Vraždy na panství Karlovů [#03] Stíny lítosti

Autor: Seanan McGuire • Překlad: Honza Charvát
Zdroj: Murders at Karlov Manor │ Episode 3: Shadows of Regret

Tím celý večírek prakticky skončil.

Odsunutí Etraty z pozemků panství trvalo jen chvilku, ale dost dlouho na to, aby všichni viděli, co se děje; dost dlouho na to, aby se několik členů Selesnyjského konkláve přiblížilo k Teyse, téměř šílení potřebou dát jasně najevo, že Etrata není s nimi, že ji nepropašovali na večírek, že to nebyla jejich práce, že byli zrazeni stejně jako kdokoliv jiný! Ne snad tolik jako Zegana, kterou už nikdy nikdo nezradí, ale stejně jako Teysa, stejně jako Agentura, stejně jako každý jiný, kdo je ve všem čistý a nevinný.

Teysiny kouzelné ochrany měly každého odradit od odchodu: panství Karlovů sice nebylo sídlem moci Orzhovu, ale bylo sídlem moci Teysy, a tady bylo její slovo absolutním zákonem. Když ji však azorijští mágové, kteří popadli Etratu, odvedli k bráně a vytáhli ji ven, nic je nezastavilo; nikdo jiný z rodu Dimir zřejmě její propuštění nepožadoval.

Stejně jako při běhu do šatny by Kaya přísahala, že Teysa nikde poblíž není. Klepání vycházkové hole o kameny na nádvoří bylo jediným varováním, které měla, že se mýlí, a kdyby nebyla tak naladěná na ten zvuk, přehlédla by ho pod sílícím hlukem hlasů. Všichni chtěli vědět, co se stalo. Všichni chtěli vědět, proč dimirský vrah zavedl Teysinu přítelkyni-sférochodkyni na veselou honičku při něčem, co mělo být oslavou, oblečený jako člen Selesnyjského konkláve, nic víc! A do toho všeho se ještě přimíchala ta směšná Proftova magie! Jen několik členů Agentury ho předtím vidělo v akci, a i když se tiše pyšnili tím, jak elegantně ho na daný úkol použil, přítomní Azoriané vypadali spíš otráveně než cokoli jiného.

Kaya se domnívala, že to není žádné velké překvapení. Proft byl přece jedním z nich, než se rozhodl odejít a uplatnit svůj talent u Agentury, a jestli něco věděla o gildách, pak to, že neradi přicházejí o zdroje. Zvlášť v těchto dnech, kdy se každý drží jen tak tak.

Kaya odolala nutkání pohlédnout na Teysu, která se postavila po Kayině pravici a těžce se opírala o hůl. Večer jí vzal hodně sil.

"Nechala jsi je odejít," řekla Kaya.

"Následuješ naše kolegy z Agentury v oblasti vyšetřovacího umění?" zeptala se Teysa. "Připadalo mi politicky nevhodné uvěznit členy jiné gildy, když zatýkali vraha. Jsou to mé magické ochrany. Můžu je otevřít, komu budu chtít. Otevřela bych je i tobě, kdybys mě chtěla následovat."

"Nemůžeš mě tu držet bez mého souhlasu."

"Ne. Asi jsem nikdy nemohla, že? Z nás všech zůstáváš tím, kdo může prostě… odejít, kdykoliv se ti zachce." Teysin výraz zvážněl.

Kaye se podařilo neuhnout. Teyse se nějak podařilo vyvolat stíny Jace a Vrasky, dalších dvou lidí, kteří odešli z Ravnicy, aniž by se o nich zmínila jménem. Ti dva, co se nevrátili.

Dva, kteří by to nikdy neudělali.

Co tu vlastně dělala? Už sem nepatřila. Možná by to řekla, ale Teysa se na ni podívala zpříma, v očích srdceryvné stíny, a řekla: "Jsem ti vděčná, že jsi zůstala."

"Slíbila jsem to," řekl Kaya a odvrátila zrak. "Jak se má Vannifar?"

