajímá, proč jsi běhal po městě s uprchlicí," řekla Aurélie.

"Mám stejnou otázku," řekla Lavinie. "A jak se dostala z naší vazby? Ty zámky mají být zabezpečené."

Proft to ignoroval a pokračoval ve své prezentaci. "Máme několik podezřelých ve věci několika vražd. Zegany z kartelu Simic, Teysy z Orzhovského syndikátu, Kyloxe z Izzetské ligy." Pohlédl na Rala. "Omlouvám se za ztrátu jednoho z vašich. Další pokus byl o život vojevůdkyně Aurélie z Boroské legie — ale útok na ni měl jistou podobnost s útokem na Zeganu. V obou případech byl jako útočník označen známý gildovní vrah, jehož vztahy se zbytkem Ravnice byly napjaté, a v obou případech si údajný vrah na incident vůbec nevzpomínal."

"Nebo si to aspoň chtějí myslet," řekla Aurélie.

"Proč by byl Dimirský vrah tak nápadný a tak snadno dopaden? A jak by pak mohla oklamat kruh pravdy, aniž by měla čas se připravit?" ptal se Proft. "Čemu lze snáze uvěřit? Tomu, že říká pravdu, nebo že celý náš systém spravedlnosti je jaksi omylný?"

"Já vím, čemu bych dal přednost," řekl Ral.

"Pokračuj," řekl Ezrim.

Proft na něj kývl. "Byl jsem informován o útěku gruulského boha v ústředí Agentury — útěk, k němuž došlo, když se primární vyšetřovací tým blížil k řadě odpovědí, které je mohly dovést na stopu vraha. Yarus neměl prostředky, jak Anzraga propustit."

"Udělal bych to mnohem dřív, kdybych to uměl," řekl Yarus.

"To ano," přikývl Proft. "Aby byl gruulský bůh osvobozen, musel se někdo dostat ke skříňce s důkazy. Někdo s prověrkou a schopností otevřít velmi přísně zabezpečené zámky. Když jsem se díval na jednotlivé dílky skládačky, uvědomil jsem si, že důležité není místo činu — důležité je to poslední místo, které si každý z našich vrahů pamatoval, že byl, než k události došlo. Krenko byl napaden někým bez motivace k vraždě, kdo šel do květinářství, než se vrátil domů. Etrata byla ve svých soukromých komnatách, na místě, kde se cítila bezpečně, když uvolnila svou ostražitost. Podle Kayi si vrah Teysy nepamatoval nic mezi tím, když šel osmým okrskem na pochůzku a pak zjistil, že je celý od krve gildovní paní Karlov. Společným jmenovatelem je ztráta paměti. Nemůže to být něco tak jednoduchého jako rána do hlavy nebo normální opilost. Dokázal bych přijmout a uznat, že školený dimirský vrah dokáže ovládnout svou vlastní mysl natolik, aby zakryl vzpomínku na vraždu, ale několik netrénovaných civilních vrahů? Ne."

"Trvá vám vždycky tak dlouho, než se dostanete k věci?" zeptala se Judith.

"Ach, Judith," řekl Proft a otočil se k ní. "Přemýšlel jsem, jak dlouho mi dovolíš, abych tě z této diskuse vynechal. Pořád se zoufale snažíš házet vinu na svého vlastního paruna. Obdivuhodné, nebýt toho, že tvé ambice umožnily, aby skutečný strůjce těchto vražd pokračoval bez překážek. Rakdos za to není o nic zodpovědnější než já."

"Aha, takže teď přiznáváš vinu?" Judith si prohlížela nehty.

Proft se obrátil zpět k Ezrimovi. "Když mi Etrata vysvětlila svůj nedostatek paměti, uvědomil jsem si, že podle práva Ravnicy není vinna. Ovládání mysli není nikdy použito proti osobě manipulované takovým způsobem. Doprovodil jsem ji do její skrýše, kde jsem našel podivný prášek. Izoni z Golgari ji na mou žádost zkoumala a byla schopna ověřit, že je sice přírodního původu, ale nepochází z žádné květiny ani houby, která by na Ravnice přirozeně rostla. Izoni sama vznesla otázku phyrexijského původu, kterou jsem byl nucen zvážit, protože by to mnohé vysvětlovalo — ale nedokáže vysvětlit jiné věci. Přemýšlel jsem dál a začala se rozvíjet teorie, která byla jen posílena informacemi, které Kaya a agent Kellan dokázali shromáždit a o které se se mnou velkoryse podělili. Přesto jsem potřeboval důkaz, který mi Kaya právě pomohla získat. Tuhle květinu." Znovu zvedl sklenici a podržel ji tak, aby všichni upoutali pozornost na správném místě.

"Tato květina není phyrexijského původu. Nesdílí žádný z atributů jejich strašlivých výtvorů, a i když věřím, že má nepřirozený původ, teď, když existuje, je to zcela přirozená věc, která nás může trápit léta, pokud úspěšně zakoření a rozšíří se. Věděl jsem, že když sem přijdu a prohlásím, že jsem na prahu odhalení záhady, udělám ze sebe terč a náš vrah nebude mít jinou možnost, než se mě okamžitě pokusit zlikvidovat. Jsou odkázáni na utajení, aby mohli pokračovat ve své strašné práci. Oznámit svůj záměr udělat s vámi rozhovor byla lest. Tím, že jsem si na první rozhovor vybral slavného mezisférového zabijáka, se mu naskytla perfektní příležitost udeřit. Kdo jiný by mě mohl zabít a utéct z místa činu, jen aby se za své činy styděla tak, že se na Ravnicu už nikdy nevrátí?"

