Psanci z Hromové křižovatky [#03] Vlak do Zdařilova

Akul zaryl drápy do štěrku a díval se, jak se v hustém kouři objevují dva Pekelníci. Sevřeli pěsti kolem rozcuchané uniformy důlního dozorce, a když ho postrčili k Akulovi, dozorce se zhroutil na kolena, tvář potřísněnou krví a sazemi.

Plameny tančily drakovi v očích a odrážely to, co zbylo z měděného dolu. "Řekni mi, co víš."

Dozorce prskal do písku a rty se mu chvěly. "Šedvod mě najal, abych se o důl staral. Ať hledáte cokoliv, nemá to se mnou nic společného, přísahám! Prosím — nikomu neřeknu, že jsem tě viděl. Chci jen jít domů."

Akul sklonil hlavu a ušklíbl se. "Jestli mi nemáš co říct, tak nechápu, proč ještě dýcháš."

Muž vykulil oči. "Slyšel jsem zvěsti o tom, že někdo něco ukradl Šedvodovi. Něco natolik důležitého, že ústředí Šterlinkovy společnosti vyslalo přes dva tucty strážných, aby to vyzvedli!"

Akul se opřel, zatvářil se mírně spokojeně a klepl drápem o kámen. "Řekni mi jméno."

Muž ustrašeně zavrtěl hlavou. "Byl to nějaký fae, který měnil podobu. Byl z jiné sféry. Měl modrou barvu na obličeji a pomáhal jim utéct — ale to je všechno, co vím."

Akul střelil pohledem k Pekelníkům. "Najděte ho. Hned."

Přikývli, než zase zmizeli v kouři a nechali dozorce u dračích nohou.

Několik nesnesitelných vteřin muž v hrůze čekal.

Akul se obrátil ke zničenému dolu a pozornost se přesunula k východu. Dozorcova ramena poklesla úlevou. Stál, kolena se mu třásla a zahákl si prst za šátek, aby uvolnil trochu napětí. S ostražitým pohledem na opačnou stranu dolu postoupil o krok blíž k bezpečí.

"Kam si myslíš, že jdeš?" Akul zasyčel jako rostoucí plamen.

Dozorce ztuhl. Zvedl ruce, připraven prosit, ale nebyl čas.

Akul ho švihl do břicha svým jedovatým žihadlem na konci ocasu, a muži před očima vybuchlo světlo.

Zemřel dřív, než dopadl na zem.

Oko pozoroval ostatní z mezipatra. Kaervek seděl s Ankou a Vraskoou, zabraní do hovoru. Gisa a Geralf stáli na opačných stranách místnosti, očividně mezi sebou válčili. Eriette, Malcolm a Pumpka byli se sklenicemi u baru. Umezawa si brousil zoubkovaný nůž a v vypočítavém tichu si prohlížel ostatní, zatímco Kostička se rozvaloval na vrcholu piana a držel zlaté kapesní hodinky proti světlu, aby si je mohl lépe prohlédnout.

Podlaha za Okem zaskřípala a v ústech mu pobaveně zacukalo. "Vím, že tam jsi," řekl nenuceně. "Posledních pět minut poslouchám, jak dýcháš."

Chvíli trvalo, než se z výklenku vynořil Kellan. Přitiskl ruce na zábradlí a nervózně přešlapoval. "Promiň. Nechtěl jsem se k tobě plížit."

"Kdyby ano, odváděl bys příšernou práci."

Kellan zrudl. "Já jen — no, takhle jsem si naše první setkání nepředstavoval."

Oko zabubnoval prsty na dřevěnou balustrádu. "Realita se málokdy vyrovná fantazii. Ale podle mých zkušeností největší legrace nastane, když nedodržuješ plán." Zazubil se. "Setkání s tebou bylo nečekané překvapení, za které jsem vděčný."

Kellan si setřel z čela tmavou kadeř a jeho výraz změkl. "Opravdu?"

"Ano." Oko pokynul posádce ve spodní místnosti. "Budeš báječným přírůstkem do týmu."

Kellan chvíli přemítal, ale nakonec si povzdechl. Neměl slova pro to, co ho tížilo.

"Přišel jsi mi na pomoc, když jsem to nejvíc potřeboval." Oko dál hleděl z balkonu. "To je něco, na co jen tak nezapomenu. Snad ti to brzy budu moci oplatit."

"Nepotřebuju laskavosti," řekl Kellan pomalu. "Chci tě jen poznat."