"Je otřesená, ale zotavuje se," řekla Teysa. "Momentálně se přesouvá od zármutku k pobouření. Nechtěla bych být tím, kdo to udělal. Pravděpodobně zjistí, že se na ně zřítila celá tíha Simicu, a není nikdo, kdo by mohl Vannifařin hněv utišit. Ona a Zegana bojovaly o budoucnost Simicu sice každá jinak, ale svým způsobem to byly sestry. Byla tam hluboká pouta loajality a náklonnosti. Vannifar nedovolí, aby to zůstalo bez odpovědi."

"Ne, nedovedu si představit, že by to udělala. O čem jsi se mnou chtěla mluvit předtím?"

Teysa zaváhala a pohlédla na okolostojící hosty, kteří se kolem nich motali, i když se shlukli do skupin a začali se sunout k východům. Někteří mířili k panství, jiní k branám, podle toho, jestli uvnitř něco nechali, a Kaya se přistihla, že přemýšlí, poněkud zbytečně, co má Agentura v úmyslu udělat s kabáty, které zůstaly pod Zeganiným tělem.

Proft, který stál opodál a pozoroval celou tuto interakci děsivě bystrýma očima, měl zřejmě stejnou myšlenku. Narovnal se a spěchal zpátky k panství, zatímco Teysa a Kaya zůstaly v řídnoucím davu samy.

"Do rána budou zprávy všude," řekla Teysa hořce. "'Přijďte oslavit, jak skvělou práci odvádějí gildy, když nás všechny chrání, a sledujte, jak neochránily jednoho ze svých.'"

"Jsem si jistá, že lidé pochopí, že to nebyla tvoje chyba," řekla Kaya.

Teysa po ní střelila ostrým pohledem. "Sama tomu nevěříš."

Ano. Nevěřila. Přesto měla naději. Doufala, že se rány z války zahojí; doufala, že se rány zahojí i samotné Ravnice. Roztržená zjizvená tkáň se někdy mohla zahojit do něčeho čistšího, než bylo počáteční zranění, pokud byly příhodné podmínky. Možná byly podmínky správné.

"Předtím, na balkoně, jsi mi chtěla něco říct," řekla Kaya. "Můžeš mi to říct teď?"

Teysa si povzdechla. "Zůstaň dost dlouho, než se ta zpráva roznese, a dohlédni na to, aby nás vlny všechny nesmyly, a já tě zavolám," řekla. "Chci ti to říct, opravdu chci, jen… teď na to není čas."

Kaya se na ni pozorně podívala. Vypadala upřímně. Teysa byla rozená politička, ale i politici mohou mít slabou chvilku.

"Tři dny," řekla nakonec. "Pak, když mě nezavoláš, přijdu sama."

"Platí," řekla Teysa.

Tři dny plynuly. Kaya se vrátila do svého pronajatého pokoje, odmítla Teysinu nabídku pokoje pro hosty na panství a Teysa, možná srozuměna s tím, že naléhání v tomto směru by byl jen dobrý způsob, jak přimět Kayu opustit sféru, na to nijak netlačila. Během dne se potulovala po ulicích, vychutnávala známé chutě jídla z ravnických ulic a silné kávy s příměsí smetany a levandulového medu a naslouchala lidem, kteří ji neznali natolik, aby v její přítomnosti raději mlčeli.

V ulicích vířily drby, hořké, svíjející se věci se zuby, které praskají a koušou. Na večírku Orzhovu prý došlo ke krádeži; nějaký člen gildy přišel o vzácné dědictví a bude zuřit, dokud ho nebude možné získat zpět. Došlo ke zradě. Byla odhalena jedna aféra. Na pozemcích panství Karlovů se zřejmě staly nejrůznější zločiny, a protože byla přítomna Agentura i Azorius, o obou skupinách se mluvilo s neobyčejným opovržením.

Každý, o kom se vědělo, že se zúčastnil, se přesunul do centra hurikánu lichotek a sladkých žádostí o další informace. Většina lidí, kterým se nedostávalo pravdivých drbů, o které by se podělili, si vymýšlela další a další bizarní příběhy, protože věděli, že není nikdo, kdo by jim mohl odporovat. Kaya je všechny vyslechla, zamračila se a neřekla nic. Čím méně pozornosti teď upoutá, tím lépe.