Odmlčel se, aby se nadechl, a nechal okamžik dramaticky prodloužit, než pokračoval: "Prostou logikou víme, že ta látka má svá omezení. Může být použita pouze k rozvrácení vůle jednoho jedince, a to pouze jednou. Jinak by se náš vrah Etraty určitě znovu zmocnil. Je to známá vražedkyně, která už je do případu zapletená, a kdyby ji našli, jak se krčí nad mým tělem…"

"Jako by se stalo," utrousila Etrata.

"—byli by ji bez ptaní odsoudili. Ale když jsem byl napaden v její přítomnosti, byl to jiný vrah, najatý obyčejnějšími prostředky. Byl jsem si tak plně jist, že Etrata, o níž je známo, že už jednou byla postižena, bude schopna ochránit vás ostatní, zatímco budu čekat, až se náš vrah pokusí zmocnit Kayi a nasměrovat ji mým směrem." Proft se obrátil k Tolsimirovi a uctivě přikývl. "Jen jedna gilda má botanické schopnosti k tomu, aby něco takového stvořila, a zároveň takový respekt k rovnováze v přirodě, aby její účinky byly omezeny rozsahem. Toto je výtvor Konkláve. Náš vrah je členem Selesnye. Jakmile přijmeme tuto jednoduchou realitu, všechno ostatní začne zapadat."

"Kořeny Vitu-Ghazi se rozšířily po celém městě. Žádná puklina, žádná stoka, žádný roh není ukryt před velkým stromem. Je to dokonalý mechanismus, jak doručit něco tak přirozeného a nevtíravého jako květina kamkoliv na Ravnicu. Rychle rostou, získávají kontrolu nad svými oběťmi na dost dlouho, aby umožnily skutečnému strůjci těchto vražd uskutečnit jejich plány, a pak chřadnou, mizí, jsou nevystopovatelné. Podařilo se jim dokonce vypěstovat jednu ze svých květin uvnitř ústředí Agentury a přinutili jednoho z našich agentů, aby Anzraga uvolnil ze skříňky s důkazy, což se mi podařilo ověřit tím, že jsem požádal jednoho ze svých kontaktů, aby zkontroloval oblast kvůli stopám pylu. Cokoliv, co udrží pozornost stranou od Selesnye a donutí nás obviňovat se navzájem."

Proft se zastavil a stále se díval na Trostani. Neřekly nic, jen se dál dívaly, výrazy na jejích třech tvářích ale byly úplně mimo. Ses zuřivě zírala s přivřenýma očima. Cim byla naproti tomu vykulená a zděšená. Oba vypadala téměř vyrovnaně, jako by situaci vůbec nevnímala.

"To nemyslíš vážně," řekla Aurélie.

"Ovládání mysli by zbavilo útočníky jejich činů, ale můžeme opravdu věřit Golgari, že nám poskytli přesné informace?"

"Nechal jsi nás samotné s nájemným vrahem, protože sis myslel, že budeme v bezpečí?" zeptal se Krenko. "Říkáš, že Vitu-Ghazi byl používán k protlačování těchto květin městem, takže jste nás přivedl do Vitu-Ghazi. Ty musíš být fakt génius, kamaráde."

"Musel jsem, pokud jsem chtěl dát našemu vrahovi dostatečnou volnost, abych ho vylákal ven." Proft se obrátil k Lavinii. "Jelikož byla Etrata bezdůvodně zatčena, nespáchal jsem žádný zločin, když jsem ji propustil, aby mi pomáhala. Jsme dohodnuti?"

"Vyřídit papíry potrvá měsíce a nejsem z toho nadšená, ale ano, jsme dohodnuti," řekla Lavinie.

"Pak už jen zbývá, aby náš vrah předstoupil a čelil trestu."

"Byl jsem to já," řekl Tolsimir a poodstoupil od zdi, o kterou se opíral. "Poslal jsem své nejvěrnější, aby se utkali s lokaji z Agentury poté, co sem přišli konzultovat Guildpact. Nechtěl jsem riskovat, že na sférochodkyni vyprší účinek rostliny dřív, než stihne zabít toho druhého."

"Je od tebe šlechetné, že se snažíš vzít břímě viny na sebe, ale tohle jsi neudělal," řekl Proft. "Bohužel ti chybí schopnosti. A ti útočníci byli 'vaši' nejvěrnější jen v tom smyslu, že sdílíte jejich oddanost věci. Ta rostlina, kterou spolkli a přeměnili se v mech, byla daleko za tvými možnostmi. Vidím, jak ti z kapsy saka vyčnívá list stejné rostliny. Přišel jsi sem připravený přinést nejvyšší oběť v zájmu ochrany skutečného vraha."

Proft se znovu otočil, tentokrát k Trostani, a uctivě sklonil hlavu. "Chcete jim to říct vy, nebo to mám udělat já?" zeptal se.

"Co nám mají říct?" zeptala se Vannifar.

"Ach, že oni jsou vrah, samozřejmě." Proft se otočil čelem ke zbytku místnosti a rozzářil se jako člověk, kterému konečně dovolili udělat jedinou věc, která mu přinesla opravdové uspokojení. "Copak jste mě nikdo neposlouchal? Tohle všechno udělaly Trostani. Byly za tím celou dobu."

Autor: Seanan McGuire
Překlad: Honza Charvát