"Poznáš," slíbil Oko. Věděl, jak znít upřímně — a kromě toho, tohle skoro upřímně myslel.

Kellan se tvářil, jako by chtěl ještě něco říct, když se mu náhle zadrhl dech a on se naklonil přes zábradlí, oči vytřeštěné strachem. Oko se napjal, připraven přivolat svou magii při prvním náznaku nebezpečí, ale když sledoval Kellanův pohled do rohu místnosti dole, vráska na čele mu zmizela. Ashiok se sunuli kupředu, jako by je nesla temná bouře. Kolem nich se kroutily černé stíny a pulzovaly jako pomalý tlukot srdce.

Kellanovi zaplavilo obličej poznání a jeho starostlivý výraz se změnil v pobouření. Pevně sevřel dřevo a klouby prstů zazářily zlatou aurou.

"Klid, chlapče," řekl Oko, který vycítil, že Kellan je připraven vyskočit z balkonu a začít rvačku. "Ať už mezi sebou máte jakoukoliv historii, teď na to není čas. Je to jasné?"

"Nevíš, co udělali — čeho jsou schopni!"

"Vím, co potřebuju. Na ničem ostatním mi nezáleží."

"Ashiok je nebezpečný," trval na svém Kellan. "Napadli můj dům a zmanipulovali lidi, aby plnili jejich příkazy. Přinutili Rowan Kenrith, aby byla — no, zlá! Nedá se jim věřit."

Oko si pohrdavě odfrkl. "Nepotřebuji, abys věřil Ashiok — potřebuji, abys věřil mně. Můžeš to udělat?"

Kellan trochu ztuhl, než kývl a pustil zábradlí.

Oko si dal záležet, aby vypadal potěšeně. "Dobře. Kellane, jsem si jistý, že tvoje matka odvedla skvělou práci, když tě vychovávala, ale jsou věci, které tě nenaučila. O tvých schopnostech, o tom, odkud pocházíš. Teď, když jsme se konečně shledali, můžu tě toho tolik naučit o tvém skutečném dědictví. Musím ještě něco probrat s posádkou." Vydal se ke schodům a zastavil se v polovině schodiště. "Jdeš?"

Kellan zaváhal a potýkal se s pocitem viny, který mu jasně vyzařoval z ramen. Přesto šel za otcem dolů a zastavil se u jednoho z větších stolů, kde se shromáždil zbytek týmu.

Oko se připravil na reakci Ashiok, ale byla to Eriette, kdo si Kellana všiml jako první.

"Ze všech lidí, na které narazíte na Hromové křižovatce," řekla povýšeně. Zvedla nos a bílé vlasy jí splývaly přes ramena, jak se dívala na Oka. "Kdybych věděla, že se ten spratek připojí k týmu, vyjednala bych si vyšší honorář."

Oko měl v hlase kouzlo. "Pokud se nekromanti mohou pokusit odložit své spory pro dobro mise, jsem si jist, že my ostatní se můžeme naučit totéž."

Kellan se zamračil. Eriette našpulila rty a pokrčila rameny.

"Nádhera. Teď se vraťme k důvodu, proč jsme se tu všichni sešli…" Oko kývl směrem ke Kaervekovi. "Co jste objevili?"

Kaervek vytáhl artefakt z kabátu, položil ho doprostřed stolu a založil si ruce na prsou. "Není to thranské ani phyrexijské, ale je to stejně staré nebo ještě starší. Nemohu vám přesně říci, z jakého starobylého místa pochází. Na mou magii to nemělo žádnou odezvu, a tak mé znalosti zůstávají omezené."

"To mě nepřekvapuje," zamumlal Umezawa a opřel se o jeden z pilířů.

Kaervekovi se zachvělo chřípí, ale upřel pohled na Oka. "Domnívám se, že artefakt je víc než jen klíč a možná ještě nebezpečnější, než dokážeme pochopit. Ať už to udělal kdokoliv a ať už to pochází odkudkoliv… mohl by vypustit do Multivesmíru další Phyrexii."

"Mluvíte, jako byste se bál," řekla Vraska podrážděně.

"Nezůstává ve mně strach, ale opatrnost," opravil ji Kaervek. "Ztratil jsem staletí, protože jsem se zmocnil moci, kterou jsem nemohl ovládnout. Nemám chuť si to zopakovat bez náležitého studia."