Protože nemluvili jen o večírku, i když to byl poslední slavný skandál a poněkud méně syrový než válečné rány. Mluvili o phyrexijské invazi a o tom, jak je sférochodci všechny zklamali. Po letech strávených v bezpečí s vědomím, že průměrný člověk neví, co je sférochodec, a tudíž na ně nemůže mít názor, se Kaya ocitla tváří v tvář realitě, kde to všichni vědí a téměř všichni je nemusí.

Bylo to natolik nepříjemné, že se jí skoro ulevilo, když ji ráno třetího dne přišel hledat posel z Agentury. Nacházela se v malé kavárničce a poslouchala ranní zprávy. Slovo "vražda" se konečně začalo šířit. To spolu s nezvyklým nedostatkem členů Simicu přitahovalo pozornost a odvádělo drby od jejich neutuchající diskuse o válce.

"Paní?" ozval se posel, zastavil se pár kroků od ní a doslova se rozechvěl, jak čekal na potvrzení.

Kaya si dopřála ještě jeden doušek kávy, než se k němu otočila a zamrkala, když uviděla jeho tvář. "Agent… Kellan? Proč poslali tebe?"

"Čekala jste, že agentura někoho pošle?" zeptal se Kellan a vážně zamrkal.

"Myslela jsem si to, tak jsem zůstala tam, kde by mě snadno našli," řekla Kaya. Vstala a lítostivě za sebou nechala nedopitou kávu. "Předpokládám, že detektiv Proft by se mnou rád mluvil o tom, co se stalo?"

Až příliš dobře věděla, kolik uší se zvedne a otočí se jejím směrem, jejich majitele upoutá zmínka o Agentuře a doufá, že se jim podaří zachytit nějaký šťavnatý útržek informací.

"Vlastně ne," řekl Kellan. "Moc se nesvěřuje jiným lidem, když nemusí. Ne, chce s vámi mluvit velitel."

Kaya se zarazila, než vyhrkla: "Ezrim?" Ať si klevetníci ještě chvíli lámou hlavu. Místo toho přikývla a pokynula Kellanovi, aby ji následoval ven.

Jakmile byli na ulici a trochu méně nápadný terč pro všetečné, zeptala se: "Proč jsi přišel sám? Zrovna tě vyznamenali za tvou službu; obyčejného poslíčka přece dělat nemusíš."

"Och," řekl Kellan, "já je požádal, aby mě poslali."

"Cože? Proč?"

"Chtěl jsem s vámi mluvit."

Kaya zamrkala, protože si nebyla jistá, jak na to má reagovat. Kellan vykročil k ústředí Agentury a ona ho automaticky následovala, stále se snažila zpracovat své myšlenky.

"Proč?" zeptala se nakonec.

"Četl jsem váš spis. Vy nejste odsud." Mávl rukou a ukázal na město kolem nich. "Myslím Ravnicu. Přišla jste odněkud mnohem dál."

"Víš, že se smí říkat sférochodec. Není to špatné slovo," řekla Kaya.

Kellan se zatvářil rozpačitě. "Promiňte. Ano. Jste sférochodec. A můj otec taky. Doufal jsem, že byste mohla… napadlo mě, jestli nevíte, kde je."

Kaya se zastavila. Kellan pokračoval ještě několik kroků, než si toho všiml a otočil se k ní.

"Co?" zeptal se.

"Tvůj otec je — kdo je tvůj otec?" Prosím, ať neřekne jméno, které znám, dodala v duchu. Prosím, jestli v Mlžných Věčnostech zbylo nějaké milosrdenství, ať nejmenuje někoho z mrtvých.

"Jmenuje se Oko," řekl. "Je jeden z fae."

Takže cizinec. "Promiň. Neznám ho."

Viděla v jeho očích zklamání, i když ji zaplavila úleva.

"Jste druhý sférochodec, se kterým jsem mluvil a který to řekl. Myslel jsem si — no, Agentura má všechny možné informace. Myslel jsem, že by mohli něco vědět, pokud tudy někdy prošel."

"A nic?"

Kellan jen zavrtěl hlavou. "Systém evidence je… komplikovaný."

"Tak hledej dál, ano, chlapče? A jestli na něj někdy narazím, řeknu mu, že se ho snažíš najít," řekla Kaya.

Kellan se na ni křehce, úkosem usmál. "Děkuji," řekl. "To pro mě znamená hodně."

Před nimi se tyčil vznášející se hranatý tvar sídla Agentury. Ze základny se valily proudy vody a padaly do kanálů, které byly navrženy tak, aby je zachytily dřív, než zaplaví ulice. Okolo stáli v pohotovosti oři Agentury a odnášeli agenty nahoru a dolů. Kellan provedl Kayu frontou až ke dveřím a kolem bezpečnostní kontroly, doprovodil ji chodbou do Ezrimovy kanceláře, než řekl: "Uvidíme se, až skončíte s velitelem," a nechal ji samotnou.

Kaya zaváhala a podívala se na zavřené dveře. Čekáním by se to nezrychlilo, a tak opatrně zvedla ruku a zaklepala.

"Vstupte," zaduněl zevnitř Ezrim.

Kaya se zhluboka nadechla a prošla dveřmi, aniž by se obtěžovala je otevřít.

Ezrimova kancelář byla navržena s ohledem na jeho všudypřítomného společníka. Kromě masivního psacího stolu a několika tradičních židlí pro návštěvníky se zadní třetina prostoru proměnila v cosi blízko stáji, sláma ležela na podlaze pod hromadou polštářů, která tvořila jakousi lenošku. Ne že by se Ezrim zrovna povaloval; velký archon seděl na hřbetě svého oře, otočený čelem ke stolu a třídil hromadu papírů. Kaya si s malým úlekem uvědomila, že neví, zda jsou ravničtí archoni jedinou spojenou bytostí, nebo dvojicí jedinců, kteří se prostě z jakéhokoli důvodu rozhodli nikdy nebýt od sebe. Nikdy neviděla Ezrima sesednout, ani žádného jiného archona Ravnicy sraženého v boji z jejich ořů. Kdyby byli jedno stvoření, byla by tato místnost symbolem praktické nutnosti, nikoli ohleduplnosti.

"Volal jste mě, pane?" zeptala se, založila ruce za zády a postavila se do pozoru.

"Ano," řekl Ezrim, než zmlkl. Kaya v nastalém tichu poznala výzvu, aby něco řekla, a tak se trochu napřímila a neřekla vůbec nic. Ráda přišla, když ji zavolali, ale to neznamenalo, že pracuje pro Ezrima. Technicky mu nic nedlužila. Kdyby chtěl, aby mluvila, mohl by se jí na něco zeptat.

Když uběhlo dost času, aby se ticho znepokojilo, Ezrim si odkašlal a řekl: "Vy nejste členem Agentury."

"Ne, pane."

"Ale jste známá řešitelka problémů. Orzhov vždy mluvil velmi pochvalně o vašich schopnostech řešit problémy."

Nějak pochybovala o "vždy" v té větě. Kaya se slabě usmála a řekla: "Děkuji, pane."

"Vzhledem k vašemu postavení bývalé gildovní paní vás budou gildy v této situaci vnímat jako do značné míry neutrální. Nepoznala jste zášť ani proti kartelu Simic, ani proti rodu Dimir."

"Ne, pane. S oběma gildami vycházím poměrně dobře."

"Teysa nás oba pozvala na tu oslavu, aby se nám pokusila propůjčit legitimitu, kterou nám mohla nabídnout. Já jako šéf Agentury a vy jako bývalá gildovní paní… a sférochodec. Uvědomujete si, že váš druh není v současnosti na Ravnice příliš oceňován. Myslím, že i gildovní pán Zarek se v poslední době setkal s problémy."

"Jsem si toho vědoma, pane," řekla Kaya.

"Byl bych rád, kdybyste se ujala vedení tohoto vyšetřování. Měla byste přístup ke všem zdrojům, které potřebujete, včetně mého personálu, a věřím, že budete potřebovat nějakou páku, abyste detektiva Profta z případu odstranila. Nepustí se záhady, jakmile nějaká vzbudí jeho zájem. I když byla vražedkyně Etrata zadržena, stále nevíme, kdo vraždu nařídil ani proč, a ona stále trvá na tom, že si na čin nepamatuje."