Za nimi zavířily stíny Ashiok. "Bertram Šedvod po nás bude pátrat a udělá vše, co je v jeho silách, aby klíč našel. Než k tomu dojde, musíme se dostat do trezoru."

"Pořád nevíme, kde je Sakrov," poukázal Malcolm a peří na pažích se mu narovnalo. "Vím, že jste mě požádal, abych udělal průzkum, ale je tam spousta pouště. Raději bych cestu — nebo alespoň mapu."

Gisa se zlověstně usmála. "Co kdybychom to z někoho vymámili? Vsadím se, že je tam někde Pekelník, který by nám mohl ukázat cestu!"

Geralf se ušklíbl. "Ty na výslech nemáš trpělivost."

"Jediné, na co nemám trpělivost, jsi ty, bratře," řekla. "I tvůj hlas mě dráždí."

Vraska mávla rukou. "Potřebujeme vědět, jak se dostat k trezoru — ale na směru nezáleží, dokud nevíme, jak ten klíč použít." Oči jí padly nejprve na Kaerveka a pak na Anku. "Řekněte jim, co jste řekla mně."

Anka zvedla ramena. "Znám jednoho vyvržence, který studuje starodávné magické artefakty. Jmenuje se Nolan. Za peníze udělá prakticky cokoliv a za pár drobných navíc si můžete koupit i jeho mlčení."

Oko se rozhlédl po místnosti. "Za jak dlouho ho sem můžeme dostat?"

"Problém je ten," řekla Vraska a úponky na hlavě jí zakmitaly, "že dotyčný muž je právě ve vlaku do Zdařilova, doprovázen šterlinskými žoldáky."

Stíny u nohou Ashiok se zachvěly. "Šedvod ho musel hledat ze stejného důvodu."

"Ale Šedvod už nemá klíč," zdůraznil Malcolm. "Pro odborníka na artefakty nemá využití."

"Ztrácí čas!" souhlasil Pumpka.

Vraska přimhouřila oči. "Podle toho, co víme, by ho Šedvod mohl dát pod zámek, zatímco se bude snažit získat artefakt zpátky."

Oko přikývl. "Musíme se k němu dostat dřív, než se dostane do Zdařilova."

Pumpka rozhodil rukama do vzduchu. "CHYTIT A MUČIT!"

Gisa vypadala jako omámená. Geralf obrátil oči v sloup.

Oko se obrátil ke Kellanovi. "Jsi bývalý Šterlink. Jak dobře znáš střídání stráží ve vlaku?"

Kellan znejistěl. "Já — já nechci dělat nic nelegálního."

Místností se rozlehl temný smích.

"Žádám jen o tvoje odborné znalosti," řekl Oko hlasem tichým jako samet. Kellan si odkašlal a vyhnul se pohledům zbytku posádky. "Nechci, aby se někomu něco stalo. Už jsem to pěkně podělal s Ralem…"

Oko si přitiskl ruku na srdce. "Slibuji, že se nikomu z nevinných nic nestane."

Gisa se zatvářila zklamaně, ale všichni ostatní byli stoičtí.

"Dobře," řekl nakonec Kellan. "Řekni mi, co potřebuješ vědět."

Vlak uháněl přes zlatou poušť a za protáhlými skleněnými okny svítilo slunce. Kellan si nervózně poklepal na botu a s hrůzou počítal cestující kolem sebe. Ve všech těch pojízdných vozech dohromady musela být nejméně stovka lidí — možná víc.

Kdyby se něco pokazilo…

Oko položil ruku Kellanovi na rameno. "Snaž se netvářit tak vyděšeně," protáhl, příliš potichu, než aby to slyšel někdo jiný. "Měli bychom splynout s davem."

Kellan se uklidnil, ale srdce mu div nevybuchlo z hrudi. Každému, kdo se díval, připadal jako každý jiný šterlinský strážce na cestě do Zdařilova. Když se Oko skrýval pod iluzí, vypadal tak také. Zdálo se, že teď, když si uvědomil přítomnost svého syna, má nad svými iluzemi mnohem větší moc.

Kellan zalétl pohledem ke dveřím, které spojovaly jejich současný vagón s tím za ním. "Stráže se budou brzy střídat. Budou mířit k přední části vlaku, což je naše šance, kterou se můžeme dostat k zadní části."

Oko sotva pohnul ústy. "Jsi si jistý, že tam ten muž bude?"

Kellan jednou přikývl. "Noční dostavníky jsou jediné místo, kde mohou dát lidi pod ozbrojenou stráž, aniž by přitáhly pozornost. Jestli je Nolan ještě ve vlaku, bude tam."

Umezawa seděl nenápadně na druhém konci uličky, klobouk stažený do čela, paže založené na hrudi. Většina jeho tetování byla skryta pod vrstvami látky, ale pár jich bylo vidět těsně nad límcem.

V okamžiku, kdy se Kellanovi vtiskl do mysli Okův hlas, ucukl. Nikdy předtím skupinovou telepatii nezažil — a nebyl si jistý, jestli se mu líbí.

"Slyší mě všichni?" zeptal se Oko přes mentální spojení.

Umezawa na znamení souhlasu vzhlédl.

Pak se ozval hlas Anky, živý a jasný, přestože byla asi míli po hřebeni. "Jsme tady a sledujeme vlak."

"Obloha vypadá taky čistě," oznámil Malcolm. "Pumpka je připraven vyhodit most do vzduchu na váš signál."

"BUM!" vzrušeně zaječel Pumpka.

"To je ten signál?" Gisa se do toho vložila. Její chichotání hraničilo s euforií. "Už to čekání skoro nevydržím!"

"To samozřejmě není ten signál," zavrčel Geralf podrážděně. "Máš oživit mrtvoly až poté, co Pumpka vyhodí most do povětří a přinutí vlak zastavit. Už jsme to probírali stokrát. Proč je pro tebe tak těžké vůbec myslet na to, co říkají ostatní?"

"Mrtvoly?" Kellan se pokusil zeptat, ale zdálo se, že ho přes hašteření nekromantů nikdo neslyší.

"Přestaň mi říkat, co mám dělat!" zavrčela Gisa. "Ty tomu nevelíš — a jediný důvod, proč tě na tuhle práci vůbec pozvali, byl ten, že jsem ti to dovolila."

"Mít s sebou sešívače je mnohem užitečnější než vyvolávače ghúlů. Kromě toho jsem tu kvůli tajemstvím, která mi tohle 'hřmění' může nabídnout," opáčil Geralf. "I když v této fázi si nejsem úplně jistý, jestli stojí za to, abych musel snášet zvuk tvého hlasu!"

"Ashiok nevytvořili telepatické spojení, abyste se vy dva hádali jako děti," pokárala je Vraska. "Nechte si to na potom. Teď se musíme držet plánu."

Dveře poblíž se otevřely a dovnitř vstoupili dva strážní. Prošli uličkou, povinně kývli na znamení, že znají Kellanovy a Okovy uniformy, a pak zmizeli další lávkou.

Ve chvíli, kdy bylo čisto, Oko vstal a vydal se k zadní části vlaku s Kellanem a Umezawou v patách. Když došli k zavazadlovému vozu, proklouzli kolem řady kufrů a kožených vaků a zastavili se před zamčenými dveřmi.

Umezawa si posunul okraj klobouku. "Nechápu, jak někdo může vidět, když má na sobě tyhle věci," zabručel, než z opasku vytáhl malý kovový přístroj.

Zablikal panel a na jeho okrajích se objevilo několik drobných origami. Umezawa držel přístroj u kliky a tvary se rozkládaly a znovu skládaly jako papír, než se zavrtaly do klíčové dírky. Pracoval rychle, pomocí zařízení manipuloval se zámkem, zatímco kovové součástky získávaly tvar složitého klíče.

Kellan ještě nikdy nic takového neviděl.

"Naše okno pro vyhození mostu do povětří a zastavení vlaku se zmenšuje," poznamenal Malcolm prostřednictvím mentálního spojení. "Jak to tam vypadá?"

"Dej mi chvilku," odpověděl Umezawa chladně.

"PŘIPRAVIT A ČEKAT!" zaskřehotal Pumpka.

"Počkat, to byl ten signál?" zeptala se Gisa.

"Řekl, že potřebuje chvilku!" štěknul Geralf.

"Jak se opovažuješ na mě zvyšovat hlas," odsekla Gisa. "Nemysli si, že naše dočasné příměří mi zabrání vyrvat ti jazyk!"

"Vyhrožuj mi, jak chceš, ale stejně tak ti můžu zašít pusu…"

"—všechno zkazíš a už mě nebaví to tvoje věčné rýpání! Kdybych mohla—"

"—nejnespolehlivější, do sebe zahleděná—"

"—nesnesitelný, otravný—"

"Buďte vy dva zticha," zařval Malcolm. "Jak má Pumpka přes všechen ten hluk slyšet signál?"