Kaya mlčela. Pro jednou Ezrim nedovolil, aby se pauza protáhla.

"Předpokládá se vaše neutralita. Vaše účast by mohla pomoci očistit veřejné mínění o sférochodcích, kteří nás nedokázali zachránit, když jsme je nejvíc potřebovali."

"Ne."

"Promiňte, cože?"

"Ne. Je to holá věta a vy víte, co znamená. Ne, s tím vám nepomůžu. Už jsem udělala víc než dost. Děkuji vám za vaši starost o mou pověst." Otočila se na patě a odkráčela z kanceláře, aniž by otevřela dveře. Ezrim jí zpátky nezavolal.

Kellan byl pryč, pravděpodobně někde jinde v budově, kde vykonával svou skutečnou práci, ale měla pocit, jako by se na ni upíralo každé druhé oko v Agentuře, když zvedla bradu a odcházela chodbou ke dveřím, zanechávajíc za sebou ticho a nechtěné žádosti.

Čím dřív z Ravnicy vypadne, tím líp.

Agentura byla založena, aby vyšetřovala zločiny, aniž by zaujatost členů gild jejich objevy zkompromitovala. Kriminálníci, ať už prokázaní nebo silně podezřelí, byli vzati do vazby Azoriusu a byli drženi za vhodných podmínek.

Proft stál a čekal, až Azorius strážící dveře dokončí kontrolu dokladů a nechá ho projít, a nemohl si pomoci, aby nelitoval let, které strávil tím, že dělal přesně totéž.

"Zdá se, že je všechno v pořádku," řekl konečně právmág. Proftovy papíry si prohlédly tři nezávislé bezpečnostní týmy, žádný z nich nenašel žádné problémy. Alespoň tenhle byl v gildě příliš nový, než aby si Profta pamatoval. Lidé, kteří si ho pamatovali jako Azoriana, bývali ještě nesnesitelnější, když byli konfrontováni s tím, co viděli, když je prosil o přístup. "Můžete jít dovnitř."

Po mágových slovech se dveře odemkly, Proft přikývl a vzal si zpět své papíry. "Skvělý výkon služby," řekl a snažil se ovládnout tón, když vstoupil do poslední místnosti mezi sebou a cílem.

Etratina cela byla jediná, která byla v tomto bloku obsazena, takže byla zcela izolována, až na své strážce, z nichž žádný je pravděpodobně nebude rušit v hovoru. Vzhlédla, když se přiblížil Proft, a opustila cosi, co vypadalo jako uchvácené pozorování pavouka, který si razil cestu po zdi.

"Pohlcena pocitem bližního?" zeptal se.

"Nejsme si vůbec podobní, pavouk a já," řekla. "Může odejít, kdykoliv bude chtít. Nikdo ho netrestá za to, že se řídí svou povahou. Nikdo ho neuvězní. Dělá si, co chce, a vždycky bude."

"Dokud ho někdo nerozmáčkne."

"Asi ano. Přišel ses posmívat, co? Vítěz se raduje ze svého vítězství?"

"Obvykle chci," přiznal. "V minulosti mi to přinášelo potěšení, škodolibost. Škodolibost je jako sklenice bumbatu, kterou duše konzumuje, když uspěje. Ale tentokrát… je tu příliš mnoho věcí, které si stále nedokážu vysvětlit. Příliš mnoho drobných nesrovnalostí, příliš mnoho nezodpovězených otázek. Znám tvou pověst."

Etrata na něj zírala, zjevně zmatená náhlou změnou. "Tu zná mnoho lidí. Kam tím míříš?"

"Jde mi o to, že lidé, kteří o tobě vědí, mluví s velkým uznáním o tvých schopnostech. Údajně patříš k tomu nejlepšímu, co rod Dimir může nabídnout, jsi možná ta nejlepší z nejlepších. Prosím, kvůli mým neklidným myšlenkám, řekni mi, proč jsi se rozhodla zabít tak prominentní cíl takovým veřejným způsobem? Nemluvě o té teatrálnosti kolem vystavení těla. Měla jsi spoustu času spáchat vraždu a utéct, ale zůstala jste na pozemku ještě předtím, než byla spuštěna ochranná kouzla, která měla zabránit tvému odchodu. To není práce profesionála. Proč spáchat tak těžký zločin takovým způsobem a neuniknout, dokud to jde?"