"SIGNÁL!" zaduněl Pumpkův hlas.

"Ne, Giso — co to děláš? Stůj!" zaječel Geralf.

Vzdálené výkřiky se nesly až k zavazadlovému vozu.

Kellanovi se sevřelo srdce, když viděl, jak Oko svraštil obočí. Dokonce i Umezawa se u zámku zastavil a tvář mu pobledla.

"Co se děje?" dožadoval se Oko.

"Oživila nemrtvé příliš brzy," zasténal Geralf.

Telepatickým kanálem vybuchl Gisin chechot. "Vidíš, drahý bratře? Pochybuj si o mně, jak chceš — vždycky dokážu, že jsem mocnější než ty."

"Oko, vzadu ve vlaku jsou stráže," řekl Malcolm rychle. "Radši si najděte nějaký úkryt, jestli si chcete udržet moment překvapení."

"Už jsem skoro hotový," řekl Umezawa a otočil se k částečně zformovanému klíči. "Stačí, když—"

Dveře za nimi bouchly o zeď, až Kellan nadskočil. Dvojice strážných se tyčila ve dveřích a snažila se zařadit Kellanovu a Okovu uniformu. Ale vzhledem k tomu, že Umezawa stále seděl před zamčenými dveřmi, neměli šanci udržet si krytí.

Strážní vytáhli zbraně.

Oko a Kellan se vrhli k protějším stěnám právě ve chvíli, kdy k rámu dveří dorazil hromový výbuch. Umezawa ostře vykřikl, chytil se za rameno a klopýtal, aby se schoval za velký kufr.

Kellan zvedl ruku a vystřelil zlatý úponek přímo na strážcovu zbraň. S prudkým škubnutím mu magií vytrhl pušku ze sevření a poslal ji po kovové podlaze. Zaútočil na strážného ramenem a vyvedl ho z rovnováhy.

Oko se rychle pohnul a vytáhl z opasku zakřivený nůž. K druhému strážci dorazil za necelý okamžik a probodl ho mezi žebra. Strážný sebou trhl, než se zhroutil na podlahu.

Kellan se snažil přimáčknout druhého strážného, hlava se mu pohybovala ze strany na stranu a snažil se uhnout mužově pěsti. Z rohu místnosti Umezawa vypustil do vzduchu malou kovovou hvězdu. Zasáhla šterlinského strážce do krku a o pouhý centimetr minula Kellanovu ruku.

Kellan muže překvapeně pustil a díval se, jak se mu zavírají oči. Otočil se právě včas, aby zjistil, že Umezawa těžce klesá k zemi.

Kellan k němu přispěchal. "Potřebuje zdravotníka. Jak rychle se sem může Geralf dostat?"

"Na to není čas," namítl Oko. "Musíme najít toho muže dřív, než si stráže uvědomí, co se děje."

Kellan zmateně stáhl obličej. "Ale — nemůžeme ho tady jen tak nechat. Zemře."

"Osobně bych raději riskoval takhle než s tím nekromantem," zakašlal Umezawa a zavřel oči. "Nechci se probudit a zjistit, že moje končetiny byly sešity špatným způsobem."

"Vidíš? Je v pořádku," trval na svém Oko.

Umezawa balancoval na hranici vědomí.

Kellan se zamračil. "Umezawa je zraněný. Potřebujeme někoho, kdo ho dostane z vlaku," řekl ostatním. Oko vedle něj si založil ruce. Nesouhlas v jeho tváři byl zřetelný.

"Jsem na cestě," odpověděla Anka. "Co chcete dělat s tím mostem?"

Oko zaťal zuby. "Vyhoďte ho do vzduchu."

"VELKÝ BUM!" vřeštěl Pumpka.

Výbuch byl okamžitý, rozlehl se zdmi vlaku a otřásl podlahou. Kola vlaku zarachotila po kolejích, než nabrala rychlost.

"My nezpomalujeme." Kellan se zamračil. "Proč nezpomalujeme?"

Oko se pohnul k oknu a snažil se rozeznat v dálce kaňon, kde oblohu zahaloval kouř. "Musíme se dostat do zadní části vlaku."

Kellan vstal a zaťal pěsti. "Na palubě jsou civilisté. Musíme je varovat před mostem—"

"Musíme dokončit misi," skočil mu do řeči Oko a oči se mu zaleskly. "Cestující můžeme zkontrolovat, až sebereme toho muže."

"Ale—"

Oko stiskl Kellanovo rameno a pevně jím zatřásl. "Sám to nezvládnu. Potřebuji tvou pomoc."

Kellan otevřel ústa a rty zformovaly slova, která nepřicházela. "Dobrá," řekl nakonec, příliš znepokojen tím, že zklamal svého otce, než aby se dál hádal. "Jak se dostaneme přes dveře bez Umezawy?"

Oko ukázal nad ně. "Půjdeme přes střechu. Myslíš, že bys mohl svými kouzly vyrazit ta okna?"

Kellan utvořil mohutné zlaté kladivo, které prohodil okny a úplně je roztříštil. Oba vylezli na rám a prohledávali vnější stranu vlaku, jestli se mají čeho chytit. Vydrápali se po přikrášleném exteriéru, až se dostali na střechu.

Kellan natáhl ruce a zapřel se proti větru. Za nočními lůžkovými vozy byly ty nákladní. Gisa a Geralf tam nepochybně byli a odráželi Šterlinkovy stráže armádou nemrtvých.

A Nolan…

Kellan ukázal na vagón. "Tam. To je on."

Oko se zamračil. "Jak to víš?"

"Protože je to vagón, kterým převážejí vězně."

Přeskakovali z jedné střechy na druhou a bojovali s houpáním vlaku, když se prodírali k poslednímu nočnímu vozu. Kouř z mostu se nesl vzduchem a Kellan sebou trhl. Nebude trvat dlouho a vyjedou z kolejí.

Potřebovali si pospíšit a najít způsob, jak zastavit vlak, než spadne do kaňonu a vezme s sebou nevinné životy.

Poblíž Kellanových nohou vybuchl hrom. Zakopl a tvrdě dopadl na nemilosrdný kov. Z kostí mu vyzařovala bolest.

Objevilo se půl tuctu strážných, kteří utvořili řadu za Kellanem a Okem. Jeden z nich zvedl hromovou zbraň a vystřelil druhou dávku energie přes střechu. Kellan vyskočil a vylétl k obloze, aby se ukryl právě ve chvíli, kdy Oko uhnul z cesty. Skok poslal Kellana do dalšího vagónu, ale Oko zůstal sám a zranitelný.

Kellan se v panice pokusil pospíšit zpět právě ve chvíli, kdy se k němu po sérii výstřelů odrazily trosky. Zvedl ruce, aby si zakryl obličej.

"Otče!" Kellan překřičel chaos.

Oko sebou trhl — a Kellan dělal, co mohl, aby na to nemyslel. Byli pod palbou; teď nebyl čas na nic jiného než přežít.

Kellan se škrábal dopředu a popadl otce za paže. Vystřelil nahoru a pryč od dalšího výbuchu, pevně se držel Oka, než se vyhnul zářícímu šípu. Prudce uhnuli, než se svalili zpátky na střechu.

Oko vytáhl dýku. Kellan pohnul rukou, aby si přivolal vlastní zbraně.

Stráže se přiblížily a obklopily je širokým kruhem. Ta uprostřed namířila svou hromovou pušku na Oka a Kellanova magie se zastavila na konečcích jeho prstů.

Projela jím starost — o jeho otce a o nevinné lidi, kteří byli ještě ve vlaku.

Co by se stalo, kdyby je nedokázal zachránit?

Co by se stalo, kdyby nemohl zachránit svého tátu?

Kellanovi se třásla ramena a přesměroval svou magii, aby Oka ochránil. Kdyby se aspoň jeden z nich dostal ven živý…

Šedé shnilé paže se sevřely kolem ramen strážkyně a její zbraň zařinčela o zem. Otočila se proti tvorovi a zaječela, jak ji to vyvedlo z rovnováhy. Zbytek stráží se začal jeden po druhém otáčet a poplašeně ječel, ať už za nimi bylo cokoliv.

Objevila se stěna oživlých těl, která se zoufalým hladem škrábala a vrhala na Šterlinské. Po střechách se šířila panika. Někteří strážní ustoupili. Někteří vyskočili z vlaku. Jiní neutekli vůbec.

Kellan a Oko využili rozptýlení ve svůj prospěch a prodrali se po nejbližším žebříku dolů, kde se zaklínili v otevřeném prostoru mezi nákladními a nočními vozy.