Etrata se na něj bez mrknutí podívala. "To ale není to, co bys chtěl vědět, že ne?" Její tón byl mírný, slova ostrá jako kyselina a nemilosrdná. "Polož skutečnou otázku, detektive." Nějak se jí podařilo změnit jeho titul v urážku.

Proft se nenechal vyvést z míry. "Jak jsi během rozhovoru dokázala obelstít kruh pravdy? Pokud je kruh pravdy nespolehlivý, gildy to musí vědět."

"Ach, bojíš se, že ztratíš jeden ze svých nástrojů proti kriminálnímu podsvětí?" Etrata předstírala, že si utírá slzu. "Jak by Ravnica přežila bez tvých salonních triků?"

"Prosím."

Etrata se odmlčela, krátce zaskočená upřímností v jeho tónu.

Pokračoval. "Chytili tě. Nežádám tě, abys prozradila tajemství své gildy; nebudu mít nic společného s tvým procesem ani rozsudkem. Ale město už je teď téměř roztříštěné na kusy. Mezi jednotlivými gildami, a mezi gildami a občany se vytrácí důvěra. Musíme vědět, že kruhům pravdy — že alespoň něčemu v tomhle městě — se dá bezpodmínečně věřit."

Etrata odvrátila zrak.

Kaya se se sklopenou hlavou a svěšenými rameny vracela do svého pronajatého pokoje, nenáviděla pocit očí na své kůži, nenáviděla pocit izolace od města, které mělo být její, které jí tak dlouho patřilo. Bohové a příšery; byla připravena k odchodu. Tohle místo už nebylo jejím domovem. Možná to vůbec nikdy nebyl její domov.

Před nájemním domem stál kurýr v barvách Orzhovu, dost mladý na to, aby se mu tváře jen nepatrně začernaly strništěm, a při čekání se úzkostlivě rozhlížel. Když uviděl Kayu, rozzářil se a spěchal k ní, rychle a neohrabaně, až málem zakopl o vlastní nohy.

"Mistryně sférochodkyně," řekl, jakmile byl dost blízko, aby ji oslovil bez křiku.

I když sebou při oslovení v duchu trhla, Kaya usoudila, že to dává smysl. Už nebyla gildovní paní a běžné čestné hodnosti pro bývalou vůdkyni Orzhovu se na ni nevztahovaly, protože nebyla mrtvá. Oslovovat ji bez respektu by mohlo být chápáno jako hrubá urážka a vzhledem k tomu, že na Ravnice neměla žádnou jinou roli, kurýr použil tu, kterou znal. Byla to nejbezpečnější volba. Nemuselo se jí to líbit.

"Ano?" zeptala se.

"Gildovní paní Karlov si žádá vaši přítomnost na panství."

"Dneska jsem asi populární."

Kurýr na ni zmateně zamrkal. "Prosím?"

"Nic. Nevadí. Jen si vezmu něco ze svého pokoje. Dala ti pro mě nějaké další vzkazy?"

"Tohle," řekl, vytáhl z kapsy zapečetěný lístek a s malým spokojeným pokývnutím jí ho nabídl. Svou práci odvedl, a jakmile dopis převzala, mohl jít.

Kaya si vzala lístek, neporušila pečeť a zastrčila si ho za košili. "Doprovodíš mě?"

"Říkala, že cestu znáte."

"V tom měla pravdu." Další způsob, jak se vyhnout urážce. Byla tak unavená z ravnických způsobů. Až tady skončí, možná by mohla jít na chvíli na Kaldheim, kde se nikdo nebude bát, že někoho urazí, pokud to nebude pěstí do obličeje. Nebo na Innistrad. Daleko méně etikety a slušnosti. "No, díky, že jste mě našli tak rychle."

Vytáhla z kapsy minci a podala ji kurýrovi, který ji nenápadně zkontroloval, než ji nechal zmizet.