Oko se přede dveřmi zastavil. "Dovolíš," řekl a proměnil se v jednoho z nedávno padlých strážných. Otevřel dveře dokořán a s předstíranou starostlivostí se vršil do hlasu. "Ghúlové — jsou všude!" vydechl k lidem v místnosti.

Uprostřed stál Nolan, obklopen čtyřmi šterlinskými žoldnéři.

Strážní si vyměnili ostražité pohledy.

"Jdou přes střechu! Potřebujeme každého, kdo má zbraň, aby je zahnal," dodal Oko spěšně.

Tři ze strážných jednali rychle a hnali se ke dveřím se svými hromovými puškami. V okamžiku, kdy vstoupili na chodník mezi vagóny, Kellanovy zlaté šlahouny je lapily a hodily přes bok vlaku na pouštní dno.

Poslední strážce zaváhal. Oko nechal svou iluzi opadnout a odhalil špičaté uši a modrou pomalovanou tvář. Jeho úsměv byl plný darebáctví.

"Neboj se. Je šance, že pád přežiješ. Ale prosím — pozdravuj ode mě Šedvoda." Oko muže tvrdě postrčil otevřenými dveřmi, kde se Kellanovy šlahouny postaraly o zbytek.

Oko se obrátil k muži a zářivě se usmál. "Ty musíš být Nolan."

Oko chytil Nolana za paži a postrčil ho dopředu. Trojice se vracela zpět nočními vozy a dívala se, jak ze střechy občas padá směs ghúlů a strážných.

Když došli ke dveřím na závoru, Kellan ji zvedl a otevřel je. Umezawa stále ležel zhroucený v rohu zavazadlového vozu. V bezvědomí, ale dýchal.

Oko se pevně chytil Nolanova předloktí a vyklonil se z rozbitého okna. "Ví někdo, proč ten vlak ještě nezpomalil?" zeptal se zbytku týmu.

"Nemrtví dorazili ke strojvůdci," vysvětlila Anka zaraženě. "Vlak nikdo neřídí."

"Poletím dopředu a postarám se o to," řekl Kellan a zamířil k oknu.

"Ne," přikázal Oko a natáhl před sebe ruku. "Musíme dostat Nolana a Umezawu do bezpečí."

"Ano, ale lidé—" začal Kellan.

"—budeme řešit později," dokončil Oko.

Kellan zaťal nervózně zuby. "Nemáme čas se o tom dohadovat."

"Přesně tak," přikývl Oko a naklonil hlavu k rozlehlé poušti. "Připravte se — náš vyprošťovací tým je tady."

Objevila se Anka se Štěstíkem, která cválala vedle vlaku. Zatahala za otěže a vedla Štěstíka co nejblíž ke kolejím.

Když byla mezera sotva na délku paže, Oko ustoupil a postrčil Nolana k oknu.

"Vy — vy čekáte, že skočím?" Nolan vyprskl.

"Jestli chceš žít," odpověděl Oko a pomohl mu na rám.

Anka chytila Nolana za nataženou paži a zvedla ho na zadní část sedla. Chytil ji v pase jako o život a zabořil jí tvář do ramene.

Kellan a Oko zavěsili ruce pod Umezawu a zvedli ho na okenní parapet. Anka se ještě jednou přiblížila ke kolejím a uzavřela mezeru mezi ní a oknem.

Kellan se zapřel, když otvorem nesl větší část Umezawovy váhy. Anka objala Umezawu kolem ramen, prudce zatáhla a přinutila ho vyskočit na přední část sedla. Anka s ostrým hvízdnutím nasměrovala Štěstíka do bezpečí a dala se do neohroženého cvalu, až za ní písek odlétal.

Rozbitým oknem prosakoval kouř a Kellan s hrůzou zíral na kaňon před sebou. Most byl zničen. Zbyly jen pokroucené konce vlakových kolejí, po jedné na každé straně kaňonu.

Oko vystoupil na římsu.

"Kam jdeš?" zeptal se Kellan s vykulenýma očima. "Na palubě jsou ještě lidé!"

"Na jejich záchranu není čas," pokrčil Oko bezstarostně rameny. "Musíme skočit hned, nebo přepadneme s vlakem přes okraj."

"Ale říkal jsi—"

Oko nečekal, až skončí. Skočil a s nejistou grácií se skutálel po písku.

Za Kellanem se rozletěly dveře. Jeden ze strážných vpadl dovnitř; nemrtvý se mu držel za krk a zuby hledaly maso. Za nimi byli další a jejich sténání bylo každou vteřinou hlasitější.