"Děkuji vám laskavě," řekl a napodobil minci, když zmizel v nedaleké uličce. Kaya zdráhavě potřásla hlavou, než vešla dovnitř. Potřebovala si převléct košili, než půjde na panství. Opět vychování, ale slušnost musí být dodržována. Když byla v soukromí svého pokoje, zlomila pečeť na Teysině vzkazu a otevřela ho.

Je čas na diskusi, kterou jsme nemohli vést během galavečera. Je mi líto, že to trvalo tak dlouho. Není pro mě bezpečné si něco zapisovat. Prosím, přijď hned. Přijď sama.
Díky, že jsi zůstala. Vím, že jsi to udělala kvůli mně, víc než kvůli Ravnice, a vážím si toho víc, než si dokážeš představit.
Tvá přítelkyně, i po tom všem,
Teysa

Teysin podpis byl ošklivě načmáraný. Kaya se zamračila, když schovávala vzkaz pod polštářem, rychle se převlékla a odešla. Je čas vyrazit na panství.

Je čas to dokončit.

Když spěchala ulicemi k panství Karlovů, nikdo ji nezastavil a ona zjistila, že brány už jsou pro ni odemčené, protože ochranná opatření byla upravena tak, aby jí umožnila projít. Procházka po příjezdové cestě jí připadala jako ta nejnesnesitelnější část, zbytečně dlouhá, určená jen k tomu, aby zapůsobila a zastrašila. Jako by to panství nebylo samo o sobě dostatečně působivé. Samotný živý plot by většinu zlodějů poslal na útěk a budova jako by se tyčila a sledovala každý její krok.

Kaya pokračovala dál do domu, který zůstal pro její příchod nezamčený. Rozhlédla se a napůl čekala, že na ni Teysa bude čekat, ale po druhé ženě ani po jejím personálu nebylo ani stopy. Panství bylo přízračně tiché, nikdo nepřicházel a nikdo nespěchal, aby ji ohlásil.

Kaya ucítila podivné sevření v žaludku a vydala se po schodech nahoru. Teysa by nechtěla mít toto setkání ani v jedné z veřejných částí domu, ani na balkoně; cokoli příliš důležitého, než aby se to dalo zapsat, by zůstalo v jejím soukromém bytě, v pokojích, které si rezervovala pro sebe. Měla tam salón, malý a elegantní, zařízený přesně pro tento typ schůzek. Kaya ji znala natolik dobře, že si byla jistá, že ji tam najde.

Podivné ticho a klid přetrvávaly, když procházela chodbou. Teysa musela personál poslat pryč ještě před touto schůzkou. Ať už musela probrat cokoli, nechtěla absolutně riskovat, že je někdo uslyší.

Dveře Teysina soukromého salónu byly pootevřené. Kaya k němu vykročila a na okamžik zaváhala, když ve vzduchu zachytila pach krve. Toto zaváhání bylo více než vyváženo rychlostí, s jakou se vrhla ke dveřím a do místnosti za nimi, kde se zastavila, rukou si zakryla ústa, aby zadržela výkřik, který cítila, jak se jí hromadí v hrudi, a prostě jen zírala.

Byla tam Teysa, rozvalená na podlaze vedle stolu, kde přijímala návštěvy. Čekala na Kayu, to bylo jasné. Oči měla stále otevřené, tupě zírala do stropu a z hrudi jí vyčnívala roztříštěná hůl, kluzká krví. Další krev jí potřísnila ruce, kde se snažila vytáhnout provizorní kopí, než vykrvácela.

Teysa byla pryč. Kaya, které hrozilo, že se jí podlomí kolena a pustí ji na podlahu, se vpotácela do místnosti a zamířila k tělu své přítelkyně. Smrt nebyla konec, ne pro Orzhov, ale Teysa, přes všechny své pletky s mrtvými, byla vždy jedním z nejživějších lidí, které Kaya znala. A to všechno teď skončilo. Další přítel je pryč. Další tělo k pohřbení.