Kellan neměl na vybranou — v panice vyskočil a klouzal do písku.

Ve chvíli, kdy byl pevně na nohou, se otočil a díval se, jak se vlak blíží k útesu. Rozběhl se instinktivně a rozhodil rukama ve vzduchu, když mu z dlaní vytryskly obrovské zlaté výbuchy energie.

Vinná réva se hnala vpřed a chňapla vlak za posledním vagónu — ale nestačilo to, aby ho zastavila.

Setrvačnost vlaku se bránila a Kellan cítil, jak jím projelo škubnutí jeho magie, až se mu sežehly žíly. Napínal se proti té váze, zarýval paty do písku a zoufale se držel.

Všichni ti lidé…

Nemohl je nechat zemřít.

To neudělá.

Kellan zaklonil hlavu a každá žíla v těle mu pulsovala. Klouby mu plály a držel šlahouny, jako by byly zakořeněny v něm, a odmítal je nechat zlomit.

Vlak zaskřípal, zpomalil, ale první vůz už visel přes okraj. Kellanovy boty se sunuly po písku, centimetr po centimetru.

Malcolmův vzdálený stín se pohyboval po poušti a Kellanovi zněl v hlavě jeho hlas. "Šterlinkova společnost je pár mil odtud. Nemáme dost lidí, abychom odrazili tak velký útok. Musíte se dostat co nejdál od toho vlaku."

Po Kellanově boku se objevil Oko, čelo svraštělé naléhavostí. "Musíme jít!"

"Ty — slíbil jsi —" vyhekl Kellan. "Nenechám je zemřít."

"Nemůžeš je zachránit," namítl Oko.

"Musím to zkusit," odvětil Kellan se skřípěním zubů a prudce zatáhl za šlahouny.

V dálce se ozval rachot blížící se armády. Dusot kopyt obrovských koní.

Šterlinkova rota byla připravena k boji.

Oko o krok ustoupil, pak o další. Po tváři mu přelétl lítostivý výraz, než rychle přešel k rezignaci. Naposledy se ohlédl, otočil se zády ke Kellanovi a utekl do kopců.

Kellan pevně sevřel své kouzelné šlahouny a po tváři mu stékal pot. Pronikal jím roztavený žár, bolest stejná jako jeho zranění.

Oko ho opustil.

Vlak balancoval na okraji útesu a pomalu se sunul dál do volného prostoru pod ním. Kellan už s tím nemohl dlouho bojovat. Byl moc těžký. Jeho magie ochabovala a do Šterlinkové tu budou sotva za minutu.

Kellan zamrkal, když ho koutky očí začaly pálit slaným potem, právě když se o několik metrů dál objevil Štěstík a vzepjal se, když Anka vytáhla hromovou pušku. Namířila ji za Kellana a vyslala sérii výstřelů směrem k blížícím se strážím.

"Umezawa — Nolan —" začal Kellan.

"Jsou s ostatními," odpověděla. Štěstík dupal nohama po kamenech a Anka mávla rukou směrem k cestujícím, kteří vyhlíželi z oken, většinou příliš zmrzlí, než aby se mohli pohnout. "Vystupte z vlaku, hned!"

Lidé se na sebe poplašeně podívali, než se rozběhli k nejbližším východům. Nohy se jim třásly strachem, každý z nich nervózně poskakoval po pouštním písku, než utekl co nejdál od vlaku.

Kellan se přerývaně nadechl a cítil, jak mu energie začíná ubývat. Tvrdě zamrkal a přinutil se nasměrovat každou špetku tvrdohlavosti, která mu zbyla, k magii vyzařující z jeho rukou. Anka za ním vyslala několik dalších poryvů energie a snažila se zachytit rychlejší jezdce a zdržet je, než dorazí větší část armády.

Když poslední civilista dopadl do písku, Anka se otočila ke Kellanovi a natáhla ruku. "Pojď, chlapče."

Kellan zalapal po dechu a vlak přeletěl okraj útesu a v okamžiku, kdy dopadl na zem, explodoval. Dunění se ozývalo jedno za druhým, jak každý železniční vagon rychle za sebou přistával, následován lavinou kamení a trosek, odrážejících se od stěn kaňonu.

Kellan popadl Anku za ruku, vyšvihl se Štěstíkovi na záda a oba se rozběhli k hřebenu, vrak vlaku a rotu Šterlinků nechali za sebou.

Autor: Akemi Dawn Bowman
Překlad: Honza Charvát