Pod Kayinou nohou něco zapraskalo a zastavilo ji to. Sklopila oči. Jedna z elegantních soch panen, které Teysa vystavovala v salónu, byla při jakékoliv hádce, která se tu odehrála, převrácena a ležela rozbitá na kusy. Připadalo jí to jako znesvěcení Teysina prostoru, které mělo doprovázet znesvěcení jejího těla, a dívat se na ni jí připadalo snazší než dívat se na tělo své přítelkyně. Kaya poklekla a začala sbírat keramické střepy.

Mezi nepořádkem byl zakopán kus papíru. Kaya se zamračila, odložila to, co posbírala, a opatrně to zvedla, pak znovu ztuhla, hruď se jí svírala, jak se svět zužoval do jediného bodu. Slyšela, jak jí buší srdce v uších, jak se jí hrne krev jako zvuk vzdáleného moře, a nebýt Teysiných magických ochran, propadla by se přímo podlahou, jak v panice ztratila kontrolu nad svým fázováním.

Písmo patřilo jednoznačně Teyse. Kaya poznala drobnou šmouhu na konci každého řádku. Jazyk, nicméně…

Jazyk byl phyrexijský.

Kaya dýchala čím dál silněji, ruku křečovitě svírala lístek a pomačkávala ho. Nemohla odejít pryč. Teysa byla mrtvá, Teysa mohla pracovat s Phyrexií a ona teď nemůže odejít. Musí se vrátit k Ezrimovi. Musí mu říct, že do toho půjde.

Do takových věcí šla ostatně vždycky.

"Já to neudělala," řekla Etrata.

Proft se zamračil. "Ale když jsi byla vyslýchána v kruhu pravdy, řekla jsi, že jsi ji nezabila."

"Protože jsem to neudělala." Etrata zaklonila hlavu, až narazila do zdi. "Vplížila jsem se na večírek, protože rod Dimir potřeboval někoho, kdo by byl našima očima, a vypadalo to jako zábavný večer. Neměla jsem žádné cíle. Neměla jsem žádné úkoly. Měla jsem talíř taštiček plněných masem se sýrem navrchu. Vypadaly nádherně."

Proft vydal frustrovaný zvuk.

"Nestačila jsi je ani ochutnat? To je mi líto." Etrata se zřejmě rozhodla, že si s ním přestane hrát. Povzdechla si a řekla: "Jestli jsem ji zabila, tak si to nepamatuju. Nepřišla jsem tam nikoho zabít a hlavně, nezabíjím zadarmo."

"To rozhodně ne…" Proft se odmlčel a v hlavě mu vířily myšlenky.

Ravnický zákon zněl velmi jasně: pokud byla Etrata k činu přinucena magií nebo ovládnutím mysli, nebyla vinna o nic víc než nůž. Mohla být zbraní, ale nebyla vrahem. Případ zůstal otevřený. Záhada zůstala nevyřešena.

"Pomůžeš mi očistit své jméno?"

Etrata se na něj podívala. "Gildy potřebují obětního beránka. Mé jméno se nedá očistit."

"Přísahej, že mi pomůžeš," naléhal Proft.

"Tohle nespravíš."

"Jsem Alquist Proft a budu riskovat své jméno, abych očistil to tvé. Teď přísahej."

Etrata zamrkala a pak se zamračila. "Udělám, co budu moci, máš mé slovo."

"Tak pojď, máme práci." Udělal několik jednoduchých pohybů, kroutil prsty vzduchem a zámek na její cele se s cvaknutím otevřel. "Pff. Jen kvadroanarchický teoretický zámek? Začínají být nedbalí." Narovnal si manžetové knoflíčky. "Jsi cvičený zabiják. Můžeš se odtud dostat, aniž by tě někdo viděl."

Její zamračení se pomalu změnilo v úsměv. "A kam mám jít?"

"Můj domov," řekl a dal jí adresu. "Uvidíme se tam."

Etrata přikývla, než vyšla z cely a rozplynula se ve stínech.

Proft se otočil k odchodu a na tváři si pečlivě usadil podrážděný výraz. "Slíbili jste mi vězně," řekl hlasitě a vykročil ke dveřím. "Ne prázdnou celu."

Chaos, který následoval, jim oběma umožnil odejít.

Autor: Seanan McGuire
Překlad: Honza Charvát